V poslední době, dost možná pod dojmem čínských ambicí a dokonce i výrazných úspěchů, do kterých se ty ambice promítly, začíná růst zájem o dobývání Měsíce. (Foto: Flickr)

A tak se i USA rozhodly, že roku 2024 na Měsíc za 28 miliard dolarů vysadí první ženu a americké firmy, které sní o komercionalizaci vesmíru, už dokonce tvrdí, že Měsíc i přes nesmírné dopravní náklady může poskytnout ohromné minerální zdroje, i takové jako Helium3 a prvky vzácných zemi (lanthanoidy), které by stálo zato vozit z Měsíce na Zem. Jedné soukromé společnosti dokonce USA udělily licenci pro těžbu vrtáním pod měsíční povrch. „Zlatokopecké“ touhy, které to u některých amerických businessmanů vyvolalo, ilustrují i teď oblíbené výroky, jako že Měsíc by mohl být příštím Divokým západem.

Momentálně je však v dobývání Měsíce před všemi ostatními o krok napřed Čína. Ta kromě jiných lunárních operací také po 44 letech od posledního dovezení lunárních hornin v rámci průlomové mise Chang’e 5 přivezla 17. prosince z Měsíce 1 731 gramů vzorků měsíčních „kamenů“. Čína však k dobývání kosmu nepřistupuje nějakým výlučným způsobem, ve kterém by chtěla být samotná před ostatními. Je ráda, když se k ní ostatní přidávají, aby společným úsilím několika zemí bylo dosaženo daleko více, než by dokázala kterákoliv země sama, a vzhledem k různým synergiím s menšími prostředky. Evidentně by stála o něco takového, jako je orbitální mise Mezinárodní kosmická stanice. Možná třeba v podobě mezinárodní lunární stanice. A tak se také do jejích posledních misí zapojují i jiné země.

V právě probíhající misi Tianwen-1 k průzkumu Marsu hrají např. klíčovou roli země EU jako Francie a Rakousko. Francie dodala technologie pro laserovou spektroskopii ke zkoumání složení marsích hornin, Rakousko dodalo technologie pro magnetometrii a kalibraci letových přístrojů.

EU si s Čínou v poslední době evidentně čím dál více rozumí a obě strany se velice těší z významné ekonomické i jiné spolupráce, kdy zapojování do čínských kosmických projektů má spíše růstový trend. Evropě se také, jak dala nedávno najevo třeba při Mnichovské bezpečnostní konferenci, nechce do žádného kolizního kursu v rámci NATO, který by mohl dobré vztahy a vzájemně výhodnou spolupráci s Čínou ohrozit. A tak by se dalo čekat, že Čína v Evropě najde pro své budoucí kosmické mise nadšeného partnera.

Teď se ovšem k čínskému úsilí o „sdílenou budoucnost lidstva v kosmu“ přidává extrémně těžká váha v tomto oboru – Rusko. Čína s Ruskem se dohodly spojit síly při budování a provozování robotické vědecké předsunuté základny na Měsíci nebo na lunární oběžné dráze, uvádí Čínský národní kosmický úřad CNSA.

Tento úřad totiž v úterý večer sdělil, že toho dne při telekonferenci po předchozím schválení čínskou a ruskou vládou jeho šéf Zhang Kejian s jeho ruských protějškem generálním ředitelem státní kosmické korporace Roskosmos Dimitrijem Rogozinem podepsali memorandum o porozumění při společném úsilí o vybudování „mezinárodní lunární výzkumné stanice.“

Jak vidíme, zatím není ani úplně jasné, půjde-li o stanici na povrchu Měsíce nebo na jeho orbitě. Z toho lze vyvodit, že to není tak, že by jedna strana už měla jasno, co chce dělat, a jen sháněla „parťáka,“ co jí s tím pomůže. Dá se tedy soudit, že obě strany rozběhnout společné úsilí od základu na společný lunární program od předběžných studií, co by se dalo a mělo v nějakém společném výhledovém programu dělat, a až pak vznikne skutečný směrný plán, v jehož rámci se přistoupí k určitým jednotlivým projektům jako orbitální nebo lunární stanice, až teprve po úvodních studiích a směrném plánu. Takže to bude skoro určitě první projekt v rámci dlouhodobějšího společného programu. Tomu odpovídají i další formulace z prohlášení CNSA:

„CNSA a Roskosmos budou jednat o záležitostech plánování stanice, její architektuře, konstrukci a provozu, kdy společně budou pracovat i na jejím postavení a provozování. Obě země tuto stanici chtějí otevřít pro mezinárodní spolupráci tak, aby mohla sloužit jako platforma k posílení vědecké výměny a k vytváření procesu mírového výzkumu vzdáleného vesmíru a rozvoje v něm.“

Tedy, jak bylo naznačeno výše, by mělo jít o základ širší mezinárodní spolupráce na lunárním výzkumu, kam je zván každý, kdo má čím přispět. Stanice má být, zřejmě po vzniku směrného plánu pro celý program, na lunárním povrchu či oběžné dráze, aby tu prováděla komplexní vědecký výzkum a zkoušela technologie.

„Prostřednictvím tohoto programu mají Čína s Ruskem využít svých znalostí a zkušeností s kosmickou vědou a technologií i s kosmickými lety, aby se vypracovaly plány na tuto stanici a bylo možno úzce spolupracovat na dalších krocích.“

„Obě země v kosmické vědě a technologiích i v jejich využití spolupracují už roky a podepsaly řadu smluv o lunárním výzkumu, aby pomohly se spoluprací při výzkumu Měsíce a hlubokého vesmíru,“ praví se v prohlášení. „Obě země budou spolupracovat na realizaci čínské mise přistání sondy Chang’e 7 na Měsíci a ruské mise Luna-Resurs-Orbiter,“ dodává prohlášení.

Komentoval to penzionovaný výzkumník Čínské akademie kosmických technologií Pang Zhihao, který řekl, že obě země mají ohledně lunárního výzkumu v něčem náskok, a tak se budou ve své spolupráci vzájemně doplňovat.

Pang připomínal, že v sovětských časech Rusko „k výzkumu Měsíce od konce 50. do poloviny 70. let vyslalo 24 ohromně úspěšných robotických sond. Má ohromné zkušenosti s měsíčními misemi a s výborně vyvinutou, při misích ověřenou technikou, jako jejich raketové motory a lunární průzkumná zařízení. Čína je v porovnání se Spojenými státy a s Ruskem až pozdní příchozí do lunárního programu, ale už uskutečnila řadu úspěšných misí a má pokročilé technologie.“

„Program takovéto vědecké základny silně rozhýbe schopnosti lunárního výzkumu obou zemí a přinese prospěch celému světu,“ řekl tento veterán kosmického výzkumu.

Můžeme se tedy asi těšit, že kosmický vývoj a výzkum zase nabude na hybnosti, jako tomu bývalo v 60. a 70. letech minulého století.