V rozmezí pouhých pěti dnů, to je od 8. do 12. června t.r., učinil prezident Trump tři kroky, které rozvrátily dosavadní globální pořádek, uspořádaný po 2. světové válce, a popostrčil nás směrem ke světu mírovému. Dva z těchto kroků jsou nepopíratelné, třetí už není tak zřejmý.

SUMMIT V SINGAPURU

Ten je právem na místě prvém, protože doslova pohnul světem. Prezident Trump a předseda Korejské lidově-demokratické republiky (KLDR) Kim Čong-un vydláždili cestu k uvolnění napětí, jehož cílem je zbavit Korejský poloostrov nukleárních zbraní.

Historické setkání obou státníků vyprodukovalo tentokrát víc než jen slova. Přikročilo se totiž ke konkrétním činům. První učinila KLDR, když ukončila zkoušky nukleárních hlavic, zkoušky balistických střel střední třídy i zkoušky raket interkontinentálních, a uzavřelo dokonce i své nukleární zkušební středisko – a to ještě před schůzkou Trumpa s Kim Čong-unem. A na cestě k této schůzce omezil na oplátku Trump rozsah každoročních americko-jihokorejských manévrů, které ohrožovaly Severokorejce už od roku 1970 – mohly se totiž lehce proměnit na vojenský vpád na území KLDR.

Na setkání Kim-Trump samém pak Trump označil tyto manévry za provokativní i příliš drahé. Byly ostatně hodně drahé i pro KLDR, protože se konaly v době zemědělských sklizní, kdy na polích bylo třeba mužských rukou, které se však v té době musely chopit zbraní.

Určitě nepřeháním, když řeknu, že Summit v Singapuru byl nejdůležitější událostí na cestě k míru na Korejském poloostrově od roku 1952, kdy prezident Eisenhower ukončil Trumanovu nepopulární korejskou válku, která si vyžadala miliony korejských životů, jeden milion životů čínských, desítky tisíc životů amerických, a leteckým bombardováním a chemickými zbraněmi připravila o život celkem 20% obyvatelstva Koreje. Příměří bylo tehdy rychle sjednáno, ale k uzavření mírové smlouvy bohužel nedošlo. Média tehdy kritizovala Eisenhowera za to, že příčinou byla jeho nadměrná vášeň pro golf. Nicméně míru dosáhl.

Svět přivítal zprávu o Kim-Trumpově průlomu s radostí – s výjimkou americké elity, jejích médií – a demokratické strany. Ale strana jihokorejského prezidenta Moona, který rozhodně nebyl při přípravě schůzky Kim-Trump zanedbatelnou postavou, dosáhla ve volbách, konaných pouhý jeden den po Summitu, naprosto přesvědčivého vítězství.

A Američané? 71% vyjádřilo s výsledkem schůzku Kim-Trump svůj souhlas – a jen 20% Summit zkritizovalo.

NECHŤ SE RUSKO PŘIPOJÍ KE G-7, ŘÍKÁ TRUMP

Ještě před setkáním zemí G-7 v kanadském Charlevoix vyjádřil Trump své přesvědčení, že by k němu mělo být přizváno i Rusko. S výjimkou nové italské vlády všichni zbývající členové G-7 tuto myšlenku odmítli. K čemuž Putin řekl:

„Pokud jde o náš návrat do bývalého G-8, nebyli jsme to my, kteří jej opustili. Naši kolegové už jednou odmítli přijet do Ruska, a to ze známých důvodů. Budeme šťastni, když každého z vás budeme moci v Moskvě přivítat“.

Trump vyzval ke znovupřijetí Ruska do G-7 fakticky i tím, že se zády obrátil k aliančním studenoválečníkům a naopak čelem k ekonomickým realitám 21. století. A to když žádal, aby byl zahájen dialog, kterého by se účastnilo i Rusko. „Jestliže se program G-7 věnoval Rusku z 25 procent“ řekl Trump,“proč nebyli, aby se problém vyřešil, jeho představitelé k jednání přizváni?“

Trumpova výzva ke znovupřijetí Ruska do G-7 je vlastně opakováním jeho hesla „Jít společně s Ruskem“ z jeho prezidentské kampaně z roku 2016. A že jde o ideu životaschopnou, ví dnes každý rozumný člověk.

HLEDISKA HOSPODÁŘSKÁ STOJÍ VÝŠ, NEŽ IMPERIALIZMUS A HEGEMONIE

Třetím Trumpovým krokem bylo uvalení cel na všechny země, které se podle jeho názoru nechovají k USA dost férově. Cílem těchto cel je chránit klíčové americké podniky před cizí konkurencí. Co je však na Trumpově kroku neobvyklé je to, že tuto ochranu amerických firem neomezil jen na státy tzv. nepřátelské, např. na Čínu, ale namířil ji i na spojence z NATO. A tím, že právě tohle učinil, dal najevo, že obchod je pro něj mnohem víc, než aliance sledující cíle vojenské.

Dá se tedy říct, že Trump staví zájmy obchodní výš, než imperializmus, jestliže ovšem obchodními zájmy míníme hospodářský nacionalizmus. A tak mnozí z těch, kteří na schůzce G-7 byli bez sebe zlostí z amerických cel uvalených i na ně jako na členy NATO, si možná v tu chvíli vzpomněli na Trumpova slova z prezidentské kampaně r. 2016 o tom, že „NATO je už zvetšelé“.

Bylo by samozřejmě příliš zjednodušující říct, že Trumpův ekonomický nacionalizmus je odpovědí na všechny světové otázky. Nicméně jeho akce představují odklon od „začarovaného aliančního kruhu“, který neokonzervativcům sloužil k šíření hegemonistické politiky USA.

Z webu Antiwar.com vybral a přeložil Lubomír Man