Představte si však, že byste se před chladem nemohli ukrýt a vaše tělo by bylo ponecháno napospas mrazu. Přesně to se stalo s Jean Hilliardovou, která v -22 ° C zamrzla na kus ledu, ale přece přežila.
Jean říká, že si nepamatuje, co se stalo. Pamatuje si, že upadala do temnoty, dokud neusnula a její další vzpomínkou je probuzení. Zpočátku nevěděla, co se s ní stalo, až lékaři jí museli objasnit, že se stala chodícím zázrakem medicíny. Na 6 hodin se totiž její tělo ocitlo v jakémsi stavu hibernace, aby přežilo krutý mráz. Od té doby uběhlo už mnoho let, ale její případ fascinuje lékařů ještě i dnes.
Jean měla 19 let a žila se svými rodiči v malém městečku Lengby v Minnesotě. 22. prosince se Jean vybrala s několika přáteli ven a kolem půlnoci se v -22 °C mrazech vybrala autem na cestu domů. Jízdu však nezvládla, auto se na ledě sklouzlo a sjelo z cesty.
Nebyla vhodně oblečená, přesto se rozhodla, že půjde vyhledat pomoc. Myslela si, že pomoc najde u přítele Wallyho Nelsona, který měl bydlet nedaleko.
Později, když o události vyprávěla si vzpomněla, že se jí zdálo, že kráčí už jaksi příliš dlouho. Myslela si, že Wally bydlí za kopcem, ale když se za kopec dostala, dům tam nebyl. Její frustrace narůstala, ale nevzdávala se. Když nakonec spatřila světla přítelovo domova, svět potemněl.
Na další den se v 7 ráno se Nelson vzbudil a kousek od dveří si všiml na trávníku něčeho zvláštního, myslel si však, že tam jen někdo odhodil kabát a rukavice. Nebyly to však jen kusy oděvu. Ležela tam Jean, zmrzlá, s očima otevřenými dokořán. Omdlela dříve, než stihla zaklepat na dveře.
Když si Nelson uvědomil, kdo to je, rychle ji odtáhl na verandu. Myslel si, že je mrtvá, byla totiž naprosto ztuhlá, ale v tom si všiml několik bublin pod jejím nosem. Nelson chtěl Jean okamžitě vzít do nemocnice, její tělo bylo ztuhlé natolik, že ji nedokázali dostat do auta.
Nakonec se to přece jen podařilo, ale lékaři nebyli příliš optimističtí. Když se jí pod kůži pokusili vpíchnout jehlu, zlomila se. Něco takového dosud neviděli. Oči nereagovali na světlo, byla nesmírně bledá a její tělesná teplota byla tak nízká, že ji teploměr nedokázal zaznamenat.
I když si lékaři mysleli, že Jean nemá šanci přežít, nevzdali se a rozhodli se bojovat. Postupně její tělo ohřívali, až nakonec zaznamenaly slaboučký tep, její srdce bilo jen 12krát za minutu. Lékaři museli její tělo doslova roztavit jako kus masa, který byl dlouho v mrazáku, ale nakonec se jim to podařilo a o několik hodin byla Jean opět při vědomí a komunikovala. Nejvíce se bála o to, co řekne otec na havarované auto.
Jean se po krátkém čase zcela zotavila, dokonce neměla žádné trvalé následky. Dívka se později vyjádřila, že to bylo jako obyčejný spánek, po kterém se probudila v nemocnici, neměla pocit, že by byla zázrakem, i když lékaři nedokázali přestat žasnout nad tím, že vůbec žije. Od těch dob se Jean stihla vdát, má děti, ale do auta již za mrazivých nocí nikdy nesedla.
Zdroj: allthatsinteresting.com
