V nedávné době došlo ke dvěma událostem, které si přes jejich objektivní závažnost vysloužily neskutečné mediální ticho: zvolení Číny do Rady pro lidská práva Organizace spojených národů (HRC) loni v říjnu a projev čínského ministra zahraničí Wanga 22. února 2021 v této radě. (Foto: Flickr)

O těchto událostech se na Západě referovalo prakticky jen ve speciálních časopisech jako Diplomat, které jsou výrazně politicky zaměřené, a vůči Číně zaujímají tradičně negativní postoje, a tak články byly pochopitelně v tomto duchu.

Hrozné rozčilení mezi těmi „tzv. liberály“ vzbudil samotný fakt, že Čína byla do této Rady zvolena, zatímco jejich favorit Saúdská Arábie ne. Z geopolitického hlediska to jejich rozčilení lze dost pochopit, neboť zvolení Číny svědčí o narůstajícím multilateralistickém světovém uspořádání s úpadkem vlivu zastánců monopolárního světa. Ve zprávách o opětovném přistoupení USA do této Rady se opravdu o těch geopolitických aspektech v takových časopisech zmiňovali v tom smyslu, že Bidenovo, „Amerika je zpět,“ to bude mít teď v HRC těžké, neboť se tam asi vše, k čemu v tomto směru USA chtějí svět vést, zadrhne na Číně a zemích, kterým jsou přístupy Číny bližší než přístupy USA, a těch už je tam prý moc.

Ale většinou své pohoršení nad zvolením Číny spolu s nezvolením Saúdů vyjadřovali na bázi „ušlechtilého“ morálního pohoršení těch pravých liberálů, takže by to asi šlo chápat tak, že Saúdské království je liberálnější a demokratičtější než Čína. A úplně stejně morálně „ušlechtile,“ nebo spíš absurdně, teď hodnotí projev ministra Wanga.

„Objevili“ totiž, že ministr Wang se pokouší překroutit pojetí lidských práv. Pomineme-li, že to by dnes rád dělal kde kdo; všichni ti bojovníci za LGBQT a právo zvolit si gender nezávisle na přirozeném pohlaví atp. jsou dnes považováni za bojovníky za lidská práva, ač proti původnímu pojetí ve Všeobecné deklaraci lidských práv, je to určitý revizionismus, ale když Wang ta práva oproti původnímu pojetí nijak neredefinuje, nýbrž mezi nimi stanovuje jen priority, na které se Čína chce soustředit, tak to prohlašují za překrucování lidských práv.

Wang totiž předestřel tzv. „na lidi zaměřená“ lidská práva, v nichž se preferuje „pocit blahobytu, štěstí a bezpečnosti,“ o což se má při prosazování lidských práv prvořadě usilovat. Tím liberální moralisty neskutečně rozčílil, že prý „štěstím“ nahrazuje ty přednější věci jako rasová a genderová rovnost, či svoboda vyznání a že z bezpečnosti dělá prioritu lidských práv. Wang jakákoliv tradičně pojímaná lidská práva nevylučuje, ale liberály rozlítil, předestřením konceptu lidských práv s výčtem v následujícím pořadí: Mír, rozvoj, rovnost, spravedlnost, demokracie a svoboda. A to je prý podle jejich liberální doktríny špatně, neboť ekonomický rozvoj je na vrcholu, zatímco demokracie a svoboda až na dně, a tak se jako nad nehorázností rozčilují nad Wangovým prohlášením, že skutečnost, že se Číně podařilo roku 2020 vymýtit chudobu, „je milníkem v úspěších boje za lidská práva.“

Čínské pojetí lidských práv na tiskové konferenci po ministrově projevu precizoval mluvčí ministerstva jako: „Čína prosazuje vizi se zaměřením na lidi s ohledem na práva na živobytí a rozvoj jakožto primární, základní lidské právo, a tvrdě pracuje, aby prosadila komplexní a koordinovaný rozvoj ekonomických, sociálních a kulturních práv, stejně jako občanských politických práv.“

