Rakousko je v šoku. Levice v radostném. Zbytek v hlubokém. Ne, tohle se mohlo očekávat v nějaké banánové republice, ale přece nikdy, nikdy v Rakousku, píše naše dopisovatelka z Vídně.

V tom demokratickém, přes všechny politické šarvátky nanejvýš rozumném, nikdy se nepřenáhlujícím, raději do nekonečna diskutujícím. Samozřejmě, že poslední roky byly ovlivněny tou „jinou“ mentalitou, která se snažila při řešení integračních konfliktů starousedlíky přesvědčit, že nože mají i jinou funkci, než krájení Wienerschnitzel.

Ale ta rakouská mentalita doposud převládala. Po dobu něco více než jednoho roku se dokonce zdálo, že i vítězila. Koalice strany lidové a svobodné – tyrkysově-modré partaje,  hybridu,  kterému jenom málo občanů prorokovalo úspěch, se zdála být úspěšnou až k neuvěření.

Až poslední měsíce vyvstaly na obloze mráčky… O nějaké disharmonii se nedalo mluvit konkrétně. Ale najednou tady chyběla ta „jednota“. Menší náznaky v názorových rozdílech jejich dvou „hlavounů“ kancléře Kurze a vicekancléře Stracheho , komentace a dementace, separace – odbočování z té společné cesty.
 
Video stejnou měrou jak nedůstojné, tak trapné i směšné. Šokující pohled za fasádu, ze které zůstaly  teď jen modré ruiny…

Kancléř Kurz se teď třese, aby jeho tyrkysová barva nebyla přemalována ….

A my se doslova  klepeme hrůzou, že by to mohlo být znovu na tu červenou.Té je ještě totiž pořád až příliš moc na skladě, i když se zdálo, že vyšla z módy.

Strache a Gudenus – dva popřední politikové partaje….… Ty „nejčelnější“.  Ne, nerozčilujeme se jenom proto, že jsme šokováni jejich amorálností… i zklamáni odhalením jejich charakterů…. My všichni  jsme šokovaní tou jejich bezmeznou, bezhraničnou stupiditou…. Nedůstojnou dospělých mužů a neomluvitelnou u politiků jejich ranku.

Krimi a detektívky, sci-fi a horrory – jsou hlavním programem  televizního vysílání. Jsem jimi krmeni tak vydatně, že většina z nás nejpozději za deset minut uhodne, kdo je pachatel. A také většina z nás okamžitě vidí, jaká nebezpečí na oběť číhají, kterým by se měl vyhnout, a které – blbec jeden – ignoruje.

Dva politikové, jeden „chytřejší“ než druhý, jsou pozvání do vily, kde nikdy předtím nebyli. Já bych už zaječela: „… no v žádném případě, tam jsou už  všude nainstalovány kamery a odposlech…… to je past…“  

Slečna, která neteří někoho snad je, ale v žádném případě ne ruského oligarchy. Rozhovory dvou nedospělých machos pod vlivem alkoholu a kdoví čeho jiného, kterým vstoupila sláva do hlavy mnohem dřívě, než si ji vysloužili nebo zasloužili.

Ale nejhorší byl  „šok poté“, který  nám udělil náš doposud obdivovaný, oblíbený a i internacionálně uznávaný mladý kancléř Sebastian Kurz. On, o kterém říkáme, že je „rozený diplomat“, že konflikty uhlazuje stylem, u kterého „neztrácí tvář“, nás překvapil svým novým stylem jak řešit politickou krizi. Zbrklým.
Udělal z ní krizi státní….

Je nám všem jasné, že to video, ve kterém  ti dva „hlavní představitelé“ sehráli svoji trapnou roli, byl komplot. Vykonstruován. Připraven. Držen dva roky v šuplíku, vytažen ve chvíli, kde se rozhoduje o dalším směru evropské politiky.

