Visla se slévá s Temží, Mayová a Kaczyński spolu pijí čajíček. Takový idylický obrázek vyvstává před očima, když čteme zprávu bývalého polského vojenského ministra, dnes šéfa obnovené komise pro vyšetřování katastrofy prezidentského (polského) Tu-154, který havaroval při přistání u Smolenska. (Foto: Wikimedia)
Příznačné je tu všechno. Datum zveřejnění, přesně v den devátého výročí neštěstí. Vypadá to tak, že britští znalci objevili stopy po výbušnině na troskách letadla právě 10. dubna, na den přesně. Říkali nám o sovětské válečné tradici dobývat města 7. listopadu a také o mírové tradici uvádět do provozu velké objekty, průmyslové nebo sociální, také k tomuto sovětskému svátku. Zdá se, že Spojené království a Rzecz Pospolita zachovaly věrnost tradicím SSSR.
Příznačný je rovněž uvedený název „britské laboratoře blízké k ministerstvu obrany Spojeného království“. Prostě blízká, dál můžete jen hádat. Je to dobré pro ministerstvo obrany, které může pak říct: „Nic nevíme, není to naše“. Je to způsob, který byl mnohokrát použit v kauze Skripalových, když ty nejzajímavější zprávy přicházely z blíže neurčených struktur blízkých k ministerstvu vnitra.
A nakonec je tu samotné jméno předsedy komise, který sdělil světu tyto senzační výsledky. Antoni Macierewicz, starý tvrdý bojovník a antikomunista, který upadl v nemilost a přišel o post ministra obrany s formulací „propuštěn z gestapa za nadměrnou krutost“. Mnozí dnešní polští politici jsou dost ztřeštění, jenže Macierewicz je všechny předstihl. Člověk, který jako ministr obrany sdělil, že Protokoly sionských mudrců nejsou falešné a že Rusko bylo organizátorem Volyňského masakru, je přece jen unikátní exemplář.
Předseda komise, která vyšetřuje takový závažný případ, by měl přece jen vypadat jako příčetný a méně předpojatý. Ani ne kvůli spravedlnosti, ale proto, aby se mu dalo aspoň trochu důvěřovat. Jenže v Rzeczi Pospolitě pokládají tyto úvahy za zbytečné.
Dokonce, když zapomeneme na tyto podivnosti, překvapuje tvrdošíjné (příští jaro tomu bude deset let) přání vydojit mléko z mrtvého býka. Poláci jsou známí svoji tvrdohlavostí, ale přece jen ne do takové míry.
Protože letecké neštěstí, ke kterému došlo 10. dubna 2009, může být přesně označeno jako „ideální bouřka“. Všechny okolnosti byly takové, že klidné přistání speciálu bylo krajně nepravděpodobné. Meteorologická situace v okolí letiště Smolensk-Severnyj byla natolik špatná (hustá mlha), že přistání bylo naprosto vyloučené. Samotné toto maličké letiště patřilo do nižší kategorie. Výcvik a sestavení posádky byly neuspokojivé, žádný trénink se nekonal. Na velitele byl také vyvinut tvrdý nátlak, který mu bránil v přijetí rozhodnutí, které by bylo adekvátní situaci.
Na jednu stranu velitel letounu Arkadi Protasjuk věděl o osudu svého předchůdce. V roce 2008 odletěl polský prezidentský speciál do Gruzie, aby podpořil Saakašviliho. Stroj byl i tenkrát přeplněn různými prezidenty a premiéry, podmínky pro přistání byly tehdy také neuspokojivé. Kaczyński žádal, aby letadlo přistálo, ale pilot odmítl, letoun přistál na jiném letišti a pilot byl propuštěn. Protasjuk chápal, že s ním to dopadne stejně. A rozhodl se tedy, že poruší všechny instrukce a riskne to.
Ke všemu ještě přišel velitel vojenského letectva, generálplukovník Andrzej Błasik, do pilotní kabiny opilý a v rozhodující chvíli začal rozkazovat. Každý, kdo řídil nejen letadlo, ale aspoň auto, ví, co to je, když vám ve svízelné situaci do toho někdo mluví. A tady přece nešlo o obyčejného cestujícího, ale o hlavního velitele vojenského letectva.
S tolika porušeními pravidel, nač by byla ještě výbušnina?
Druhá otázka zní: Proč do této neperspektivní věci zasáhli Britové? Žádná jiná země nechtěla mít co do činění s hrdými Poláky. I když také Němci a Francouzi mají vlastní laboratoře.
Příliš chytrá a zákeřná verze mohla spočívat v tom, že varšavští vyšetřovatelé míří na předsedu Evropské komise Donalda Tuska, který byl v roce 2010 polským premiérem a kvůli své ďábelské zlosti zaminoval (buď sám, anebo spolu s FSB, tady se verze různí) letadlo svého prezidenta. Zavání to paranoií, ale paranoia je dnes módní.
Angličané také nemají Tuska v lásce kvůli brexitu a podobným věcem, a proto mu chtějí uškodit. Zní to dost šíleně, ale britské výpady z poslední doby jsou právě takové.
Univerzálnější verze spočívá v tom, že, existuje-li možnost svalit všechno na Rusko, nedá se jí v žádném případě opovrhnout. Show must go on. I kdyby ve dvou s panem Macierewiczem. Možná je to tak, možná jinak, avšak v každém případě není to již lví řev, ale pouhé drobné schválnosti prováděné mnohem drobnějšími živočichy.
