V dubnu 1967 se svět změnil. Toho roku sepsala CIA explozivní oběžník. V tomto oběžníku byl obecně vznesen termín „konspirační teorie“ … a hádejte kdo … ještě navíc doporučoval tyto metody diskreditace čehokoliv označkovaného jako takováto „teorie“. (Foto: Flickr)

Tento oběžník byl označen jako „psych“. To znamená, že šlo o „psychologické operace“ čili čisté dezinformace. Navíc byl označen i určením pro „CS“ jednotky, tj. pro „skrytě působící služby“ (Clandestine Services).

Cílem tohoto oběžníku je poskytnout materiál k vyvracení a diskreditování tvrzení konspiračních teoretiků tak, aby se utlumilo šíření takovýchto tvrzení v dalších zemích. Podkladové informace se dodávají jak v utajené sekci, tak v četných neutajených přílohách.

3. Aktivita. Nedoporučujeme iniciovat diskuse o konspiračních teoriích, pokud se to už samo někde neděje. Když ale taková diskuse už probíhá, je žádoucí to řešit:

a. Prodiskutujte problém takovéto publicity se spřátelenými kontakty z řad elit (zvláště s politiky a s redaktory) s poukazem na oficiální vyšetřování odpovídající události provedené tak poctivě, jak je jen lidsky možné, z něhož vzejde obvinění kritiků, že nemají žádné seriózní podklady, a závěr, že jakákoliv další spekulativní diskuse už jen hraje do karet nepřátelům. Poukazujte také, že část těch konspiračních povídaček je zjevně vytvářena … propagandisty. Naléhejte na ně, aby využili svého vlivu k odrazování od nepodložených a nezodpovědných spekulací.

b. Nasaďte na to propagandistické agenty a vyvracejte takovéto útoky kritiků. K těmto účelům je zvláště vhodné vést evidence s přehledy a charakteristikami takových článků. Neutajené dodatky k takovýmto směrnicím by měly poskytovat užitečné podkladové materiály k předání takovýmto agentům. Abychom je přehráli, tak bychom měli všude tam, kde to lze uplatnit, poukazovat, že kritici (I) jsou do své teorie zamilování už před tím, než narazí na jakýkoliv doklad o ní, (II) jsou na ní politicky zainteresovaní, (III) jsou na ní finančně zainteresovaní, (IV) postupují ve svém zkoumání uspěchaně a nepřesně, nebo (V) jsou do svých vlastních teorií bláznivě zamilovaní.

***

4. Jak v soukromých, tak v mediálních diskusích buď nikoliv zaměřených na nějakého konkrétního pisatele, nebo útočících na publikace, které by teprve ještě mohly vyjít, se může hodit následující argument:

a. Neobjevil se žádný nový důkaz, který by Komise ještě neuvážila.

***

b. Kritici obvykle přeceňují určité konkrétní položky a ignorují jiné. Mají sklony klást větší důraz na vzpomínky jednotlivých svědků (které jsou méně spolehlivé a více se už odchylující a tudíž se v nich kritici mají čeho chytat)…

***

c. Konspirace dosahující obrovského měřítka často naznačují, že ve Spojených státech to není nemožné skrývat, zvláště když informátoři o tom mohou čekat, že se jim to velice vyplatí, atd.

***

d. Kritici často propadnou určité formě intelektuální pýchy: vytáhnou nějakou teorii a zamilují se do ní; rovněž se také Komisi posmívají, protože ta na základě paušálních rozhodnutí tak či onak ne vždy zodpověděla všechny otázky.

***

f. Co se týče obvinění, že zpráva Komise byla nedbalou prací, když se objevila tři měsíce po původně plánované uzávěrce.  To je ale do velké míry tím, že Komise se pokoušela urychlit svou zprávu, což bylo převážně kvůli nátlaku vyvolávanému nezodpovědnými spekulacemi, které se už objevovaly, a které v některých případech pocházely od těch samých kritiků, kteří odmítají přiznat vlastní chyby, a ti teď vznáší novou kritiku.

g. Taková vágní obvinění jako ta, že „více než deset lidí záhadně zahynulo“, se dají vždy vysvětlit nějakým přirozeným způsobem…

5. Kde je to možné, tak vyvracejte spekulace poskytováním odkazů na Zprávu komise samotnou. Na zahraniční čtenáře s otevřenou myslí by pořád ještě mohla udělat dojem pečlivost, důkladnost, objektivita a rychlost, s jakou Komise pracovala. Také by se mohly vydávat odkazy na další knihy, aby se přidalo na závažnosti její výpovědi, když zpětné kontroly v samotné zprávě, které tam najdou, jsou daleko profesionálnější prací, než to, s čím přichází kritici.

Nespouští to u vás nějaký poplach? Ne? No, ti samí lidé pak v roce 2017 vynalezli termín „falešné zprávy a dezinformace“, a to z přesně těch samých důvodů.

Historie se vždy opakuje!

Zdroj: history-matters.com