"… měl byste vědět, že já, Kásim Sulejmání, řídím politiku Íránu vůči Iráku, Libanonu, Gaze a Afghánistánu. – Zesnulý íránský generálmajor Kásim Sulejmání americkému generálovi Davidovi Petraeusovi, The Guardian, 28. července 2011. (Foto: Flickr)

  • Pod Sulejmáního velením byla íránská armáda rovněž zapojena do útoků z 11. září 2001.

  • Ke zděšení kritiků z Washingtonu směřuje politika prezidenta Trumpa vůči Íránu správným směrem. Maximální tlak je tou pravou strategií ke zkrocení tohoto predátorského režimu.

Opět se ukázalo, že se kritici íránské politiky prezidenta Trumpa mýlí: Nejenže americké sankce  vyvinuly výrazný tlak na mulláhy vládnoucí v Íránu a jejich schopnost financovat jimi sponzorované teroristické skupiny, ale navíc prezident Trump nedávno  nařídil překvapivý vojenský útok, při němž byli nedaleko bagdádského letiště  eliminováni velitel íránských elitních jednotek Quds generálmajor Kásim Sulejmání a velitel irácké milice Abu Mahdi al-Muhandis.

Podle amerického ministerstva obrany Sulejmání  "aktivně plánoval útoky na americké diplomaty a americké vojáky v Iráku a v celém regionu."

Nečekaná Sulejmáního smrt je rozhodně těžkou ranou uštědřenou vládnoucím mulláhům. Sulejmání byl v mocenské hierarchii Íránské islámské republiky  považován za druhého nejmocnějšího muže po duchovním vůdci ájatolláhovi Alím Chameneím.

Kásim Sulejmání, neochvějně věrný Chameneího důvěrník, měl obrovský vliv na tvorbu zahraniční politiky íránského režimu. Sulejmání nepřeháněl, když ve zprávě americkému generálovi Davidovi Petraeusovi  napsal: "… měl byste vědět, že já, Kásim Sulejmání, řídím politiku Íránu vůči Iráku, Libanonu, Gaze a Afghánistánu. Íránským velvyslancem v Bagdádu je příslušník mých jednotek Quds. A příslušníkem jednotek Quds bude i jeho nástupce."

Íránský duchovní vůdce  jmenoval Sulejmáního velitelem jednotek Quds již téměř před dvaceti lety. Jednotky Quds jsou součástí Íránských revolučních gard (IRGC) a jsou  pověřeny exportem íránských ideologických, náboženských a revolučních principů do zahraničí.

Jako velitel jednotek Quds měl Sulejmání na  starosti extrateritoriální operace, včetně organizování, podpory, výcviku, vyzbrojování a financování převážně šíitských milicí;  vyvolávání válek přímo nebo nepřímo prostřednictvím těchto íránských zástupců;  vyvolávání nepokojů v jiných zemích s cílem prosazovat ideologické a hegemonické zájmy Íránu; a organizaci  atentátů na zahraniční politické osobnosti a vlivné íránské disidenty po celém světě.

Tím, že jednotky Quds  poskytují svým proxy spojeneckým skupinám v Iráku smrtící, sofistikované bomby, včetně improvizovaných výbušných zařízení (IED), které  zabíjejí vojáky i civilisty – Iráčany a Američany – způsobují v Iráku chronickou nestabilitu.

Pod jeho velením byly jednotky Quds rovněž  obviněny z neúspěšných plánů na uskutečnění pumových útoků proti saúdskému a izraelskému velvyslanectví na území USA a na zavraždění tehdejšího saúdského velvyslance v USA Adela al-Džubajra. Vyšetřování  odhalilo, že jednotky Quds byly také za atentátem na libanonského sunnitského premiéra Rafíka Harírího.

Sulejmání také úspěšně navázal  spojenectví s různými teroristickými skupinami a milicemi, včetně nešíitských teroristických skupin, jako je Al-Káida. Pod Sulejmáního velením byla íránská armáda rovněž  zapojena do útoků z 11. září 2001. Federální soudce USA George B. Daniels  vydal soudní prohlášení, že za útoky nesou společnou odpovědnost Írán, jeho libanonský šíitský proxy spojenec Hizballáh a Al-Káida.

Írán  poskytl  "bezpečný přístav pro některé vůdce Al-Káidy. Vedoucí představitelé jednotek Quds mají dlouhodobé vazby na Al-Káidu a od pádu Afghánistánu poskytli některým vůdcům Al-Káidy cestovní doklady a bezpečné útočiště," uvedl analytik jedné evropské zpravodajské služby.

Vysoký důstojník námořnictva USA ve výslužbě Christopher Harmer řekl deníku New York Times, že Sulejmání je "státnickou verzí Usámy bin Ládina".

Sulejmání měl pověst  nejnebezpečnějšího muže na Středním východě. Upřednostňoval ofenzivní taktiky a operace před defenzivními a rád se  fotografoval se svými i spojeneckými vojáky na bitevních polích Sýrie, Jemenu, Libanonu a Iráku. Již dříve byl  sankcionován Spojenými státy, Švýcarskem a Radou bezpečnosti OSN prostřednictvím rezoluce č. 1747 a byl zapsán na Speciální americký seznam  hlavních globálních teroristů.

Velel zhruba 20 000 příslušníkům jednotek Quds a v případě nouze mohl  nasadit jednotky Íránských revolučních gard a milice Basídž. Sulejmání také velel bojovníkům milic, které Írán podporuje a které pomohl vytvořit, a  najímal bojovníky z jiných zemí, například z Afghánistánu, aby za Írán bojovali v jeho zástupných (proxy) válkách.

Sulejmáního modus operandi spočíval ve vyvolávání nestability v jiných zemích v zájmu Teheránu. Jednou  prohlásil, že nepokoje a povstání na Středním východě a v severní Africe  "poskytují naší (íránské) revoluci skvělé příležitosti…"

"Dnes už se o vítězství nebo porážce Íránu nerozhoduje v Mehranu a Chorramšahru. Naše hranice se posunuly a my se chystáme zvítězit v Egyptě, Iráku, Libanonu a Sýrii. Toto je ovoce naší islámské revoluce."

Nenávist íránské vlády vůči USA se zdá být nejdůležitějším důvodem její existence. Dokud zůstanou vládnoucí mulláhové u moci, bude Íránská islámská republika pokračovat ve svých teroristických akcích a v hlubokém antagonismu proti Američanům, svým sunnitským sousedům, a zemím, které se snaží ovládat – Iráku, Sýrii, Jemenu, Libanonu, Pásmu Gazy a Venezuele – a samozřejmě Západu.

Díky prezidentovi Donaldovi J. Trumpovi zasadily Spojené státy antisemitskému a protiamerickému režimu v Íránu další významný úder. Ke zděšení kritiků z Washingtonu směřuje politika prezidenta Trumpa vůči Íránu správným směrem. Maximální tlak je tou pravou strategií ke zkrocení tohoto predátorského režimu.

Autor: Dr. Majid Rafizadeh

vystudoval Harvard, je obchodní stratég a poradce, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice.

Zdroj:  gatestoneinstitute.org