Tam, kde probíhá prudký hospodářský rozvoj, to má obvykle dost ostrůvkovitý charakter. Vzpomeňme např. na poválečný rozvoj Evropy, kde lidé ve velkoměstech na severu Itálie žili na špičkové evropské úrovni, zatímco na jihu, zejména na venkově, to byla rozvojová země. Také srovnáme-li chudé a bohaté oblasti dnešní Evropy, spatříme propastné rozdíly. V Číně, která má zhruba trojnásobek obyvatel EU a prodělal tryskový vývoj z rozvojové země na zemi rozvinutou během dvou generací, ty rozdíly zákonitě musí být ještě o něco větší než v EU. Země tedy v posledních letech věnuje značnou pozornost tomu, aby se rozvoj přenesl i mimo rozvinuté průmyslové aglomerace, i aby lidé z chudších oblastí mohli snadno nalézat životní příležitosti přesídlením do bohatých částí.

A že se jí to daří, je vidět i na ocenění OSN, která se dlouhodobě zabývá odstraňováním chudoby ve světě, a úspěchy Číny vidí jako význačný úspěch v rámci tohoto boje. Generální tajemník OSN Guterres loni v prosinci přes video-link na pekingském fóru prohlásil: „Čína se stala vůdcem v dosahování cílů trvale udržitelného rozvoje, při němž pomohla stovkám milionů lidí z chudoby,“ což bylo podle jeho slov, „největším úspěchem v potírání chudoby v historii.“

Čínské úsilí o potírání chudoby trvá úspěšně už desítky let, ale většinou šlo o to vést prudký ekonomický rozvoj, který s sebou automaticky přinášel nárůst životní úrovně a blahobyt, což velmi dobře fungovalo, nicméně netýkalo se to plošně celé země, a tak koncem roku 2012 18. sjezd Komunistické strany Číny, rozhodl, že chudobu je nutno vymýtit a moderní životní úroveň přinést i do zatím zapomenutých oblastí, od té doby je tudíž chudoby zbavováno přes 10 milionů lidí ročně. Vypracovaly se funkční modely na míru střižené místním rodinám a vesnicím.

Toho nejenže není snadné dosáhnout, ale on vlastně i takový úspěch s sebou přinese některé následné problémy. Zrovna tak, jako není snadné tyto úspěchy trvale udržet v prostředí dnešního proměnlivého světa občas postihovaného potravinovými krizemi s výkyvy cen potravin, výskyty povodní a dalších živelných katastrof. Je tedy třeba vynakládat značné úsilí, aby rodiny oproštěné od chudoby do ní zase nespadly, a vláda se snaží na to dávat hodně pozor. Extrémně velkou výzvou pro pokračování tohoto programu a pro udržení dosud nabytých úspěchů se ukázala být epidemie COVID-19. Čína, ač si s pandemií poradila zatím extrémně dobře, se z mnoha jejích důsledků ještě dále zotavuje, kdy ne vše se vrátilo k normálu, a takové události mívají všude ve světě největší dopady na ty nejchudší, takže zajistit tyto lidi, aby v obtížných časech neupadli zpět do chudoby, není vůbec snadné.

Vstupují do toho i takové faktory jako zhroucení turistiky v časech pandemie, když ta poskytovala obživu značnému počtu lidí z oblastí nedávno vytržených z bídy, a nikdo teď neví, jaké jsou vyhlídky na brzkou normalizaci v tomto odvětví.

V Číně jsou mezi oblastmi ohromné rozdíly v platech a penzích. Když člověk, který si odpracoval 40 let v průmyslové oblasti, ze svého důchodu v pohodě vyžije ve velkoměstě, ale pro prarodiče z nerozvinutého venkova, kteří by se chtěli odstěhovat za mladými, kteří šli lepším do velkoměsta, by to představovalo problém s životními náklady. To vše se teď vláda snaží řešit.

