Tání ledu a další důsledky globálního oteplování vedou k postupnému zvyšování hladiny světového oceánu, což v dlouhodobém horizontu hrozí zaplavením pobřežních území obývaných člověkem, řekl Sputniku doktor geografických věd, vedoucí Laboratoře hydrologie a klimatologie Tichomořského geografického ústavu Dálněvýchodního oddělení Ruské akademie věd. (Foto: Pixabay)

„Tání věčně zmrzlé půdy vede za určitých podmínek k emisím sloučenin uhlíku do atmosféry, což zvyšuje skleníkový efekt a přispívá k ještě většímu ohřevu atmosféry. A požáry způsobené mimo jiné suchem jsou doprovázeny rozšířením částic sazí daleko za hranicí požáru, včetně jejich spadů na sněhová pole a ledovce,“ řekl vědec.

Podle jeho slov to následně snižuje odrazivost sněhu a ledu a urychluje jejich zahřívání a tání.

„Zrychlené tání dříve nashromážděného sněhu a ledu přináší další část vody do oceánů, což vede k postupnému, o rychlosti asi 3 milimetry za rok, zvýšení hladiny světového oceánu a hrozí, že dojde k povodním a dokonce k zaplavení mnoha pobřežních oblastí, které jsou člověkem dobře rozvinuté,“ uvedl Šamov.

Řekl, že za posledních 30 – 40 let doslova před očima lidí starší generace oteplování podstatně změnilo území Sibiře a Dálného východu: fyzikální vlastnosti podzemního ledu se mění, budovy a lineární inženýrské struktury jsou deformovány, povodně a sucha jsou stále častější, zvyšuje se riziko vznícení, což vede ke zvyšování počtu a rozsahu lesních požárů.

„Tání věčně zmrzlé půdy probouzí organismy uložené v permafrostu, což může být nebezpečné pro současná zvířata a lidi. Změny v ekosystémech vedou k migraci mnoha organismů: více teplomilné druhy hledají nová území, ti, kteří milují chladno, ustupují do chladnějších oblastí, hledají nové zdroje potravy, bolestivě se přizpůsobují měnícím se životním podmínkám,“ uvádí vědec.

Ukázal graf znázorňující nárůst průměrné roční teploty. Na něm je vidět, jak se mezi lety 1930 a 1940 začíná teplota prudce odchylovat od normy ve směru nárůstu a stále stoupá. Šamov uvedl, že je to pravděpodobně způsobeno skutečností, že po depresi na konci 20. let minulého století došlo k prudkému rozvoji, který se časově shodoval s nárůstem teploty, nesouvisejícím s lidskou činností.

„Možná (to ovlivnila) příprava na válku, aktivní vývoj ekonomiky – jednotlivé místní události na různých kontinentech. Jsem zastáncem toho názoru, že člověk se účastní globálního oteplování, ale není hlavní silou. Hlavní věcí jsou orbitální, mimozemské procesy, které určují ohřívání atmosféry. Existuje o tom mnoho důkazů,“ dodal agenturní zdroj.

Upřesnil, že zahřívání povrchových vrstev atmosféry oslabuje latentní přenos vzdušných hmot a zvyšuje meridiální, tj. stává se častějším pronikání tepla a chladu do míst, kde bylo mnohem méně časté.

„Obavy vzbuzují takzvané blokující anticyklony, které jsou v posledních desetiletích časté a způsobují na jedné straně silná sucha a požáry a na druhé straně silné a intenzivní deště. Tyto anticyklony jsou spojovány s přehřátím atmosféry,“ uvedl vědec.

Rovněž vysvětlil, že v důsledku zvláštností atmosférické cirkulace mají regiony poblíž pólů Země a vysoké horské oblasti planety silnější tepelný efekt než jiná území a vodní oblasti.

„V cirkumpolárních oblastech – v Rusku jsou to arktické a subarktické oblasti – je oteplování 1,3 – 1,5krát intenzivnější v porovnání s průměrnou rychlostí růstu globální teploty vzduchu,“ dodal.

Šamov uvedl, že důsledky oteplování atmosféry nelze ignorovat. Je nutné zkoumat procesy v atmosféře a hydrosféře, zejména v cirkumpolárních oblastech, včetně zóny věčné zmrzlé půdy. Je rovněž důležitá vzájemná výměna výsledků výzkumu se zahraničními kolegy, shrnul vědec.

Zdroj: snews.com