Když se ve škole učí o funkci peněz, tak se dost podivně některé z jejich funkcí vynechávají. (Foto: Flickr)

A to, že u nadekretovaných měn, tj. tzv. fiat peněz, peníze fungují i jako prostředek uvalení skryté daně jejich vydavateli na uživatele, a také fungují jako prostředek projekce moci. Prostředek, jehož účinnost posilují i některé současné monetární nástroje, jako jsou systémy mezibankovního vypořádávání transakcí, tj. třeba SWIFT. Tato funkce je tak důležitá, že výrazně přispěla i k rozhodnutí zničit Irák, když se rozhodl odklonit se při ropných transakcích od dolaru, nebo zničit Libyi, když začala prosazovat africkou zlatem podloženou měnu Afro pro mezinárodní vyrovnání na tomto kontinentu.

Skutečnost, že dolar je prostředkem pro mezinárodní vyrovnávání transakcí po celé planetě, a tudíž není kryt jen ekonomikou USA nýbrž částečně celé planety, umožňuje Americe obrovský deficitní rozpočet, aniž by zbankrotovala a přivádí do ní skrytou daň z ekonomiky celé planety. Kromě toho slouží i jako nástroj vynucování určitých jednostranně mimo platformu OSN samotnými USA uvalovaných sankcí.

Ne všem se tato situace líbí. Když čtete např. weby z východní a z jižní Asie, narazíte tam na vyjadřování se o dolaru jako o spam měně. A v oblastech jižní a východní Asie, tj. především v zemích seskupení ASEAN a k nim přilehlých se už delší dobu projevují snahy o jistou finanční emancipaci této ekonomické oblasti. Proto také vznikla Multilateralizační iniciativa Chiang Mai (CMIM), o které se v Západních médiích moc nemluví, ač je dost významná.

Ta původně vznikla roku 2009, když světem i zeměmi ASEAN zmítala finanční krize, tyto země čelily krizi likvidity a pomoc, jakou jim nabízel Mezinárodní měnový fond (MMF) je svými podmínkami neděsila o nic méně, než krize sama. Proto si tyto země vytvořily mechanismus, jak si pomoci samy a částečně se od takových institucí jako MMF odpoutat. Zafungovalo to a funguje to stále a země CMIM svou spolupráci rozšiřují.

Důležitým cílovým ukazatelem spolupráce těchto zemí je tzv. Podíl odpoutaný od MMF, což znamená podíl zadlužení země, které jí poskytne mechanismus CMIM, aby se nemusela zadlužovat u MMF. Tedy jakási míra ochrany před „pomocí“ od MMF. Původně byl tento mechanismus dohodnutý mezi ministerstvy financí a centrálními bankami členských zemí k dispozici jen pro tehdejší členy Asean, tj. Brunej, Kambodžu, Indonésii, Laos, Malajsii, Myanmar, Filipíny, Singapur a Vietnam. K něčemu tak dobře a přínosně fungujícímu se však brzy s chutí přidala místní Velká trojka ekonomických obrů Čína, Japonsko a Jižní Korea.

Loni, kdy se světová ekonomika opět dostala do potíží kvůli pandemií vyvolané depresi, Multilateralizační iniciativa Chiang Mai tedy vystupňovala svoji činnost, uzavřely se nové dodatky ke smlouvě o CMIM, kdy se mj. dohodlo zvýšení Podílu odpoutaného od MMF ze 30 na 40 procent, aby země nemusely upadat do „pomoci“ od MMF, přičemž tehdy uzavřené dodatky smlouvy nabyly účinnosti 31.3.2021.

V této úpravě dohod je dost významné ovšem i to, že země se rozhodly ještě více posílit mechanismy vzájemného vyrovnávání v místních měnách, aby tak snížily své transakční náklady, omezily spamování dolarem a ochránily se před přeléváním krizi z jiných regionů provázaných přes dolar. Kdy samozřejmě vše bude naprosto dobrovolné na základě nabídky a poptávky v partnerských dohodách, takže rozsah, v jakém se kdo chce podílet na využití těchto mechanismů nebo naopak na vyrovnávání v dolarech a uchýlení se k pomoci od MMF místo k CMIM je na každém účastníkovi.