Tím samozřejmě zase ty tzv. liberály rozlítil, že klade „ekonomická“ práva jako přednostní před „politickými“ právy, a tito liberálové nechtějí uznat argumentaci Pekingu předkládajícího ekonomické statistiky o závratném růstu blahobytu za uplatňování lidských práv. A zvláště pak je rozčílilo vyvracení obvinění z útlaku v Xinjiangu mluvčím Wang Wenbinem tvrzeními, že „Během posledních 60 let tam celkově ekonomika narostla 200krát, HDP na hlavu 40krát, délka dožití z 30 let na 72 let.“ Samozřejmě, že v této provincii prý vystavené genocidě jsou vysoké přírůstky obyvatel, daleko vyšší než je čínský nebo evropský průměr. Špatně je prý i právo na „bezpečí,“ které stouplo, když v Xinjiangu dříve sužovaném terorismem už od roku 2017 k žádnému teroristickému útoku nedošlo. Započítávat se prý mají jen ta „přednější“ lidská práva.

Čína však opodstatněnost dalších lidských práv nijak nepopírá. Vlastně ani ti kritici Číny opodstatněnost těch práv na obživu, bezpečnost a štěstí nijak nepopírají, jen je považují za podružná oproti těm „správnějším“ právům.

Ovšem k základům společenských věd jak v Západním pojetí, tak v tom, co od Západu přejal celý svět, patří Maslowova pyramida potřeb, kdy těmi nejzákladnější jsou fyziologické a materiální potřeby a nad nimi jsou další vyšší vrstvy potřeb jedna na druhé až po nejvyšší potřeby, kdy snad by šlo říci, že ta pyramida je stavěna od nejpřízemnějších potřeb po ty nejvytříbenější a nejušlechtilejší v jednotlivých vrstvách nad sebou, kdy vyšší vrstva pyramidy je nesena až uspokojením těch vrstev nižších, teprve pak připadá v úvahu.

I lidská práva jsou v podstatě v podstatě právy na uspokojování potřeb a musí být postavena ve vrstvení, kdy ta základnější a snad i přízemnější jsou nosnými pro vyšší a snad i ušlechtilejší vrstvu. Zrovna tak jako v Maslowově pyramidě se hladovějící začne zajímat o seberealizaci teprve, až bude nasycen, mít pocit bezpečí a bude uspokojen v dalších vrstvách, než přijde ve vysokých patrech na řadu seberealizace. Na špičce ta pyramida stát nemůže, a tak systém, který by ty priority chtěl obrátit, fungovat nemůže.

A země jako Čína, která donedávna vytrhávala z bídy každý rok desítky milionů lidí, má dost jasnou představu o prioritách a pořadích, jakými se lidé povznáší na vyšší úroveň a v jakých pořadích se formují jejich touhy po dalších možnostech čili právech. Zahajovací stupně povznesení lidí na vyvinutou společnost s vysokou úrovní lidských práv jsou především v jejich vytržení z bídy a ohrožení. Ničím jiným je není možno uvést k vyšším patrům rozvinuté občanské společnosti a těžko lze něčím přispět v méně rozvinutých částech světa k uplatnění lidských práv více.

Úměrně tomu také projev ministra Wanga v Radě lidských práv vyvolal pozitivní ohlas v mnoha zemích po celém světě. Možná, že by ho vyvolal v dost velké míře mezi širší populací i na Západě, kdyby se o něm tak zarputile nemlčelo, a zejména se musí mlčet o tom, že mnohé země, zejména na globálním jihu, právě toto pojetí preferencí v lidských právech vítají, že to se jim líbí. Vidí to tak, že to nejsou žádné prázdné řeči nýbrž fungující způsob, jak s lidskými právy ve světě pohnout dopředu.

Až nad tím v těch západních časopisech, kde se pohoršují nad čínským „překroucením“ pojetí lidských práv, nechápavě žasnou, že na světě je tolik „autoritářských režimů,“ kterým se to líbí.