Po rozhovorech mezi Čínou a USA v Anchorage, do kterých většina světa i lidí v obou zemích vkládala naděje, že se při nich opět mezi těmito velmocemi normalizují vztahy, nastalo určité nepříjemné vystřízlivění, když to při rozhovorech vypadalo tak nějak, že USA se pokouší kárat svého podřízeného za nedostatečnou poslušnost vůči svému nadřízenému, přičemž Čína se marně pokoušela vysvětlovat, že jde o rozhovor rovnocenných suverénních partnerů a USA by se s tím měly smířit. (Foto: Flickr)

Rozhovory tedy tato optimistická přání nesplnily, ač nelze říci, že z nich žádné přínosy nevzešly. Např. zrušení sankcí na dovoz polovodičových výrobků do Číny je určitě hmatatelným přínosem. Také jedním z dobrých signálů, jak se obdobná opatření ve skutečnosti většině amerického businessu nelíbí, a že vláda musí uznat, že řada z těch sankcí poškozuje více USA než Čínu.

Následně po těchto rozhovorech přišel Joe Biden s prohlášením o nadcházející perspektivě čínsko-amerických vztahů, v němž pravil, že za jeho administrativy to bude pro Čínu „extrémní konkurence,“ ale že ty nové vztahy, které by chtěl ukout, nemusí být nutně konfliktní.

Svými dalšími činnostmi však současná administrativa příliš neukazovala, že by jí šlo o bezkonfliktnost vztahů. Tím „objevováním genocidy a otrocké práce“ v autonomní oblasti Xinjiang, která má asi nejvyšší populační přírůstky v celé Číně, a kam ústřední vláda investuje ohromné prostředky, aby zabránila nezaměstnanosti a vytvořila ekonomické příležitosti, protože sehnat tam dobrou práci je největší problém a lidé jsou za každou pracovní příležitost vděční, takže nucená práce tam postrádá jakýkoliv smysl, není zrovna projevem budování vztahů bez zbytečných konfliktů.

Také objížďky amerických vládních představitelů po Asii a Evropě s cílem přimět zdejší země, aby se zapojily do ohrazování Číny a maření jejích mezinárodních projektů jako BRI či stavba velkých vodních děl moc do kutí nekonfliktních vztahů nezapadá. Naštěstí jsou úspěchy takovýchto snah dost omezené, a tak se ministři zahraničí Singapuru, Malajsie, Indonésie, Filipín a Jižní Koreje teď místo ohrazování Číny sešli v čínské provincii Fujian se svým čínským protějškem ministrem zahraničí a státním radou Wang Yi, aby se dohodli na partnerské spolupráci.

Po proběhnuvších rozhovorech s těmi, kdo opravdu chtějí budovat bezkonfliktní vztahy, místo aby se zapojili do ohrazování, a v jistém smyslu tak v podstatě ukazují, že jsou více na straně Číny a ne USA, pak Wang Yi pronesl odpověď na uvedené Bidenovo prohlášení o čínsko-amerických vztazích.

Nejdříve oznámil, že shromáždění ministři zahraničí považují čínský rozvoj a růst za historickou nezbytnost a že panuje přesvědčení, že čínský rozvoj uspokojuje obecná očekávání všech zemí v regionu, je v jejich společném zájmu a neměl by ho tedy nikdo blokovat. Snad bychom si to mohli vyložit jako takovou kolektivní odpověď Číny a jejích partnerů z oblasti, ať za nimi USA s ohrazováním Číny nechodí.

Wang Yi pak pokračoval s vyjádřením kolektivního názoru zástupců shromážděných zemí, kdy řekl, že ministři zahraničí jsou přesvědčeni, že když se Čína s USA jako všichni potýkající s problémy globalizace a post-pandemické éry, tak by v této oblasti měly vést více dialogu a spolupráce místo rozvíjení konfrontačních her a plnit tak povinnosti, jaké mají velmoci ke světu, a demonstrovat, že jsou odpovědnými velmocemi.