Půjde se vpravo, čímž se straší teď už i malé děti? Půjde se vlevo, čehož se bojí všichni, kteří po té cestě už léta mašírovali, než zjistili, že nikam nevede ?

Od toho dne, kdy toto video způsobilo výbuch, který rozmetal výsledky dobré práce více než jednoho roku nejenom dvou politických stran, ale u kterého vyšla navniveč veškerá snaha nastolit v zemi pořádek a znovu vybudovat solidní základy pro budoucnost, zajímá občany jenom jedno: Kdo je toho „otcem myšlenky“, scénaristou, režisérem a hlavně: producentem. A každým dnem se vynořují z té špinavé mlhy jasnější obrysy. Nebude dlouho trvat, než bude všechno „jako na dlani“.¨

Ale do té doby se stanou - a už se staly - neodpustitelné chyby. Ta největší, že byl propuštěn - lépe vyjádřeno: byl vyhozen ministr vnitra Kickl. Ministr svobodné strany,  kterému může Rakousko vděčit za to, že byla zastavena lavina, spuštěna azylovou politikou EU a paní Merkelovou. Sice se zdálo, že pod ní Rakousko utone, ale právě konsekventní politice tohoto ministra a působení celého jeho resortu vděčíme za to, že se tak nestalo.

Modrý „kabinet“ FPÖ byl nahrazen „experty“.  Vybranými osobně kancléřem Kurzem, oficiálně jmenovanými prezidentem Van der Bellenem - bez schválení v parlamentu.
 
Dva provinilci odstoupili ze svých funkcí. Ostuda, ztráta důvěry i vlastní tváře. Soukromý život v troskách. Jakékoliv další „trestání“ bylo zbytečné. Přehnané. A proto také podezřelé.

Velice neradi připouštíme, že v tomto komplotu vůbec nešlo o ty dva blbce, ale cileně jen o odstranění ministra, který byl trnem v oku nejenom levicové opozici i „zeleného“ prezidenta, ale hlavne bruselské EU.

Odstranění ministra vnitra, hned na to solidární odstoupení celého „modrého“ kabinetu, vyvolalo další tsunami: tentokráte ale by mohly jeho vlny smést i samotného kancléře, který použil  tuto neblahou příležitost k tomu, aby uchopil moc zcela do svých rukou. Mohl by ji totiž ztratit. Jestli tomu tak bude, uvidí se v pondělí, den po volbách kandidáta do komise EU.

V neděli 26. 5. jdeme „dělat křížek“ na volební listinu pro kandidáta do komise EU. Před tím video-skandálem měl největší šance modrý kandidát Wilimský. Který se nijak netajil tím, že se chystá „provětrat“ to dusné ovzduší v evropském parlamentu přesně tak, jak to dělá i v rakouském. Jestli jeho šance pod vlivem nových okolností klesly - nebo právě naopak - nedokážeme momentálně odhadnout.

A v pondělí, 27.5. parlament rozhodne , jestli bude   kancléři Sebastianu Kurzovi „vyslovena nedůvěra“. Kdyby k tomu došlo, byl by to šok opravdový. Všechno co mu předcházelo, bylo totiž podezřele „do sebe zapadající“. Politický puzzle. Který přes všechny strategické intriky prostě nevyšel.

Prezident Van der Bellen, má  na celé té „krizi“ svůj podíl viny. Nejenom že jí nezabránil, on ji ještě podpořil. A teď nabádá všechny politické strany,  ale i občany Rakouska, aby se zachovali rozumně a „nehnali věc na ostří nože“, vždyť jde o stabilitu státu a země. Škoda, že na to nemyslel o pár dnů dříve. Být prezidentem není holt jeho pravá profese.

Jsme šokováni. Zklamáni. Znechuceni do té míry, že „nemáme slov“. Tedy jenom obrazně řečeno. Ta slova, která teď vypouštíme, nesvědčí o úrovni. Asi proto, že ani ti nejvyšší představitelé státu coby  „naši zastupitelé“ ji sami nemají.

Zdroj: pz.cz