Čínský rok hlodavce, který podle tradičního čínského kalendáře bývá rokem, kdy ty pomyslné krysy všechno rozhlodají, a ve světě se vše hroutí, jenž probíhal převážně roku 2020 našeho kalendáře, opět potvrdil svou pověst, jakou mu přisuzuje dávná čínská tradice. (Foto: Stocksnap)

Opravdu do hry zasáhly mocné síly mimo lidskou kontrolu v podobě nového koronaviru a rozvrátily svět ještě více než během mohutné finanční krize, jež vypukla v předchozím roce hlodavce roku 2008. Jenže takovéto okamžiky v historii nejsou podle dávných moudrostí jen chvílí hroucení nadějí. Spíše by těm, kteří se umějí adaptovat, měly přinést příležitosti chytit se nadějí nových, rozpoznat naděje už poněkud opotřebené a vyčerpané a naděje, které nově raší a jichž je možno se v nadcházející éře chytit. Také nám to umožňuje spatřit, které dosavadní lidské a přírodní výtvory představují to, o co je možné se nadále opřít, a o co se moc opírat nelze, nechceme-li skončit v propadlišti.

V roce 2020 se také spousta věcí, které měly proběhnout, nepodařila, a některé věci, které nikdo nečekal, se náhle začaly samy od sebe hýbat.

Jednou z nezdařilých věcí, do níž bylo možné vkládat naděje, která nás postihla, byl pandemií zmařený summit Čína-CEEC čili summit Číny se zeměmi střední a východní Evropy, jakému se také říká summit 17 + 1, neboť těch zemí uvedené skupiny je teď po přistoupení Řecka 17, kdy donedávna to bylo od založení této platformy v roce 2012 zemí 16. Jde o země, které jsou obvykle členy Evropské unie, ač některé z balkánských zemí jimi ještě nejsou. Některé projevují svoji určitou svébytnost v rámci Unie, jako třeba země Visegrádské čtyřky včetně České republiky. Také jsou to země, na které se napojují projekty dopravních infrastruktur a rozvojových pásů kolem nich táhnoucí se od Číny přes celou Eurasii až k Evropě a na jihu k Africe. V podstatě největší rozvojové projekty našeho věku, které dost možná představují něco podobného, jako kdysi rozmach železnic, či elektrifikace, kdy i dnes to je opět napojeno na rozmach moderních extrémně rychlých dálkových železnic a logistických uzlů.

Sahají sem obě hlavní trasy těchto dopravních a rozvojových projektů. Na jihovýchodě Evropy a ve východním Středomoří se napojují trasy budované v rámci Pásu a cesty (BRI) čili tzv. Nové Hedvábné stezky a v oblasti poblíž Baltu a ve střední Evropě se napojuje tzv. Nový eurasijský kontinentální most opírající se o železniční pás táhnoucí se od Číny přes Trans-sibiřskou magistrálu až do hloubi Evropy, kdy největším uzlem železniční dopravy zboží mezi Čínou a Evropou se stává německé město Duisburg ve střední Evropě. Přičemž Německo, ač k CEEC nepatří, se lačně chytá spolupráce s Čínou a budování a využívání dopravních tras v rámci Nového eurasijského kontinentálního mostu, jako jedné z největších rozvojových příležitostí, která se mu nabízí.

Je tedy zcela logické, že země napojené na tyto pásy rozvoje se sdružují a vytváří platformu spolupráce s Čínou v rámci svých specifik i nad rámec představovaný EU, který teď také nabírá vysokou dynamiku, když byla v posledních dnech loňského roku podepsána velká investiční dohoda mezi EU a Čínou. Veškerý tento vývoj sbližování Evropy s Čínou a zvláště pak střední a východní Evropy má logiku v tom, co bylo uvedeno výše. V roce hroucení starých nadějí a objevování nadějí nových se jasně ukázaly trendy nadcházející epochy. Světový obchod se hroutil a bylo nutno hledat stůj, co stůj, nové příležitosti, a ty se opravdu začaly objevovat. Ač se celkově obchody Evropy se světem propadly, obchody s Čínou významně vzrostly a Čína se stala největším obchodním partnerem Evropy. Ač se všude ve světě hroutily dodavatelsko-odběratelské řetězce, a bylo nutno budovat nové, tak značná část těchto nových dodavatelsko-odběratelských řetězců, které mají jeden konec v Evropě má ten druhý konec v Číně. Celkový útlum výroby, obchodování a pohybů lidí přinesl nutně i celkový útlum veškeré dopravy. Ale pozemní doprava po Eurasijském kontinentálním mostě prorážela všechny rekordy, a to dokonce i v nejhorších časech uzavírání ekonomiky, kdy tudy proudily hory zdravotního materiálu.

To nové přeskupení nadějí začíná být tedy zřetelné a i struktury, o které to lze opřít, tj. zejména nově vznikající dopravní cesty, mezi které nepatří jen železnice, ale i přístavy. Takže jako na svoji největší příležitost ke konečné realizaci vidí ve spolupráci mezi Čínou a CEEC také iniciativa Projektu trojmoří, spočívající v plavebních kanálech, úpravě toků a vybudování infrastruktur propojujících evropské velké řeky tak, že dojde ke spojení Baltického, Jaderského a Černého moře kanály a řekami, což připomíná některé současné čínské projekty podobného charakteru, a v Evropě to budí naděje už skoro sto let, ale mnozí mají obavy, že bez zapojení Číňanů se bude na realizaci čekat dalších sto let. Čína také slibovala tuto část Evropy propojit špičkovými infrastrukturami komunikačních technologií.

Na zmaření summitu Čína-CEEC pandemií, na který mají tentokrát místo premiérů přiletět rovnou prezidenti, se tedy pohlíželo jako na určité zamlžení nadějí. Ale vše naznačuje, že po vyjasnění nově vznikající situace by mohly naděje naopak dost vzrůst. Kromě toho, že se summit bude konat až v časech nově se vynořujících obzorů, budí vlastně jistou naději i určitá míra tajnůstkářství s nadcházejícím summitem spojená. Když se pečou velké věci, většinou je to pod pokličkou, a tak by se dalo čekat, že na tomto summitu se vytáhne něco většího. Summit se delší dobu odkládal i v časech přes léto, kdy to vypadalo na ústup pandemie, a tak asi byla rozběhnutá zákulisní jednání připravující dost významnou iniciativu, jež bylo nutno dokončit.

Teď se ale termín začíná rýsovat. Konkrétní den ještě nikdo neřekl a ohledně agendy, která se tam má projednávat, je hluboké ticho. To ticho bude mít asi důvody nejen v tom, že se přijde s něčím větším, ale i v některých praktikách části mediálních kanálů. Před plánovaným, ale zrušeným summitem loni např. naše média rozpoutala kampaň o „zpravodajské hře“ s našimi poslanci, které čínské protějšky zvaly k osobní účasti summitu. Co by asi rozpoutaly teď, kdyby věděly, jaká témata se mají projednávat a jaké dohody tam mají vzniknout?

Přesný den ještě oznámen nebyl, ale z hlediska tradičního čínského kalendáře nemá dojít k posunutí na další rok. K summitu má totiž dojít ještě před koncem roku krysy a začátkem roku buvola, k němuž dojde 12. února. Rok pracovitého tažného zvířete buvola má být tradičně rokem nových nadějí a usilovného budování. Kam se necháme buvolem táhnout, se tedy asi vyjeví na únorovém summitu Čína-CEEC a bude to tak trochu překvapení jako opožděný vánoční dárek.