Oficiální čínská data zveřejněná tento týden za období leden a únor ukazují vzestup exportu oproti stejnému období minulého roku o 50,1%, kdy dosahují rekordních 3,06 bilionu yuanů, přičemž se o 14,5 % vyšplhal i import. (Foto: Flickr)

Loni začátkem roku v Číně řádila epidemie, zatímco teď už je rozběhlé oživení, to se ale, jak je na těchto číslech vidět, daří dobře rozhýbat, a i zbytek světa, ač pandemii ještě nepřekonal, tak ekonomiku už rozjíždí a proti-pandemická opatření také v jisté míře fungují, přičemž se k vyšším číslům vrací i spotřeba domácností.

Čína se pochopitelně snaží o svůj stabilní udržitelný růst, k němuž bude potřebovat, aby se rozhýbal a stabilizoval i růst světové ekonomiky, s čímž se bude proto snažit co nejvíce pomoci. Potřebuje, aby se tedy oživil i růst např. v Evropě, ale i ve Spojených státech a došlo mezi oběma zeměmi k obnově normálních vztahů, kdy volnému obchodu a tedy k možnosti, aby si obě země vzájemně k růstu vypomohly, nebudou stát v cestě žádné politické překážky.

Konfrontačně zaměřené kruhy, k nimž patří i část médií, rády líčí konkurenci a rivalitu Spojených států a Číny jako tzv. hru s nulovým součtem, kdy úspěch jednoho je ztrátou druhého a naopak. Nicméně objektivní realita je značně odlišná. Obě země jsou součástmi světové, vzájemně provázané ekonomiky, na níž má každá značný podíl. Pokles v jedné zemi vyvolá pokles agregátní poptávky světa a stáhne dolů i druhou zemi a přesně tak, nárůst v jedné zemi otvírá tržní příležitosti nárůstem agregátní poptávky světa i v druhé zemi. Pokud snad americká obchodní válka a další konfrontační politika předchozí americké administrativy něčemu pomohla, nebyl to vzestup žádné z obou zemí, a USA tím přibrzdily i svůj vzestup. O to více je třeba teď, kdy je svět v pandemické depresi, odstraňovat překážky vlastního oživení, které si každý, kdo vyvolává konfrontaci, sám pro sebe vytváří.

Americká ekonomika se už delší dobu dost pěkně zotavuje – rychleji, než se čekalo, což značně přispělo k nárůstu čínských exportů, a ten vzestup Ameriky by se moc nehýbal, kdyby se nedařil růst Číně.

Čína s radostí pohlíží na to, jak se v Americe daří tlumit zdravotní krizi, rozjíždí se ekonomika, roste důvěra spotřebitelů, a jak se Bílému domu podařilo Kongresem protlačit obrovitý stimulační balíček, který by měl urychlit americký růst, protože ten s sebou přinese vzepětí importů a tudíž poptávky po čínském zboží s následným růstem Číny.

Jestřábí kruhy mohly v USA vynutit tarify a obchodní válku a mohly volat po odpoutání od Číny, ale Čína stejně zůstává největším obchodním partnerem USA, a pro USA by bylo ohromnou katastrofou, kdyby Čínu jako obchodního partnera ztratily, nebo kdyby se čínská ekonomika dostala do potíží a její nabídka poptávka na americkém trhu moc nerostla nebo dokonce klesala.

Čína si ale vzájemně k růstu pomáhá i s Evropou. V roce pandemie nahradila Čína Evropě jako největší obchodní partner předchozí USA, ale úplně stejně Evropa nahradila v roli největšího obchodního partnera USA pro Čínu. Zase se přitom ukázala funkčnost strategie Pásu a cesty (BRI), protože všude, kam ty dopravní trasy dosáhnou, nastává ekonomický růst, zvýšení vzájemných obchodů a spolupráce podél těchto dopravních tras. A Čína je teď s EU propojena důležitou větví BRI železničním koridorem zvaným Eurasijský pevninský most, po němž ohromným tempem roste vzájemná výměna zboží, jenž tudy může proudit levněji a rychleji než námořní dopravou. Objem zboží na tomto železničním koridoru během ledna a února oproti stejnému období předchozího roku narostl o 96% a z roku na rok vyrostl o 23%. Ač se ekonomicky růst EU zotavuje jen zvolna, vzájemný obchod s Čínou, v importech a exportech na obě strany roste, zvláště teď, když se v EU zase zotavuje spotřeba domácností.

Číně se tedy přes dosud nepřekonanou globální ekonomickou depresi daří dosahovat úctyhodných nárůstů exportů. Pro rok 2021 si proto stanovila plán růstu ekonomiky o 6%. Nicméně daří se jí asi lépe, než sami čínští plánovači čekali, takže podle zatím dosahovaných temp růstu jí vychází projekce o dost výše a třeba Mezinárodní měnový fond (MMF) Číně předpovídá letos růst něco přes 8%.

Čínská ekonomika se každopádně dostává kvůli prudkému růstu poptávky už teď, kdy se globální oživení teprve rozhýbává, do vysokých obrátek. Čína se všemožně snaží stabilizovat vztahy se všemi zeměmi, kde by hrozilo snížení stability tohoto nárůstu poptávky, aby se dosavadní trend udržel.

Proto v první řadě chce urovnat vztahy se Spojenými státy na úroveň z éry před Trumpem. Proti-čínská politika z jeho éry poškodila Spojené státy dost možná i více než Čínu a v době, kdy se USA potřebují zotavit, by bylo pokračování v ní obzvláště drahým luxusem, který by mohl poškodit i samotné postavení země v mezinárodním ekonomickém a geopolitickém systému. Chystané rozhovory obou zemí na vládní úrovni o restartu vztahů v Anchorage, o kterých jsme už psali, poukazují, že pro USA jsou náklady takové konfrontace nejspíš neakceptovatelné, a chtějí-li se dále rychle zotavovat, bude pro ně nejvýhodnější vztahy s Čínou v co největší míře alespoň v ekonomické oblasti normalizovat.

Extrémně důležité jsou vztahy s Evropskou unií, s níž obchody utěšeně rostou, ale aby se dosáhlo plného potenciálu spolupráce s ní, bylo by zapotřebí, aby nedávno podepsaná investiční dohoda mezi oběma stranami byla ratifikována. Čína však potřebuje posilovat ekonomickou spolupráci i se svými sousedy. Japonsko a Jižní Korea jsou spolu s Čínou členy nedávno uzavřeného sdružení volného obchodu RCEP, nicméně k využití plného potenciálu spolupráce s nimi je třeba uzavřít s oběma zeměmi ještě doplňkové smlouvy, jimiž si tyto země s Čínou vzájemně své trhy ještě více otevřou. Na pořadu dne je i vylepšení vztahů a uzavření smlouvy o volném obchodu s Indií, která součástí RCEP není.

Ovšem normalizovat a stabilizovat bude nutno celý svět, aby se plně vzpamatoval z rozvratu přineseného pandemií a s ní spojenou ekonomickou depresí. A bylo by pro všechny a pro celý svět škoda, kdyby se to mělo zadrhávat na nějakých politických či dokonce ideologických rozepřích.

Čína se slibně rozbíhá, aby zafungovala jako lokomotiva ekonomického růstu světa, která ho může pomoci vytáhnout z deprese, pokud se to nezadře na politice.