Aby probíhal přechod od chudoby ke standardům umírněně středně příjmové země se způsoby života odpovídajícími dnešní době, je občas nutno řešit i takové věci, jako pomoc venkovanům, kteří odešli z vesnic do rozvinutých měst, aby se naučili městskému způsobu života, a pro jejich děti se ve škole se zajišťuje speciální způsob výuky.

Tyto problémy se však úspěšně daří řešit, a tak opakovaná prohlášení čínské vlády a prezidenta Xiho, že se jim daří plnit očekávání lidí o lepším životě, nejsou postavená na vodě. Toto téma bylo ústřední např. pro projev prezidenta Xiho, jaký pronesl roku 2017 ke shromáždění světových politických stran. Celkově příjmy a životní úroveň Číňanů v posledních letech dost prudce rostou. Zprůměrují-li se dohromady chudí pastevci z odlehlých oblastí s kvalifikovanými specialisty z rozvinutých průmyslových aglomerací, byl příjem na hlavu roku 2019 ve výši 30 733 yuanů (4 461,9 $) a v těžkém roce pandemie 2020 stejně vyrostl na 32 189 yuanů (4 961 $). Přepočítáme-li to na koruny je to 105 903 Kč na hlavu, tedy i na děti, důchodce aj., kdy vzhledem k tamní cenové hladině je v Číně parita kupní síly této nominální hodnoty daleko vyšší a meziroční nárůst představuje jistě tempo, jaké by se nám u nárůstu našich příjmů dost líbilo.

Avšak ač v rozvinutých oblastech Číny infrastruktury, veřejné služby a životní úroveň odpovídají době, je třeba se pustit do ambiciózní modernizace oblastí, které ve vývoji zůstávají pozadu, aby i ty se mohly ekonomického růstu účastnit, protože chudoba je ve velké většině záležitostí dosud nedovyvinutého venkova a bez určité podpory se jim těžko podaří své rozvinuté sousedy rychle dohnat.

S tím souvisí i skutečnost, že v porovnání s čínským průmyslem není čínské zemědělství zpravidla tak vyvinuté a produktivní, aby to bylo na výši doby, takže příjmy tomu odpovídají. Nicméně stává se z něj priorita. Letos Čína zveřejnila dokument o posílení potravinové soběstačnosti a technologické vybavenosti zemědělství, čímž se mají „zabít dvě mouchy jednou ranou,“ zvýšit blahobyt venkova i zvýšit potravinovou bezpečnost země.

Je to i příkladem toho, jak Čína ke zvyšování blahobytu přistupuje. Není to pro ni nějaký přerozdělovací proces rozdávání „dávek“. Je to systém pomáhání lidem k tomu, aby sami svým přičiněním bohatli, k čemuž se jim dostává ekonomické, technické a poradenské podpory, aby to ve střednědobém a dlouhodobém výhledu fungovalo.

Země je zatím ve stavu, kdy patří v řadě oblastí k průmyslové a technologické špičce, ale s charakteristikami rozvojové země v řadě geografických oblastí i oborů jako zemědělství. S tím chce prezident Xi a jeho vedení skoncovat. Čínský růst a síla nemají být jen pro někoho, nýbrž musí sloužit blahobytu a rozvoji všech občanů. Rozvinuté oblasti musí za sebou vytáhnout i ty, které ještě neměly to štěstí, aby spolu byly ještě silnější.

Čína se s tímto svým úsilím neomezuje jen na domácí scénu. Obdobně se snaží k vyššímu rozvoji a blahobytu vytáhnout i rozvojové země s tím, že tak pomůže i sobě, neboť její trvalý růst a blahobyt může fungovat jen ve světovém prostředí růstu a prosperity, jak o tom mluvil i prezident Xi v lednu na Davoském fóru.

Čínská filosofie cesty k síle a prosperitě není hrou, v níž by se hrálo o to, kdo koho obehraje, a posílí a zbohatne na jeho úkor. Je to cesta, v níž si pomáháme ke sdílené budoucnosti a prosperitě, která se nám daří o to více, o kolik více v tom pomůžeme druhým, abychom byli spolu úspěšnější.