3. prosince 2024 pronikl do zemské atmosféry malý asteroid COWECP5 a explodoval v ohnivé kouli nad Sibiří. (Foto: X / NASA / ilustrační)

Přestože událost vypadala dramaticky, byla nakonec neškodná, protože asteroid měl v průměru pouhých 70 centimetrů a rozpadl se v atmosféře dříve, než mohl napáchat nějaké škody.

Pro lidi, kteří se zabývají studiem asteroidů, však byla tato událost jasnou připomínkou nebezpečí, která na ně ve vesmíru číhají. Co kdyby byl asteroid větší? Co kdyby to byl takzvaný „zabiják měst“?

Země je vůči dopadům asteroidů mnohem zranitelnější, než si většina lidí uvědomuje, a systémy, které mají planetu chránit, nejsou zdaleka dokonalé.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a Evropská kosmická agentura (ESA) mají za úkol sledovat blízkozemní objekty (NEO), což je označení pro asteroidy a komety, které se nebezpečně přibližují k naší planetě.

Tyto agentury disponují sofistikovanými teleskopy a pokročilými sledovacími systémy, ale ve skutečnosti nemohou neustále monitorovat celou oblohu.

NASA objevila podzemní „město“ ukryté 100 stop pod ledovým povrchem

Sibiřský asteroid byl spatřen teleskopem financovaným NASA v Arizoně pouze sedm hodin předtím, než dopadl na Zemi. I když to může znít jako spousta času, ve skutečnosti je to nebezpečně krátká doba na přijetí jakýchkoli obranných opatření.

Kdyby byl asteroid větší, mohl by Zemi způsobit značné škody. A pokud by se jednalo o skutečného „zabijáka měst“, jako byl 400 metrů široký asteroid, kterého se astronomové obávali, že zasáhne Zemi o Vánocích 2004, sedm hodin by nestačilo na evakuaci milionů lidí ani na vypracování obranné strategie.

Skutečnost je taková, že profesionálních astronomů a teleskopů není dost na to, aby pokryli všechny možné oblasti oblohy. Většina vyspělých teleskopů na světě je soustředěna v několika málo oblastech, což ponechává obrovská „slepá místa“, která nikdo nesleduje.

To znamená, že asteroidy přilétající z určitých směrů – například nad Japonskem nebo Afrikou – mohou proklouznout skulinami detekčních systémů. NASA a ESA sice dělají, co mohou, ale proti obrovskému množství volně se pohybujících vesmírných kamenů svádějí těžký boj.

Každý den je Země bombardována přibližně 100 tunami vesmírného materiálu, z nichž většina neškodně shoří v atmosféře. Čas od času se však objeví něco mnohem většího a nebezpečnějšího.

Astronomové identifikovali 36 765 objektů NEO, z toho více než 11 000 objektů o průměru větším než 140 metrů a 868 objektů větších než jeden kilometr. Z těchto NEO objektů je 1 714 považováno za potenciálně nebezpečné, což znamená, že existuje určitá šance, že by se mohly srazit se Zemí.

Devět minut z přísně tajné pilotované mise na Mars?

I relativně malé asteroidy mohou způsobit katastrofální škody. Čeljabinský meteor, který explodoval nad Ruskem v roce 2013, měl průměr pouhých 18 metrů. Zranil však více než 1 600 lidí a poškodil více než 7 000 budov.

Větší asteroidy, jako například ten, který v roce 2004 těsně minul Zemi, mohou zničit celá města nebo dokonce vyvolat globální katastrofy. Podle Dr. Francka Marchise, dlouholetého astronoma z Institutu SETI, zasáhne Zemi asteroid větší než 120 metrů přibližně jednou za 10 000 let.

„To ukazuje, že pokud chceme, aby naše civilizace dlouho vydržela, musíme se rozhlížet kolem sebe a tyto objekty identifikovat.“

Dr. Marchis vysvětlil, že řešení spočívá v náboru amatérských astronomů, kteří by pomáhali monitorovat oblohu.

Profesionální dalekohledy jsou sice výkonné, ale je jich málo a jsou daleko od sebe. Amatérští astronomové jsou naproti tomu všude – a se správnými přístroji mohou mít obrovský význam.

V roce 2015 založil Dr. Marchis síť občanských astronomů UNISTELLAR, která je vybavena „chytrými dalekohledy“, jež mohou sledovat objekty ve vesmíru a sdílet svá pozorování s globální databází.

Proč jsou astronauti po návratu na Zemi tak nespokojeni s okolním světem?

Když NASA a ESA objeví něco podezřelého, upozorní na to Centrum malých planet, které varuje amatérské astronomy v síti UNISTELLAR.

Tito „občanští vědci“ pak pomocí svých dalekohledů upřesní svá pozorování, čímž pomohou potvrdit trajektorii asteroidu a určit, zda představuje hrozbu pro naši planetu.

Tato spolupráce se ukázala jako klíčová v případě nedávného asteroidu nad východní Sibiří. Poté, co jej NASA spatřila, použili amatérští astronomové v Japonsku a Austrálii své teleskopy k přesnému určení místa a času, kdy dopadne na Zemi. Díky jejich úsilí se podařilo zjistit, že asteroid shoří v atmosféře a není třeba podnikat žádné další kroky.

Kdyby však byl asteroid větší, tito lidé by sehráli klíčovou roli při určování nebezpečné zóny a následné koordinaci evakuace.

Vědět, kdy se asteroid blíží, je samozřejmě jen polovina úspěchu. Pokud má lidstvo dlouhodobě přežít, měl by existovat také způsob, jak tyto vesmírné kameny zastavit dříve, než zasáhnou Zemi. Naštěstí existuje důvod k naději.

V roce 2022 mise NASA nazvaná Double Asteroid Redirection Test – DART (Test přesměrování dvojitého asteroidu) úspěšně prokázala, že je možné asteroid přesměrovat pomocí kosmické lodi. Sonda DART narazila do vzdáleného asteroidu a mírně ho vychýlila z kurzu.

Astronaut přiznal, že ve vesmíru viděl hodně nevysvětlitelných fenoménů včetně UFO

Ačkoli úplné výsledky budou potvrzeny až v roce 2026, první náznaky naznačují, že mise byla úspěšná. Aby však bylo možné asteroid vychýlit, je třeba Zemi varovat roky předem, nikoliv hodiny. Proto je důležité rozšířit současné monitorovací úsilí a co nejdříve identifikovat potenciální hrozby.

Vyplněním „slepých míst“ malými, cenově dostupnými dalekohledy mohou amatérští astronomové pomoci vytvořit globální síť schopnou nepřetržitě sledovat celou oblohu.

Zdroj: naturalnews.com