Náměstek velitele Kosmických vojsk generálmajor Igor Morozov promluvil v interview pro list Moskovskij komsomolec o plánech na spuštění radarových stanic ruského systému varování před raketovým útokem. (Foto: Army.mil)
Tyto stanice se budují na severu Ruska, u Murmansku a Vorkuty. Mají být uvedeny do provozu v roce 2022. Další výkonná stanice má být uvedena do provozu na Krymu v roce 2024. Co je to za systém a čím se zabývá?
Všechny rakety proti Moskvě
Hotový protiraketový radarový systém mají dnes pouze Rusko a USA, v Číně ho teprve vytvářejí. Tato činnost byla zahájena v Rusku a USA v šedesátých letech. Hlavním úkolem je zjištění odpálení balistických raket, odhad stupně nebezpečí těchto odpálení a informování vedení země a velení strategických sil o raketovém útoku.
Za účelem zjištění odpálení raket jsou používány umělé družice Země vybavené příslušnými optickými vysílači, které reagují na vysoké teploty při startu balistické rakety. Podle těchto dat se přibližně odhaduje trajektorie a dolet střely, činí se první závěry o stupni nebezpečí.
Dále mají být spuštěny dálkové radary, které nacházejí všechny pohybující se předměty nad rádiovým horizontem na vzdálenosti do několika tisíc kilometrů. Tento radar dokáže rozlišovat také části letící rakety: stupně, bojové hlavice, prvky konstrukce. Proto dokáže zjistit rozdělení bojových hlavic na různé trajektorie v případě nasazení mezikontinentální rakety s individuálním naváděním několika bojových hlavic. V Rusku přicházejí informace o všech zjištěných objektech z těchto radarů do jednoho velitelského ústředí kosmických vojsk a také do štábu systému protiraketové obrany A-235, který má na starosti obranu Moskvy a centrálního regionu Ruska.
Právě tady jsou soustředěna všechna hlavní velitelská stanoviště a štáby jak strategických sil, tak všech ozbrojených sil státu. Minimální úkol systému protiraketové obrany spočívá v obraně velitelských stanovišť do okamžiku přijetí rozhodnutí o odvetném raketovém jaderném útoku. Mezním úkolem je odrážení omezeného raketového útoku na region.
Ruský systém varování před raketovým útokem objevil v posledních letech, například, všechny starty meteorologických raket na severu Evropy, a také zkoušky severokorejských raket na Dálném Východě, a izraelských raket ve Středozemním moři.
Rusové staví radarové stanice. Rychle
Základ pozemní části varovného systému dnes tvoří několik velkých radiolokačních stanic série Voroněž, které patří do skupiny radarů s vysokou hotovostí. Znamená to, že jde o konstrukci, která umožňuje poměrně rychle, za pár let, postavit radar na jakékoli rovné plošině. Proč je to dobré? Protože dříve, v šedesátých a sedmdesátých letech, měly všechny radary základovou konstrukcí z betonu a oceli, kterou budovali značně déle.
V sérii radarů 77J6 Voroněž byly vyvinuty a vyrobeny radary tří typů: radar Voroněž-M s metrovým vlnovým rozsahem, stanice 77J6 Voroněž-DM s decimetrovým rozsahem, a stanice zvýšené kapacity 77J6-VP Voroněž-VP.
Umožnilo to vyřešit doslova za několik let problém úplného přezbrojení systému varování před raketovým útokem a kontroly vesmíru s pomocí nových moderních radarů. USA, Čína, Írán, KLDR, Evropa, Izrael, Pákistán, Indie, všechny tyto nebezpečné směry byly „uzavřeny“ za méně než deset let. Nejde samozřejmě o země, které chystají útok na Rusko. Když ale jde o národní bezpečnost, je třeba brát do úvahy všechny státy vlastnící strategické balistické rakety.
Radiolokační stanice Voroněž zajišťují objev balistických cílů (raket, bojových hlavic, družic) v hranicích pásma snímání radaru, které činí podle doletu až 6 tisíc kilometrů, a 180 stupňů podle sektoru snímání. Radary provádějí doprovod a stálé měření souřadnic zjištěných cílů, vypočítávají trasu jejich letu a určují typ cílů. Všechny radary Voroněž dokážou díky moderním digitálním zařízením vyslat tyto informace vyšším štábům a příbuzným systémům protivzdušné a protiraketové obrany.
„Uzavřít“ západní směr
Výstavba první radiolokační stanice 77J6 Voroněž byla zahájena u osady Lechtusi v Leningradské oblasti v květnu 2005. Tento radar „uzavřel“ západní směr a kontroluje prostor od Maroka po Špicberky a východní pobřeží USA. V dálné části prostoru vidí radar pochopitelně kvůli zakřivení zemského povrchu jenom cíle ve velké výšce. V roce 2009 zahájil tento radar zkušební bojovou službu a v roce 2012 byl plně zařazen do provozu v sestavě ruské kosmické obrany.
Po první radiolokační stanici byly radary typu Voroněž postaveny a uvedeny do provozu v šesti dalších ruských regionech. Dnes probíhá výstavba na severu, v blízkosti Murmansku a Vorkuty. Tyto stanice mají být spuštěny v roce 2022. Bylo rovněž přijato rozhodnutí o výstavbě analogického radaru vedle Sevastopolu, na místě někdejší sovětské radiolokační stanice dálkového rozhledu Dněpr. Její provoz byl zrušen před několika lety.
Nová moderní síť radiolokačních stanic vytvořená v posledních letech zajišťuje naprosté „uzavření“ celého prostoru kolem Ruska před jakýmikoli nečekanými raketovými a kosmickými útoky. Je to samozřejmě obrovský přínos k zachování míru a záruka detekce každé raketové agrese.
