Čína vydala souhrnný dokument o zahraničním obchodu se zbožím za rok 2020. Čínská tisková agentura Xinhua z něj učinila závěr: „Čína vyšla z problémů globální ekonomiky a obchodu v roce 2020 jako jediná významná světová ekonomika, která v zahraničním obchodu se zbožím zaznamenala nárůst.“ (Foto: Pxhere)

V době koronavirové pandemie způsobující globální ekonomickou depresi vyrostly Číně exporty o 4 procenta a dovozy klesly o 0,7 procenta, tj. v porovnání s rokem 2019 celkový objem přeshraničních obchodů se zbožím jí narostl o 3,3 procenta.

S pěti hlavními obchodními partnery obchodovala Čína takto: 10 zemí ASEAN 685 miliard $, nárůst o 6,7%, EU 649,5 miliardy $, nárůst o 4,9%, USA 586,7 miliardy $, nárůst o 8,3%, Japonsko 317,5 miliard $, nárůst o 0,8%, Jižní Korea 258,3 miliardy $, nárůst o 0,3%.

V katastrofálním roce krize kvůli pandemii hodila svým obchodováním Čína záchranné lano hlavně zemím Jihovýchodní Asie. Její tisk to chválí jako potvrzení těchto záměrů Číny: „Čínské vedení má v úmyslu v Jihovýchodní Asii vynaložit veškeré úsilí k vytvoření a udržení klimatu politického a strategického klidu i přes existující, často závažné, problémy s mnohými zeměmi v tomto nesmírně důležitém regionu, do jehož záležitostí se s čím dál větším a větším úsilím vměšují i jiní hlavní hráči, především USA.“

Mezi zeměmi ASEAN má Čína dost složité vztahy s Vietnamem. Teď s ním zaznamenala 19% nárůst obchodu ale i s daleko většími než plánovanými dovozy z Vietnamu, který si na dost negativní obchodní bilanci s Čínou obvykle stěžoval.

Čínský tisk dává zlepšující se vztahy Vietnamu s Čínou za příklad hodný následování Indii, která s ní má také problematické vztahy, dokonce i vojenské konflikty a zatímco se rozkmotřuje s Čínou, sbližuje se s USA a aktivně se přidává k jejich geopolitickým snahám. Přičemž Čína si zkouší Indii evidentně udobřit, kvůli čemuž stahuje z pohraniční oblasti ozbrojených srážek Ladakh 10 000 vojáků.

Ve stejném roce se výrazně zlepšily vztahy Číny s EU, která se poněkud odchýlila z dosavadního pro-washingtonského kurzu a podepsala s Pekingem velkou investiční dohodu. Zatímco v tomto roce se Čína stala poprvé od války největším obchodním partnerem Evropy před Spojenými státy, tak sdružení ASEAN roku 2020 poprvé jako největší obchodní partner předehnalo Evropu.

Trend obchodování s USA, kde se administrativa začala pokoušet o určitou obchodní válku s Čínou, která roku 2020 nabyla až hysterickou podobu, ač v roce těžké deprese to muselo být pro zemi dost drahé, se oproti předchozím letům ale ani přes pandemii a snahy Bílého domu nijak neměnil, takže vzájemný obchod pořád stejně rostl.

Podniky v USA evidentně moc nechtějí v tomto smyslu poslouchat vládní taktovku a ti, co doufají ve zlepšení, si dělají naděje, že budou spíše tlačit na vládu, aby jim nebránila prosperovat při sdílení úspěchů s Čínou.

Proto Číňané se zatajeným dechem čekají, jak se projeví nová americká administrativa, do které vkládají velké naděje, ale s nesmírnou opatrností, neboť je to dost nejisté. Bedlivě tedy sledují, kdo bude do jaké funkce nominován, a drží silně palce Gině Raimondo, bývalé guvernérce Rhode Island, aby byla jmenována ministryní obchodu.

