Může to znít jako špatný vtip, ale několik centrálních bank to skutečně tvrdí. Na internetových stránkách švédské centrální banky Riksbank si to můžete přečíst v angličtině i ve švédštině. (Foto: Flickr)

V angličtině se v něm píše: „The Riksbank is Sweden’s central bank. Zajišťujeme, aby si peníze (v průběhu času) zachovaly svou hodnotu.“ Švédská verze přeložená do angličtiny říká totéž, ale s přidanými slovy „over time“.

Anglická centrální banka, Bank of England, na svých internetových stránkách uvádí podobné prohlášení: „Střežíme hodnotu vašich peněz tím, že udržujeme stabilní ceny.“

Dále je zde Bank of Canada: „Jsme kanadskou centrální bankou. Snažíme se chránit hodnotu peněz tím, že udržujeme nízkou a stabilní inflaci“.

Poslal jsem v této souvislosti e-mail Riksbank a zeptal se jich, jak je možné, že vydali takové prohlášení, a jak definují pojem hodnota. O týden později jsem obdržel odpověď, ve které uvedli, že slovy „zachovat hodnotu peněz“ mají na mysli, že index spotřebitelských cen (CPI) by měl stabilně růst „pomalým“ tempem (2 % ročně).

„Většina ostatních centrálních bank, stejně jako FED, definuje cenovou stabilitu tímto způsobem,“ dodali. Jistě, většina centrálních bank se nám snaží namluvit, že k přežití potřebujeme inflaci a že ceny musí růst, aby se ekonomika udržela v chodu.

Co je na prohlášeních centrálních bank špatně

Jak vidíte, tvrdí, že když index spotřebitelských cen roste v důsledku zvýšené nabídky peněz, peníze si zachovávají svou hodnotu (cenu). Pokud však CPI roste, pak logicky hodnota mezní jednotky peněz klesá. Většina centrálních bank definuje cenovou stabilitu jako růst CPI přibližně o 2 % ročně.

Ceny různých druhů zboží a služeb však při nafukování peněžní zásoby nerostou rovnoměrně. Ceny pomerančů mohou vzrůst o 1 procento, zatímco ceny nemovitostí o 15 procent. S ohledem na skutečnost, že užití jakéhokoli zboží je subjektivní, je třeba poznamenat, že většina zemí nezahrnuje domy do CPI, protože je považuje za kapitálové statky.

Skutečnost, že peníze nejsou neutrální, zvýhodňuje dřívější příjemce nových peněz na úkor pozdějších příjemců. Nově vložené peníze do ekonomiky tedy způsobují větší růst cen tam, kde byly vloženy poprvé, což je známé jako Cantillonův efekt.

Centrální banky také zaměňují hodnotu s cenou a cenu peněz s cenou indexu spotřebitelských cen. Není divu, že centrální banky vznikají na základě chybné ekonomické teorie. V běžné řeči se běžně hovoří o ceně jako o hodnotě, ale jsou to dvě různé věci.

Cena je aktuální směnný poměr mezi zbožím a/nebo službami a obchodovanými penězi. Carl Menger ve své knize Principles of Economics pojem hodnoty brilantně vysvětlil: „Hodnota je úsudek, který si ekonomicky uvažující lidé dělají o významu statků, které mají k dispozici, pro zachování svého života a blahobytu. Hodnota tedy neexistuje mimo vědomí lidí.“

Závěr

Králové a vlády brzy zjistili, že mohou rozšířit svou moc a zvýšit své bohatství monopolizací emise peněz. Tím, že se vládcovy peníze staly jediným zákonným platidlem, si tedy i fiat peněz většina stále vážila, protože alternativy byly nezákonné.

Po pozastavení zlatého standardu si vlády obvykle ponechávaly zlato a papírové peníze nechávaly v oběhu, aniž by je bylo možné vyměnit. Vzhledem k tomu, že nesplatitelné fiat peníze jsou stále jediným zákonným platidlem, příliš mnoho lidí se nad tím nezamýšlí.

Svým způsobem lze říci, že centrální banky ve spolčení s vládami hodnotu peněz zachovávají. Hodnotu však zachovávají pouze tím, že nutí lidi nepoužívat žádné alternativy, a tím si velká většina váží vládních peněz, ať se děje, co se děje.

Kdyby o tom lidé skutečně přemýšleli, vážili by si peněz, jejichž cena v průběhu času stoupá, nebo peněz, jejichž cena klesá? Vezměme si (přibližné) ceny těchto komodit za posledních sto let:

– Cena (kupní síla) amerického dolaru se snížila o 94,34 %.

– Švédská koruna klesla o 96,61 procenta

– Kanadský dolar klesl o 94,05 procenta

– Britská libra 97,08

Spotová cena stříbra mezitím vzrostla o 3033 procent a spotová cena zlata o 8591 procent.

Je třeba poznamenat, že ceny zlata a stříbra rostou v důsledku měnové inflace, stejně jako ceny všech ostatních komodit. Z hlediska měření indexu spotřebitelských cen však tyto dva kovy slouží jako „zajištění proti inflaci“. Drahé kovy jsou již tisíce let ceněny pro své peněžní výhody, krásu a průmyslové účely. Fiatové peníze jsou naproti tomu oceňovány proto, že jsou jedinou legální možností jako peníze a že většina lidí nerozumí základům ekonomie.

Při tom všem by vhodnější prohlášení všech centrálních bank mělo znít: „Jsme centrální banka a zajišťujeme, aby peníze byly stále zhodnocovány tím, že si monopolizujeme jejich emisi.“

Ale to je samozřejmě jen zbožné přání.

Zdroj: mises.org