Ač různí politici nad spoluprací mezi EU a Čínou vykazovali určité rozpaky, tak podnikatelé obou stran v ní viděli ohromný zdroj příležitostí a hledali si cestičky, jak jich využít. Když přišla pandemie se zhroucením dodavatelských řetězců, předvedla se přínosnost a nutnost spolupráce v ještě mohutnějších proporcích. (Foto: Pixabay)

Když už skoro uplynul termín, který si vyjednavači na uzavření stanovili při Evropsko-čínském summitu v dubnu 2019, byla konečně po sedmi letech jednání uzavřena a 30. prosince Komplexní dohoda o investicích (CAI). Trochu zábavně na ní vypadá to, že k podpisu došlo v době, kdy v USA stará administrativa odcházela a nová ještě nenastoupila, takže to budí určitý dojem, že v načasování mohla být určitá snaha Evropy uhnout před možnostmi vměšování zpoza Atlantiku, neboť tento čin stejně jako dostavění plynovodu Severní proud 2 je dost silnou demonstrací EU, v níž předvádí, že své ekonomické záležitosti hodlá spravovat sama podle svých zájmů se zapojováním do mezinárodní spolupráce na základě multilateralismu, aniž by se se svými spojenci pokoušela o nastolení nějakého mono-polárního světového pořádku.

Proběhlo to v souběhu s podpisem Regionálního ekonomického partnerství zemí Východní Asie a Pacifiku, tj. největší dohody o regionu volného obchodu na světě, která je také projevem nastolování multilaterálního globálního pořádku a tlumení světové polarizace.

Ovšem CAI, jak vyplývá i z jejího názvu, je investiční dohodou, nikoliv obchodní dohodou. Jejím hlavním účelem je částečně vzájemně si otevřít sektory, kde jsou pro investice ze zahraničí bez privilegií zakázány nebo omezeny, aby se tak přímé Evropské investice v Číně a čínské v Evropě mohly rozšiřovat, přičemž se zároveň hlásí k plnění evropských tužeb vedení boje proti klimatu.

Evropané dosud v Číně plné velikých a rozrůstajících se investičních příležitostí nemohli investovat do sektorů, po kterých toužili, nebo se směli stát jen slabším přidruženým investorem, což ovšem platilo i opačně a leccos, na co měli čínští investoři v Evropě chuť, pro ně nebylo přístupné nebo přístupné pro investice s kontrolním balíkem.

Kritici této smlouvy rádi poukazují, že dohoda není plně reciproční, že přesně stejná odvětví, která jsou v Evropě po čínské investory otevřená, nemusí být v Číně úplně stejně otevřená pro Evropany. K rozšíření přístupu však celkově pro obě strany došlo. Tato dohoda není jediným opatřením, kterým se čínský trh otevírá Evropským investorům, neboť v souběhu s touto dohodou se Čína více otevírá pro přístup zahraničních investorů do chráněných odvětví obecně novým Zákonem o zahraničních investicích.

Ten nový čínský Zákon o zahraničních investicích se asi na otevření čínských investičních příležitostí pro Evropany podílí ještě více než dohoda CAI samotná. Ten ruší řadu zákazů o vstupu zahraničních investorů do určitých odvětví nebo do možnosti převzít kontrolu nad podnikem v takových zapovězených odvětvích.

Evropské společnosti teď např. budou moci mít, při splnění určitých předpisů, plnou kontrolu nad společnostmi vyrábějícími elektrická auta. V odvětví telekomunikací je možné vstupovat do účasti na poskytování cloudových služeb, ač ale ne mít nad telekomunikačními společnostmi kontrolu s maximálně 50procentní evropskou účastí. Evropské společnosti smí v 10 z největších čínských měst provozovat nemocnice pod svojí úplnou kontrolou.

Ne úplnou reciprocitu se podařilo nastolit ve vytváření prostředí automaticky spolupracujících a automaticky administrovaných sítí množství počítačů SOE. Čína se zdráhá si do tohoto svého sektoru pouštět zahraniční subjekty v té míře, jak je to např. jí dovoleno v Evropě. Je to i jeden z kamenů úrazu při veškerých jednáních o vzájemném přístupu na své trhy s USA. Evropa se přitom zjevně snaží čínské partnery do spolupráce na takovýchto podnicích nalákat, aby se pak spolupráce rozběhlá v EU začala ku prospěchu obou stran rozšiřovat do Číny a ta Evropě postupně přístup do takovýchto síťových systémů otvírala.

Dohoda obsahuje i určitý polotovar dosud nedořešeného smluvního ujednání, které je zatím uzavřeno jako dočasné řešení, v němž se Čína zavazuje k postupnému zvětšování transparentnosti poboček čínských podniků v Evropě v sektoru služeb. Má jít o postupný rozšiřující se proces, který se v budoucnu má přenést i na sektor průmyslové výroby, když právě v té většina poboček čínských podniků v Evropě působí.

V žádné investiční dohodě nesmí chybět ochrana investorů s jejím právním ukotvením, s mechanismy řešení sporů atp. Evropě v tomto směru např. ve styku s Čínou dělala dost starosti ochrana intelektuálního vlastnictví a praktiky nuceného transferu technologií. Dohoda EU-Číny také vytváří mechanismus řešení sporů o těchto věcech mezi státy.

Evropa si velice zakládá na svých předpisech o praktikách vysoké kvality, které by ráda přenesla i tam, kde evropské podniky spolupracují se zahraničními, a tak i toho se CAI týká. Předpisy o kvalitě se týkají i toho, že výrobky a výrobní procesy musí splňovat evropské standardy ochrany životního prostředí i standardy bezpečnosti a zdraví i jiných podmínek pro práci zaměstnanců.

Mezi EU a Čínou nevznikalo při jednání moc rozporů ohledně boje s klimatickou změnou, k němuž by EU ráda zavázala každého, kdo si s ní kdykoliv něco dojedná, a od nástupu Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyen paří k prioritám Evropy. Určitým úzkým hrdlem k průchodnosti jednání však byly standardy pracovních podmínek pro zaměstnance. Ale i v tom bylo nakonec dosaženo dohody, takže teď by při projednávání k ratifikaci v Evropském parlamentu neměly být žádné skutečně věcné důvody ratifikaci neschválit. Kdyby jednání o schválení na něčem vázla, budou to tedy nejspíš nějaké ideologické důvody.

Co se týče celkového stavu ekonomických vztahů mezi oběma stranami, neznamená tato smlouvy nějaký převrat nebo průlom. Zapadá do již existujících zavedených postupů, jen je spíš poněkud dolaďuje a upřesňuje. Také je určitým krokem směrem k tomu, aby se tyto vztahy postupně pozvolnými kroky budovaly a dalšími smluvními ujednáními krok za krokem upravovaly a ladily. Také aby se postupně hledala cesta k úplnému vyrovnání možností podnikat pro investory od protějšku, jako mají domácí investoři, a dosahování větší reciprocity. To však bude vývoj v delším časovém výhledu.

Jak úspěšně se bude spolupráce obou stran vyvíjet, se teprve uvidí, zatím ale pozvolna ku prospěchu obou stran narůstala a není žádný důvod se domnívat, že v budoucnu tomu tak nebude. Naopak jak trendy vývoje, tak řada okolností od budování nových přepravních cest, přes nutnost spolupráce na globálních záležitostech, jako je současná pandemie, ale i projevy toho, že EU chce při prosazování svých zájmů postupovat samostatněji, naznačuje, že k rozšiřování docházet dlouhodobě bude.