Čína nedávno na svém pátém plenárním zasedání 19. Ústředního výboru Komunistické strany Číny 29. října 2020 schválila svůj 14. pětiletý plán. Ten spočívá na konceptech jejich rozvoje, tj. zejména na konceptu duální cirkulace. (Foto: Twitter)

V Číně se, jak každý ví, v poslední době otvírá řada investičních příležitostí a podle čínských rozvojových plánů by se jich tam mělo otvírat snad nejvíce na světě.

Uvážíme-li přitom velkou investiční dohodu mezi Čínou a Evropskou unií i ujednání, které má se skupinou zemí Střední a Východní Evropy CEEC, k níž také patříme, jsou to příležitosti dobře se nabízející i pro nás a ke zvážení, jak jich využít, je vhodné se s důležitými rysy této jejich pětiletky seznámit. Naše média nám však moc o věcech tak významných neřeknou.

Existence těch čínských pětiletek může být pro nás poněkud matoucí. Za časů reálného socialismu, kdy se u nás také postupovalo podle pětiletek, to bývaly soustavy dirigistických rozpisů práce pro jednotlivé podniky od plánovací komise.

Jenže, jak víme, ekonomika Číny je už dávno tržní. Tak co se tam v pětiletce vlastně vytyčuje?

Ve skutečnosti se tam převážně stanovuje, do čeho by chtěli přilákat pobídkami a dalšími stimuly investice jejich podniků i zahraničních investorů.

Čili jinak také řečeno, co jsou jejich rozvojové priority i s návodem, kam byste u nich měli dobře investovat. Ta pětiletka je jen součástí delší vize modernizace, dosahování prosperity i sociálního rozvoje do roku 2035.

Všechno je to taženo inovacemi, které mají táhnout nárůst produktivity výrobních faktorů. Hlavní tedy budou modernizace, ale i záležitost, kde vývoj zatím poněkud vázl za prudkým rozvojem průmyslu, modernizace zemědělství i života na venkově celkem.

Vše má stát na konceptu duální cirkulace, což by si šlo tak trochu „přeložit“, že se to má točit okolo dvou hlavních priorit rozvoje domácí ekonomiky a rozvoje zapojování se do světové ekonomiky.

Čínský rozvoj donedávna kromě získávání odbytišť na světových trzích silně táhla domácí poptávka po rozvojových projektech. Výstavby infrastruktur, měst, nových výrobních kapacit a další činnosti extenzivního rozvoje.

Avšak jak se z Číny už v podstatě stává země rozvinutá. Tato poptávka tedy přechází do jistého útlumu a Čína na svůj rozvoj bude muset jít poněkud jinak.

Musí ještě více navazovat ekonomické vztahy se zahraničím – a kolem toho se musí její snahy točit – a pak také zkoušet domácí produkcí nahrazovat nabídku, která byla dosud uspokojována z dovozu – tedy další cirkulace, kolem které se musí její snahy točit.

Vidí to tak, že je teď třeba více investovat do kapacit uspokojujících domácí spotřebu než do budování fabrik plnících zahraniční objednávky, kde nárůst poptávky asi nebude tak rychlý, jak by pro své růstové cíle potřebovali.

Jednou z hlavních cest k tomu má být růst a modernizace domácího bankovního a vůbec finančního sektoru a kapitálových trhů. Z Šanghaje se má stát jedno z hlavních finančních center světa.

O tom, že se tyto jejich ambice mají brát vážně a že ze zapojení se do toho kouká dobrá příležitost, svědčí i počínání nejbohatšího českého magnáta Kellnera, který právě sem a do těchto sektorů v Číně investuje.

Čína by se také postupně ráda vymanila ze závislosti na systémech globálního finančního vyrovnávání pod kontrolou USA a vytvořila k nim i alternativy. Proto také Čína jako první země světa zavedla digitální měnu.

Doufají, že tak bude čínská měna yuan/renminbi (RMB) vytlačovat jiné měny, zejména dolar jako prostředek mezinárodní směny, zejména v rozvojových oblastech iniciativy Pásu a cesty – BRI – Zvané často nová Hedvábná stezka. Kdo se toho chytne, přivede ho to k řadě příležitostí a konkurenčních výhod.

To je však jen jeden směr ze sedmi hlavních, na které je nutno se zaměřit. Další je 5G komunikační infrastruktura, vakuové ultrarychlé vlaky, vysokorychlostní městské vlaky, nabíjecí stanice z obnovitelných energií, centra zpracování velkých dat, umělá inteligence a průmysl internetu věcí (IIoT).

Většina zahraničních investorů se soustřeďuje na inovační uzle v Shenzhenu, ale v rámci regionální rozvojové strategie by teď takové uzle měly po Číně vyrůstat jak houby po dešti, tak by možná stálo za to se poohlédnout i v nich. Třeba v dvojměstí Chengdu-Chongqing s ekonomickou zónou pro průmyslovou a digitální modernizaci. S vysokorychlostními železnicemi a efektivními logistickými řetězci.

Vše však není v oborech vynořujících se z hájemství sci-fi. Pro Čínu je rostoucí prioritou produktivita zemědělství a potravinová soběstačnost, v čemž se otvírá ohromný objem investičních příležitostí. Na to navazuje modernizace sektoru zemědělských komodit a s tím spojených logistických řetězců.

V Číně vzniká a rozvíjí se řada mohutných agrokombinátů integrovaných s navazujícími obory, vedle kterých by se krčily i ty, které u nás patří k Agrofertu, jež však prahnou po investicích.

Pak je tu celý svazek provázaných oborů patřící k ochraně životního prostředí s řešením efektivnosti spotřeby energie, zásobování energií, energetiky a energetické správy. Do roku 2030 by rádi, aby 20 procent energie nepocházelo z fosilních paliv. Také je to spojeno se správou vody a znečištění vody i znečištění půdy. Zahraniční investoři jsou v tom vítáni.

Všude na Západě, kde prudce narůstá podíl seniorů v populaci, se z jejich zabezpečení stává velký business, tj. z péče o ně, zajišťováním služeb pro seniory, z plnění jejich speciálních požadavků na výživu atp. Čína, kde má do roku 2022 podíl lidí nad 65 dosáhnout 14 procent a 20 procent jen o desítku let později, je pro to obrovitým extrémně rychle se rozvíjejícím businessem.

Další oblast je ale pro zahraniční investory, pokud nejsou třeba z Ruska, hůře přístupná, protože jde o obranný sektor. Nicméně sektor leteckého průmyslu, který se prudce rozvíjí i k civilnímu využití už pro investory zvenku otevřený je i s návaznými doplňkovými výrobami leteckého vybavení a jiných potřeb.

Dost nebezpečné by mohlo být spoléhat na určitý trend posledních let, který je na Západě propagován jako hlavní, na co se na čínském trhu zaměřit. Že je tam rostoucí střední třída prahnoucí po západním zboží.

Ta tam fakt je, ale uvedené rozvojové plány si dělají ambice je uspokojovat novým lepším vlastním zbožím. Zřejmě se tedy více vyplatí místo investic do západního zboží určeného k vývozu do Číny investovat do tamních nových výrob, které to západní zboží mají levně a kvalitně nahradit.

Čínská 14. Pětiletka je do velké míry plánem právě s aspirací uspokojit tuto rostoucí a čím dále „vybíravější“ střední třídu. Ne plánem vnutit jí domácí nabídku místo té zahraniční, které se nesmí v přístupu na domácí trh nijak bránit, aby zůstal konkurenceschopný. Spíše má jít o příliv investic do vytváření nabídky, která tuto třídu uspokojí.