Wang slíbil, že jeho země toto přání dalších kolegů ministrů zahraničí bude plnit slovy: „Čína je ochotna vyhovět očekávání všech stran a pokračovat ve vyvíjení svého vlastního úsilí za tímto účelem,“ řekl.

K těm řečem o konkurenci, kooperaci a konfrontaci, které se teď v USA v souvislosti se vztahy k Číně pořád omílají, Wang uvedl, že čínský postoj je konzistentní a jasný.

Čína vítá dialog na základě rovnosti a vzájemného respektu, Čína ale nedovolí, aby se někdo stavěl jako nadřazený světu a nebude akceptovat, aby jediná země měla ve všech světových záležitostech poslední slovo.

Čína vítá spolupráci, pokud jí je zapotřebí, při spolupráci se ale musí brát ohledy na zájmy a vzájemný prospěch obou stran. Nemůže to fungovat způsobem, kdy některá ze stran jednostranně diktuje podmínky a seznamy požadavků,“ řekl Wang.

Wang se vyjádřil i k té konkurenci, jejíž extrémnost Biden sliboval, což se teď v USA a všude po světě přetřásá. O konkurenci s Čínou jistě opravdu jde. Konec konců k eskalaci vztahů mezi oběma zeměmi, do které by USA rády vtáhly i zbytek světa, došlo právě, když rozvíjející se Čína se stala „příliš“ konkurenceschopnou a místo aby jen ve mzdě levně plnila subdodávky a vyráběla komodity s nízkou přidanou hodnotou, si začala dovolovat svět zahlcovat naprosto špičkovými síťovými technologiemi od firmy Huawei a dalších podobných.

„Čína se nebude vyhýbat konkurenci, kde jí je zapotřebí, ale konkurence by měla být férová a spravedlivá s dodržováním tržních pravidel a oproštěná od zneužívání moci a od upírání ostatním jejich legitimních práv na rozvoj,“ řekl Wang v jasné narážce na to, jak USA vedou konkurenci, tj. zakazováním, všeho, co se moc vyvinulo a je tedy moc konkurenceschopné, pod průhlednou záminkou bezpečnostních rizik nebo nucené práce, což se pokouší vnutit i celému světu. K tomu ještě poznamenal, že když k nějaké konfrontaci takovouto neférovou konkurencí dojde, tak se přes to Čína přenese v klidu s kamennou tváří.

„Rozhodně jsme proti hrubému vměšování do vnitřních záležitostí Číny a ještě rozhodněji se stavíme proti jednostranným nezákonným sankcím uvalovaným na základě vylhaných a falešných informací,“ řekl Wang.

Pak řekl cosi, čím asi budou teď v USA strašit své spojence, když prohlásil, že Čína v tom nebude dělat kompromisy ani ústupky a že se drží základních norem a standardů mezinárodních vztahů. To ještě okořenil prohlášením, že se v tomto staví i za zájmy mnoha rozvojových, malých nebo středně velkých zemí. Takovýto výrok se proto asi bude používat jako potvrzení toho, že Čína se snaží nahradit ten panující spravedlivý svobodný světový řád – asi monopolární pod americkou dominancí – „svým“ světovým řádem – asi multilaterálním všeobecně přijímaným bez diktátu hegemona. K tomu Wang ještě vůči rádoby hegemonovi vzdorovitě dodal, že: „Čína má určitě právo proti tomu bojovat, neboť musí hájit svou národní suverenitu a národní důstojnost.“

„Dialog je lepší než konfrontace a spolupráce je lepší než konfrontace,“ řekl Wang, když naléhal na USA, zřejmě ne jen za Čínu, nýbrž i za země oblasti – přinejmenším ty, co se tohoto shromáždění zúčastnily, aby aktivně reagovaly na očekávání zemí tohoto regionu a mezinárodní komunity a s Čínou spolupracovaly a předvedly tak chování, jaké se na velmoc sluší, a společně udržovaly regionální a světový mír, stabilitu a rozvoj.