V současných USA na protekcionismu vůči Číně některým kruhům evidentně hodně záleží, když Trumpovi ještě pár dnů před odchodem z úřadu stálo za to přihodit dalších devět příliš konkurenceschopných čínských společností na černou listinu. (Foto: Pixabay)

Ministerstvo obrany totiž prý objevilo, že je tajně vlastní rudá čínská armáda a jejich kapitalisticky příliš šikovné podnikání je vlastně útokem na Ameriku a svobodný svět pod pláštíkem falešného civilního obchodování.

Nejvíc jde o elektronického giganta Xiaomi, nad propadem jehož akcií po vyhlášení sankcí o 11% američtí konkurenti jásají. Tato společnost není tak proslulá jako třeba Huawei, ale je to globální gigant vyrábějící všechny domácí elektrospotřebiče, televize, tablety, chytré hodinky a nejvíce jí narůstají prodeje v branži chytrých telefonů. V loňském třetím kvartále předehnala Apple jako třetího největšího výrobce chytrých telefonů. Před ní je Samsung a proklínaná sankcemi zatížená Huawei. I v době těžkého propadu prodejů za světové pandemie Xiaomi zvedla za loňský třetí kvartál odbyt oproti předchozímu třetímu kvartálu o 42% prodejem 46,5 milionu telefonů. Xiaomi má telefony funkčností dost podobné Applu, ale za „chudinskou“ cenu, nikoliv však s „chudinskou“ kvalitou. Apple je tedy v ohrožení, že skoční na smetišti tržních dějin jako nedávné jedničky trhu mobilů Nokia a Motorola. Objev, že Xiaomi patří rudé armádě, je tedy nevyhnutelný.

Nedávno jsme psali, jak letecké průmysly Ruska a Číny začínají útočit na světové trhy civilního letectví zatím ovládané duopolem Boeing a Airbus, a tak nepřekvapuje, že na černé listině je čínský výrobce letadel Comac, gigant ropné chemie CNOOOC a stejně jako za časů polovodičové obchodní války s Japonskem výrobce čínských čipů SMIC.

Samozřejmě, že to je jen přídavek k dosavadním ochranářským opatřením v této baště svobodného tržního hospodářství. Všichni známe případ současné jedničky mikrovlnných komunikačních technologií Huawei, ale je to i sociální médium pro sdílení videí TikTok, který měl šanci se zachránit jen podílem amerických vlastníků na svých akciích. Jinak by asi Amerika následovala příkladu Indie, která TikTok ze svého území zablokovala, což zapadá do její v poslední době dost proti-čínské orientace i do ochranářství vůči své tvorbě z Bolywoodu.

Takové střety jsou pro Ameriku samozřejmě dost dvojsečné. Některým ekonomickým kruhům se to ochranářství určitě líbí, ale jiná část amerických ekonomických kruhů už tak nadšená není. Nedávno ti méně nadšení zveřejnili studii, že uvedená ochranářská opatření narušila obchodní vztahy s Čínou natolik, že díky tomu nerealizované obchody stály Ameriku 245 tisíc pracovních míst a další tím způsobený úbytek nejméně 145 tisíc jobů kvůli tomu má podle očekávání přijít do roku 2025.

Ani Obamova administrativa, která se k Číně z ekonomického hlediska stavěla dost vstřícně, nebyla k Číně moc vstřícná ve vojenské oblasti a k její politice Obratu k Asii patřil, kromě jisté obchodní vstřícnosti větší příklon k ohrazování Číny a Ruska v této oblasti a k budování vojenských aliancí v jejich okolí. Trumpova administrativa, ač z většího zapojení do ekonomické spolupráce s Čínou naopak couvala, a ani v budování obchodních společenství v Asijsko-pacifické oblasti nepokračovala, tak ve vojenském obtěžování Číny operacemi v přilehlých mořích, kudy vedou pro Čínu kriticky důležité námořní cesty, pokračovala. Americké lodi a letouny tam provádí manévry a nálety proti čínským cílům se zapojováním bojových radiolokátorů jako při útoku atp. ve snaze přinutit protistranu k zapnutí vlastních radarů a k dalším demaskujícím činnostem umožňujícím analyzovat rozmístění bojových prostředků a postupů obrany.

