Po uveřejnění posledních údajů amerického ministerstva financí odborníci hledají příčiny, proč se Rusko v dubnu zbavilo poloviny svého portfolia amerických státních obligací.
Některá ruská média zdůrazňují, že americké ministerstvo financí nevysvětluje status majitelů obligací, pouze uvádí jejich celkovou částku pro každou zemi, a naznačují, že možná ne všechny prodeje připadaly na podíl ruské Centrální banky. Zde však můžeme předpokládat, že celý nebo téměř celý objem prodeje připadl právě na podíl ruské CB a ne nějakých jiných ruských majitelů obligací. Soudě podle statistiky Federální rezervy USA právě v dubnu tohoto roku došlo k poklesu počtu obligací, které zahraniční centrální banky drží na účtech Federální rezervy. To je možné považovat za nepřímý, ale podstatný důkaz toho, že došlo právě k likvidaci poloviny státního ruského balíku amerických obligací.
Nejzajímavější na tom je to, že dolarové zhodnocení ruských zlatých a směnných měnových rezerv se za duben zvýšilo o 1,3 miliardy. To znamená, že verze o tom, že obligace byly prodány k akutnímu zalátání nějaké díry, jsou absolutně neopodstatněné. Americké bondy byly prodány a získané prostředky byly vloženy do nějakých jiných aktiv.
Centrální banka uveřejňuje své hodnotící zprávy o správě rezerv s velkým časovým prodlením a přesná odpověď na to, do jakých aktiv byly investovány získané dolary, se dozvíme přibližně za půl roku, ale už teď je možné uvažovat o několika verzích.
Nejkonzervativnější scénář: dumping amerických dluhopisů (možná dokonce úplný, protože údaje za květen ještě nejsou) je vytvořen pouze proto, aby bylo minimalizováno riziko jejich konfiskace v rámci amerických sankcí. Samozřejmě pokus konfiskovat (nebo „zmrazit") ruský balík amerických obligací by značně poškodil americké finanční trhy a schopnosti Ministerstva financí USA půjčovat si peníze k pokrytí zvyšujícího se rozpočtového deficitu. Ale Trumpova vláda už nejednou předvedla opovržení zdravým rozumem a dlouhodobým manegementem, takže z tohoto hlediska by byla likvidace části nebo celého balíku amerických obligací oprávněná.
Pokud je to pouze ochranné opatření, v rozvaze centrální banky se objeví další dolarová aktiva, ale budou nejspíše uložena mimo americkou jurisdikci, možná budou spravovaná přes nějakou „vložku" typu evropského zúčtovacího systému Euroclear. Alternativní varianta: CB investovala do dolarových finančních nástrojů vytvořených mimoamerickými eminenty, ale najít tak značný objem „neamerických" dolarových nástrojů je dost problematické.
Na sociálních sítích a v médiích byla posuzována verze, v jejímž případě by peníze z prodeje amerických dluhopisů šly na podporu Rusala, který utrpěl sankcemi, a konkrétně — na vykoupení jeho dolarových dluhů, ale tady je matematický problém. K vykoupení dokonce všech existujících dluhů Rusala nebylo třeba prodávat americké obligace ve výši 47 miliard dolarů, protože k tomu by bohatě stačilo 8,5 miliardy. Mimochodem jako o investici nebo o formě „mírného zestátnění" by bylo možné o takovém schématu uvažovat, ale v tomto případě je jasně vidět něco podstatně rozsáhlejšího.
Nejradikálnější a nejméně pravděpodobný scénář: poměr měn v ruských zlatých a devizových rezervách byl podstatně přehodnocen a podíl dolarových aktiv byl podstatně snížen díky prodeji amerických obligací a nákupu cenných papírů v jiné měně — nejspíše v eurech. Právě takový scénář znamená největší zájem z hlediska západních analytiků, z nichž někteří vidí v těchto ruských finančních manévrech nácvik analogických akcí ze strany Číny.
Takové perspektivy jsou dvakrát zajímavější v kontextu zcela jasného neúspěchu americko-čínského jednání o prevenci obchodní války, v níž čínské portfolio amerických obligací může být zcela dobře použito jako finanční ekvivalent jaderných zbraní. Jestliže Moskva má podezření nebo si je jistá, že se Peking uchýlí k tak radikálnímu opatření, rychlý prodej ruského balíku amerických obligací je způsobem, jak vrátit své peníze dříve, než Čína zaútočí na americký finanční trh.