Čína roku 2020 vyvrátila řadu předpovědí různých znalců o tom, co ji má potkat. Třeba jako studie různých anglosaských institucí předpovídaly, že až jednou přijde nějaká pandemie, budou na tom nejlépe USA a Británie, neboť jsou nejlépe připraveny, zatímco Rusko a Čína dopadnou při zvládání pandemie strašně, zatím se to však jeví úplně opačně. Ale také tu byly předpovědi, které tvrdily, že Čína už vyčerpala svůj růstový potenciál, narazí teď na své meze prudkého růstu, a nejvíce se to projeví, pokud přijde nějaká hospodářská krize, která ji zákonitě vykolejí z růstu a rozbije její ambice na mezinárodní investiční projekty jako Inciativa pásu a cesty BRI.

Teď se tedy věštcům chmurného vývoje pro Čínu jejich tužby vyplnily. Přišlo obojí pandemie i deprese. Čína ale roste dál, v mnoha koutech světa na ni pohlíží jako na lokomotivu růstu, která je za sebou k růstu také vytáhne, a obchod s účastnickými zeměmi projektu BRI prý tímto odsouzenému ke zhroucení i přes časy všeobecné deprese narostl o 1,5% na 1,45 bilionu dolarů.

Říká se, že když hodíš do vody člověka, který si umí vždy se vším vždy poradit, tak vyplave s rybou v zubech. A tak je to i s Čínou a jejím projektem BRI. Ještě nikdy předtím nevyrazilo z Číny tolik vlaků s náklady do Evropy k Transsibiřské magistrále a dalším trasám Eurasijského pevninského mostu s náklady pro Evropu jako roku 2020.

Rozhýbala se i cesta BRI vedoucí přes Myanmar k pobřeží Bengálského zálivu, což zkracuje lodní cesty, které se nemusí táhnout od východního pobřeží Číny přes moře, kde je obtěžují americké válečné flotily.

Všechno vypadá pro ambice Číny velice slibně. Kdyby se dalo věřit tomu, že protáhneme-li trendové křivky do budoucna, tak se nám budoucnost splní, tak by to vpadalo, že čínský rozvojový potenciál chytil druhý dech. Že Čína teď jako lokomotiva růstu vytáhne svět z ekonomického propadu a spolu se světem, rozhýbe nový růst a prosperita, jíž si všichni podle čínské proklamované vize sdílené budoucnosti lidstva budeme užívat.

Čína se o to nepochybně bude snažit a je vidět, že když se o něco snaží, tak se jí v tom obvykle dost daří. Také se k ní určitě přidá řada zemí, které už se k jejím iniciativám s chutí přidávaly v minulosti, ať už to byla Iniciativa projektu pásu a cesty (BRI) čili Nová Hedvábná stezka se všemi jejími větvemi včetně té přes Severní Eurasii do Evropy zvané Eurasijský pevninský most. Nebo včetně iniciativ mohutných investic do rozvojových zemí, jako jsou rozvojové projekty po celé zejména subsaharské Africe, ale i v Latinské Americe. Zřetelně je vidět, že v těžkých časech, kdy je najednou nadějí na světě málo, se růst Číny začíná jevit jako jedno z mála světýlek v ošklivé tmě, proto se k Číně začínají jako k naději na další růst a prosperitu obracet i ti, kteří se k ní zatím stavěli velice zdráhavě, např. Evropa, která spolupráci s ní urychluje a podepsala velkou investiční dohodu. Ale i řada podnikatelských kruhů v USA, jejichž vláda se k ní v posledních letech začala stavět velice negativně. Když je ale málo investičních a obchodních příležitostí, valí se americké podniky do čínských projektů přímo houfně. Také Světové ekonomické fórum se na Čínu začíná obracet jako na lokomotivu Nového restartu.

Nikdo neví, jak to nakonec dopadne, ale moc jiných slibných světel na konci tunelu teď svět nemá.