Prozatímní příklon k Asii ovšem vypadá spíše na zopakování někdejší americké strategie k jinému východoasijskému konkurentovi. V 80. letech i počátkem 90. let japonská ekonomika soutěžila s USA a Evropou a vyznačovala se rychlými tempy růstu a inovativností. Ač na počátku éry mikroprocesorů to vypadalo, že americké Silicon Valley je daleko před zbytkem světa, tak v jejich masové levné produkci náhle začalo Japonsko USA překonávat a tlačilo i v automobilovém průmyslu i dalších oborech. USA tedy uvalily 100% tarify na většinu japonské elektroniky a donutilo tuto zemi k dohodám o jen omezeném přístupu na americký trh elektroniky a k otevření některých svých sektorů, zejména agrárních trhů pro USA. V dosud prudce rostoucím Japonsku nastal ekonomický útlum, který koncem 90. let vyvrcholil značnou recesí, do které Japonsko strhlo celou oblast Východní Asie a Pacifiku. Ač většina zemí oblasti se z ní vyhrabala, v Japonsko je snad už 30 let v podstatě v recesi jeho rychlý růst, kterým ohrožovalo výsadní ekonomické postavení Evropy a USA, je už dávno minulostí.

Snem amerických jestřábů je evidentně stejně jako zařízli v předchozí generaci přílišný úspěch Japonska dosáhnout toho samého u Číny a paralely jsou velice blízké, když značná část toho, oč teď jde, jsou zase polovodiče a výroba elektroniky.

Ty výmluvy, pod jejichž záminkou se pokouší příliš rychlý rozvoj svého konkurenta, s nímž lze těžko držet krok, zadusit, jsou dost průhledné až směšné, na což tedy poukazuje např. mluvčí čínského ministerstva zahraničí Zhao Lijian. Jak by asi musel vypadat přístup ke Spojeným státům, kdyby se na ně používaly stejné standardy, jaké ony při svém šikanování používají na ostatní, zejména na Čínu?

Skoro všechny význačné americké průmyslové firmy, ač také vyrábí civilní produkci, jsou součástí vojenskoprůmyslového komplexu. Dokonce firmy nabízející počítačové cloudy jako Microsoft, Google, Oracle, IBM a Amazon Web Services mají smlouvy s americkými zpravodajskými službami, že ty budou pro své činnosti, v dnešní době značně computerizované, využívat jejich digitálních služeb. Vojenskoprůmyslový komplex se ve své činnosti značně přesouvá od výroby letadel, raket atp. k digitální činnosti.

Eric Schmidt a jeden z ředitelů Googlu Jared Cohen nedávno vydali knihu „Nový digitální věk: Přetváření budoucnosti lidí, národů a podnikání,“ kde píší: „Tím, co býval ve dvacátém století Lockheed Martin, budou v jednadvacátém století společnosti digitálních technologií a kybernetické bezpečnosti.“ Dokonce v roli digitálních gigantů teď vidí drápy na spárech Ameriky.

Hrát si tedy na hodnou Ameriku, která se musí bránit zlým firmám, jako je průmyslové výrobní družstvo Huawei patřící družstevníkům, kteří v něm pracují, protože ty patří rudé armádě, je dobrý vtip v rámci dost černého humoru.

Co lze čekat od Bidenovy administrativy se tak moc neví. V prezidentských debatách atp. se musel tvářit jako tvrďák, ale někteří jeho důležití poradci, jako Sullivan, ač vojensky zaujímají tvrdé postoje, by neradi na dvojsečné obchodní válce s Čínou prodělávali a oslabovali i růstový potenciál USA k radosti Ruska a Evropy, které by ve spolupráci s Čínou a v nahrazování Ameriky v obchodních vztazích spíše rostly. Pokračování v Trumpově čínské politice ve snaze zaříznout Čínu, jako USA zařízly už v minulosti rozvoj Japonska, je velice drahé a nebezpečné, a tak doufejme, že Biden bude poslouchat spíše pragmatické poradce.