Známý citát Machiavelliho, že krále hraje okolí, se může zdát poněkud cynický, ale v případě Joe Bidena je zcela spravedlivý, protože kandidát na prezidenta USA, který dnes vede v průzkumech veřejného mínění, je zjevně ve stavu totální degradace intelektu, která se mu nedovoluje orientovat v čase a prostoru. (Foto: United States government work/Eric Coffer)
Tato zjevná demence je zřejmě jednou z příčin toho, že americký hluboký stát (pozn. deep state) je připraven podpořit kandidáta za Demokratickou stranu všemi možnými způsoby, přičemž zapomíná na minimální slušnost a nutnost zachovávat aspoň zbytky „maškarády“, tedy jistoty voličů v tom, že v USA existují reálně dvě soupeřící, a nikoli fejkové strany, které kontrolují stejné šedé eminence, jež ovládají tento hluboký stát. Stačí připomenout aspoň kolektivní dopis podepsaný desítkami (!) zaměstnanců aparátu státní bezpečnosti z administrativy prezidenta Bushe (tedy republikánů, kteří pracovali pro vzorného republikána), ve kterém podporují demokraty Joe Bidena a Kamalu Harrisovou.
Donald Trump má i přes všechny své zřejmé chyby jeden úspěch vzácný pro prezidenta USA. Nehledě na obrovský tlak hlubokého státu, médií a dokonce vlastního okolí, nerozpoutal žádnou novou americkou válku. Pokračoval ve válkách, které zdědil po Obamovi, dokonce v nich však projevil obrovskou a v podstatě podle pravidel americké politiky hrdinskou zdrženlivost, zvlášť v Sýrii a Venezuele.
Není divu, že představitelé administrativy dynastie Bushových, jež mají na rukou krev stovek tisíc Iráčanů a Srbů, by si přáli vidět v čele USA agresivnějšího prezidenta, a mají jisté šance na dosažení svého cíle. Samotný Biden se zatím vyslovuje zjevně pro pokračování ekonomické války s Čínou zděděné po Trumpovi silovými způsoby, anebo přinejmenším způsobem veřejného ponížení Číny vyhrůžkou použití vojenské síly.
Právě tento závěr se dá vyvodit z předpokládané sestavy týmu potenciálního prezidenta z řad demokratů, o které se hodně mluví v amerických médiích právě v kontextu pokračování konfrontace mezi Washingtonem a Pekingem.
Huffington Post (který se nedá obvinit z antipatie vůči Demokratické straně) analyzuje například vyhlídky americké politiky „Bidenovy doby“ vůči Číně a s jistým znepokojením píše:
„Zahraničněpolitická část Bidenova okolí rovněž poukazuje na potenciálně agresivnější přístup (pozn. vůči ČLR). Michèle Flournoyové, kterou mnozí považují za budoucí Bidenovu ministryni obrany, nedávno napsala, že i přesto, že konflikt není v zájmu USA a Číny, mají americké ozbrojené síly a jejich partneři zvážit možnost dosažení takového (pozn. vojenského) potenciálu, který by například dokázal ve jménu zadržování Pekingu potopit během 72 hodin celé čínské loďstvo. Michèle Flournoyová tvrdila, že Čína je stále sebevědomější, protože považuje Washington za slabý.
Další Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan rovněž vyzval k dodatečným vojenským námořním cvičením pod velením USA ve vodách v blízkosti Číny.
Když vezmeme do úvahy, že v případě zvolení nebude samotný Biden hrát nijak velkou úlohu, a prezidentka „de facto“ Kamala Hurrisová má pověst absolutní zastánkyně maximálního násilí na světové aréně, můžeme předpokládat, že „washingtonští jestřábi“ budou mít prakticky volné ruce pro podobnou agresi, a určitě možnost maximálního stupňování a demonstrace vojenské síly.
Američtí novináři také připomínají, že i když by měl kandidát za Demokratickou stranu projevit vyváženější a konstruktivnější přístup ke světové politice než Donald Trump a také se distancovat od negativních zkušeností předcházejících krvavých geopolitických avantýr, v praxi to vypadá naprosto jinak.
Dá se tedy učinit závěr, že otázky image (zahraniční vojenské intervence nejsou totiž oblíbené voliči) anebo nutnost sjednotit kolem sebe všechny segmenty Demokratické strany (část jejích řadových členů upřímně nenávidí zahraniční politiku z dob Bushe juniora) nemají zvláštní význam ve srovnání s přáním prosadit zájmy nejagresivnějšího segmentu americké nadstranické
(nebo mezistranické) elity:
„Skutečnost, že se na sjezdu demokratů často mluvilo o získání podpory republikánů a o demonstraci Bidenova svazku s postavami spojenými s vojenskými intervencemi, jako třeba architekt války v Iráku Colin Powell a zesnulý senátor John McCain (republikán za stát Arizona), také svědčí o tom, že se kandidát (pozn. za demokraty) nebojí myšlenek, které v minulosti vedly k chybám, jak by si to přáli někteří členové jeho koalice,“ stěžuje si Huffington Post.
Na tomto pozadí vzbuzuje zájem postoj státních čínských médií. Bulvár The Global Times spojený se zahraničněpolitickým segmentem čínských státních struktur zveřejnil příspěvek, ve kterém se praví, že se „Joe Biden dá snadněji zvládnout než Donald Trump“. Je to jednomyslné mínění většiny světových zemí, včetně Číny, prohlásili experti poté, co byl Biden oficiálně oznámen jako kandidát na prezidenta za Demokratickou stranu.
Je to možná takový jemný trolling, poněvadž tento postoj vyslovený přes jakoby státní čínský orgán může spíše uškodit samotnému Bidenovi. Na druhou stranu by bylo zajímavé se podívat na reakci Pekingu, když si Washington v případě vítězství kandidáta za hluboký stát skutečně vytyčí za úkol spíše silový než ekonomický způsob nátlaku na svého hlavního geopolitického oponenta.
Připomeneme, že dokonce nedávné ekonomické sankce „za Hongkong“ byly přijaty v USA jednohlasně, za naprosté podpory obou stran. Když Biden zvítězí, je celkem pravděpodobné, že proti Číně mohou být nejen zavedeny sankce, ale také námořní blokáda anebo ještě něco podobné.
Dějiny svědčí, že „washingtonští jestřábi“ (je jedno, pracují-li v administrativě republikána Bushe anebo demokrata Obamy) nedovedou prohrávat, a když Čína předstihne USA v ekonomickém rozvoji (a po koronaviru má Čína jednoznačný náskok), vznikne u mnohých ve Washingtonu nepřekonatelné pokušení převrátit hrací stůl a místo konkurence ve sféře HDP zahájit konkurenci ve sféře vojenského loďstva a jeho praktického nasazení přímo u čínského pobřeží.
