Jsem Peter Doherty. Jsem profesorem na University of Melbourne v Austrálii a desítky let jsem pracoval na virech a imunitě. Já a můj kolega Rolf Zinkernagel jsme v roce 1996 dostali Nobelovu cenu za svoji práci o buněčné imunitě, která byla od té doby mým konkrétním zájmem. (Foto: Pxhere)
COVID-19 je v mnoha ohledech mezinárodní katastrofou. Způsobuje nesmírné škody společnosti a ohromné škody ekonomice, v některých zemích více, v jiných méně. Myslím ale, že je třeba, pochopit, že to je koronavirus. Před rokem 2000 mezi lidskou populací obíhaly dva koronaviry. Znali jsme je už dávno, že je to skupina virů, které způsobují sezónní respirační infekce: běžné nachlazení, krup u malých dětí atd. Nyní jsou takových virů známy stovky, ale v tom mixu dva koronaviry.
Teď od roku 2000 tu máme pět koronavirů přenesených nejspíš od netopýrů, možná přes zprostředkující druh na lidské bytosti. Vy v Číně jste měli první viry SARS. My jsme to nedostali. Až do Austrálie se to nedostalo, ale rozšířilo se to po Východní Asii a dostalo se to do Toronta. A pak jsme měli virus Středovýchodního respiračního syndromu a ten začal na Středním východě. Nejspíš se někdo nakazil tak, že netopýr nakazil velblouda dromedára a třeba někdo, kdo velbloudy chová, velblouda políbil – oni své velbloudy líbají – a chytil to. A máme tu vysoce smrtonosnou chorobu, která se pořád šíří. Virus MERS přišel myslím roku 2013 a ten zabíjí asi 30 procent lidí, kteří se nakazí. Naštěstí ale není tak nakažlivý jako virus SARS-CoV-2 či COVID-19.
Tak jsou to ty dva viry, které zůstaly v části Evropy a Asie myslím, kromě toho původního SARS, co se dostal do Toronta a ten původní virus vyhořel. Ale další čtyři viry jsou pořád v oběhu. A mezi těmi viry jsou kromě COVID-19 a SARS-CoV-2 dva viry běžného nachlazení, co přišly roku 2004, jeden z Holandska a jeden z Hong Kongu a ty teď globálně infikují lidi.
Tak co nám to říká? Říká nám to, že se změnou ekonomických podmínek, zvláště v Asii; s ohromným vzepětím mezinárodní letecké přepravy cestujících, v níž je ale ohromný počet lidí, jsme v ohromném ohrožení dalšími pandemiemi. A potřebujeme COVID-19 a zkušenost s ním využít jako poučnou zkušenost. A potřebujeme to prostudovat velice, velice pečlivě a dosáhnout globální dohody o věcech, které je třeba udělat. Jednou z nich samozřejmě je, zastavit brzy letadla. To jsme nedělali, protože celé komunitní myšlení o virové imunitě bylo ve smyslu chřipkové mantry. A ta mantra, účastnil jsem výzkumu chřipky řadu let, je, že respirační patogeny jako chřipku zastavením letadel zastavit nemůžete.
Ale můžete. V Austrálii a na Novém Zélandu jsme COVID-19 zastavili. Jsme ostrovní státy, tak to u nás šlo snadněji. Zastavili jsme ale letadla. Takže to je jedna z věcí, o které potřebujeme přemýšlet. Druhou věcí, o které potřebujeme přemýšlet, je, že vakcíny a monoklonální protilátky a všechny obdivuhodné věci, které jsme svými technologiemi vyvinuli, nám trvají asi rok, než se k nim dostaneme. Nikoliv je vyrobit, ty můžeme udělat velice, velice rychle. Ale otestovat je, abychom se ujistili, že jsou bezpečné. A proto získání vakcíny trvá tak dlouho.
Ale co bychom mohli udělat je vyvinout protivirové léky, protože máme protivirové léky, které ničí všechny viry chřipky. Máme antivirové léky, které ničí všechny retroviry typu AIDS. Tak bychom měli pracovat na antiviroticích, které postihují všechny koronaviry a pár dalších typů virů, které hrozí zvláště od netopýrů, neboť ty by se do nás mohly přenést. Myslím, že jsou věci, které bychom měli dělat. Neměli bychom si myslet, že to bude poslední pandemie na 100 let. Vrátíme-li se praktikám používaným, než k tomu došlo, budeme na takové věci narážet s větší pravidelností.
Peter Doherty