Profesor na Shanghai University of Finance and Economics Xi Junyang se k tomu v den nabytí účinnosti dodatků smlouvy vyjádřil pro Global Times, že se tím ještě více umožní ve východní a v jihovýchodní Asii, aby se využívaly i jiné měny než americký dolar, kdy zvláště na významu při platbách mezi těmito zeměmi nabude čínská měna yuan.

„Tento dodatek smlouvy rovněž pomůže rozšířením portfolia měn vyhnout se potenciálním rizikům spamování amerického dolaru,“ říkal Xi. Vysvětlil i podrobněji, co to vlastně znamená: „Vzhledem k tomu, že tento region pořád ještě silně závisí na americkém dolaru, tak na ně má dopady politika přehnaného monetárního uvolňování (což je mezi finančníky eufemismus pro tisk nových inflačních peněz), a mohou si tedy touto závislost oslabovat i své vlastní měny, přičemž zároveň ty části jejich rezerv uložené buď v amerických dolarech, nebo v aktivech s americkými dolary spojených budou ztrácet na hodnotě.“

Americká centrální banka Fed v rámci opatření na znovuoživení ekonomiky Spojených států osekala úrokové sazby hluboko pod inflační míru. Aby však bylo jasno, jde o úrokové sazby pro banky, které si půjčí v podstatě za nulu, ale pak pomocí těch peněz vydělají na svých dlužnících. Toto je však umožněno jen pomocí gigantického kvantitativního uvolňování (což je další eufemický výraz pro tisk inflačních peněz). Kdy k tomu přistupují „záchranné balíčky“ americké federální vlády. Nedávno byl podepsán „Zákon o ulehčení,“ který vládě dá tisíc devět set miliard dolarů získaných tím kvantitativním uvolňováním. Bidenově administrativě to však připadá málo a tak by ráda dostala ještě další tři tisíce miliard dolarů.

To se pochopitelně silně projeví na pádivém růstu cen v USA a na znehodnocení úspor a penzijních fondů i dalších v USA, ale nejen tam. Tím, že je dolar do velké míry globální měnou, tak přes uvedené spamování dolaru zaplatí záchranné balíčky pro americkou ekonomiku částečně všichni uživatelé dolaru světa.

To spamování však nabývá i dost surových podob. Dong Shaopeng vedoucí výzkumník Chongyangského institutu pro finanční studia při Renmin University of China Global Times řekl, že to přelévání amerického dluhu přes spamování dolarem by mohlo způsobit bublinu aktiv, jejíž prasknutí by nově se vynořující ekonomiky, které se už tak těžko ekonomicky zotavují, uvrhlo do ještě většího marasmu.

Bubliny aktiv fungují jako takový chyták v rukou těch, kdo mají přístup k nově vytištěným dolarům, za které začnou něco hromadně nakupovat, třeba určité akci či jiné cenné papíry, ale i komodity atp., kdy ale to aktivum takovou cenu nemá. Když aktivu jde kvůli velké poptávce cena nahoru, přidají se ostatní investoři a také to skupují. Ti nafukovači bubliny, co to levně koupili, když tu bublinu nafukovali, jim to tedy draze prodají a pak s nákupy přestanou, načež aktivum spadne na svoji skutečnou hodnotu, tedy bublina praskne, investoři, co na ni naletěli, zapláčou nad „výdělkem“ a ti, co dostali nově natištěné dolary a mohli bublinu nafouknout, si libují.

„Když USA zkouší držet dále hegemonii dolaru tištěním více peněz, tak je pozvolné omezování závislosti na dolaru z dlouhodobého hlediska pro nově se vynořující ekonomiky tou nejlepší volbou,“ říká Dong Shaopeng.