Po skončení intervence NATO do Jugoslávie bylo v Kosovu podle různých dat pohřešováno asi tisíc lidí. Je možné, že některé použili v sousední Albánii na odebrání orgánů, které pak byly letadly odeslány neznámým směrem. Co ve skutečnosti víme o „černé transplantologii“ v této části Evropy? (Foto: Wikmedia)

Hlava kosovské vlády a bývalý polní velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), kterou Bělehrad považuje za teroristickou organizaci, Ramuš Haradinaj rezignoval 19. července kvůli předvolání k výslechu Speciálním soudem pro vyšetřování zločinů UÇK. 24. července byl podroben výslechu v Haagu jako podezřelý, ale využil svého práva na zachování mlčení a prohlásil, že mu zákon zakazuje mluvit o otázkách, které mu byly položeny.

Ramušův bratr Daut Haradinaj, který má také podobné válečné zkušenosti, byl podle slov předsedy kosovské Euroatlantické strany Milaima Zeky rovněž předvolán k soudu, nepokládal však za nutné o tom informovat veřejnost. Zprávy se objevily 15. srpna.

Haagský soudní spis bývalého kosovského premiéra

Daut Haradinaj nebyl dříve postaven před mezinárodní soud, ale případ jeho staršího bratra Ramuše byl dvakrát projednán Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v letech 2005 a 2008, byl dvakrát zproštěn viny. Bývalý polní velitel byl podezírán z řízení operací s cílem násilného vyhoštění Srbů a Romů, z násilného zadržování lidí, odcizování majetku, deportací, vražd, znásilňování a dalších nehumánních činů, včetně zúčtování s kosovskými Albánci podezřelými ze spolupráce s jugoslávskou armádou. Tribunál se nakonec usnesl, že příslušníci UÇK páchali těžké zločiny, ale samotný Haradinaj se na tom nepodílel.

Připomeneme, že Haradinaje soudili právě za válečné události v Kosovu, tedy za zločiny proti válečným zákonům a tradicím a proti lidskosti, které byly spáchané v období od 1. března 1998 do konce září stejného roku. Jenže zmizení obyvatel Kosova v období po ukončení agrese NATO proti Jugoslávii a po stažení jugoslávské armády a policie z tohoto kraje, tedy od počátku léta 1999 do října 2000, zůstalo neobjasněné a nevyšetřené

Současně s výslechem kosovského expremiéra připomněla informační agentura Republiky Srbské SRNA zprávu o práci se svědky z 30. října 2003, jejímž autorem byl šéf mise OSN v Prištině a Skopje Eamon Smith, a která byla zaslána vedoucímu vyšetřovacího oddělení ICTY Patricku Lopez-Terresovi za účasti hlavy oddělení spravedlnosti Mise OSN v Kosovu (UNMIK) Paula Coffeye.

Sken dokumentu

O tomto dokumentu se dávno nemluvilo. A zřejmě by se nemluvilo vůbec, kdyby v roce 2008 nevyšla kniha bývalé hlavní žalobkyně ICTY Carly del Ponte Lov „Já a váleční zločinci“, ve které se veřejně poprvé mluvilo o „černé transplantologii“ v Kosovu a Albánii a o smutně proslulém Žlutém domu na severu Albánie, který byl údajně jedním z míst nelegálních chirurgických zákroků.

Pak byla na základě svědeckých výpovědí a dodatečných důkazů shromážděných při expertíze ve Žlutém domě v roce 2004 sestavena zpráva švýcarského senátora Dicka Martyho, jež byla koncem roku 2010 zaslána PACE. Informace, které byly zjevně totožné s obsahem zprávy Eamona Smithe, zveřejnila v roce 2008 také organizace Human Rights Watch.
V roce 2011 po projevu Dicka Martyho v PACE se na internetu objevil sken originálního dokumentu UNMIK, o kterém napsala srbská některá světová média.

Pomsta Kosovské osvobozenecké armády se prodává studená

„Ramuš a Daut (bratři Haradinajovi) požádali v červenci 1999 místní velitele UÇK, aby se přestali mstít (Srbům), zorganizovali únosy Srbů na dobytém území a jejich přepravu do Albánie. I pak jsme se mstili a vraždili je, ale nyní to vše přísně kontrolovali,“ sdělil jeden ze svědků, jehož výpověď byla uvedena ve zprávě UNMIK z roku 2003.

„Daut Haradinaj zavítal několikrát do Tirany, aby se podíval, jak to jde. Ramuš byl také párkrát v Tiraně. Neznám podrobnosti jeho účasti, svěřil vše bratrovi, ale musel o všem vědět,“ řekl další účastník dopravy zajatců z Kosova do Albánie, nižší šarže UÇK, jehož výpověď je rovněž uvedena ve vzpomínané zprávě.

Nečekaná péče bratrů Haradinajových o „zachování celistvosti“ unesených kosovských Srbů byla překvapením také pro samotné příslušníky UÇK. Jeden z nich vzpomíná:

„V Prizrenu nám rozkázali, abychom zajatce nebili a dobře s nimi zacházeli. Něco podobného jsem slyšel poprvé a byl jsem překvapen, protože předtím nám vždy dovolili, abychom je mlátili podle vlastního uvážení, lámali jim ruce a nohy.“

„O všech, koho chytíte, informujte především mne, rozkázal velitel regionu Dukadjin,“ vzpomíná další svědek.

Za války v devadesátých letech rozdělili lídři UÇK území Kosova a Metohije na osm operačních zón. Zóna Dukagjin zahrnula města na západě kraje. Působilo tady na 2,5 tisíce bojovníků v sestavě tří brigád. Velitelem jedné byl Daut Haradinaj. A velel této zóně, zejména podle výpovědi svědka u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v roce 2011, právě samotný Ramuš Haradinaj.

Osm svědků, kteří vypověděli, že přepravovali do Albánie zajatce, vysvětlilo, v čem spočívá příčina této náhlé péče o zdraví včerejších nepřátel ze strany velení UÇK. Co konkrétně sdělili svědkové UNMIK, kteří dopravovali do Albánie živé zajatce a pohřbívali mrtvé, si můžete přečíst v příštím dílu.

Zdroj: snews.com