Američané bojující na Ukrajině se svěřili veřejnosti se svými zážitky

Dva bývalí američtí vojáci, kteří bojovali na Ukrajině, hovořili s deníkem The Daily Beast o tom, co ve válce Vladimira Putina nečekali. (Foto: Flickr / ilustrační)

Ve dnech předcházejících ruské invazi na Ukrajinu se David Bramlette ocitl ve třídě ve Washingtonu, kde diskutoval o tom, zda Rusko může napadnout Ukrajinu. Byl uprostřed studia mezinárodních vztahů na univerzitě Johnse Hopkinse, kde získával magisterský titul. Přiznává, že v té době považoval vyhlídky na ruskou invazi za nepravděpodobné.

Když však Rusko nakonec stisklo spoušť a v únoru loňského roku napadlo Ukrajinu, David, který předtím absolvoval působení v americké armádě jako zelený baret na protiruské misi a jako armádní ranger v Iráku a Afghánistánu, cítil nutkání jít proti Rusům bojovat.

„V mé mysli je to dobro a zlo,“ řekl Bramlette v rozhovoru pro The Daily Beast, který poskytl tento týden z Kyjeva.

„Sedím ve třídě a říkám si, že bych tady mohl sedět, dokončit studium a jít pracovat do nějaké kanceláře a mít na svět nepatrný vliv, když budu pracovat v nějakém vládním úřadě, že?“ Bramlette vyprávěl. „Mám znalosti, dovednosti a schopnosti, abych mohla jít pomáhat. Takže jsem si v podstatě vzala dovolenou z magisterského programu a šla jsem tam.“

Začátkem března byl Bramlette, který si říká Bam, na cestě do polské Varšavy, aby se zorientoval před nástupem do cizinecké legie na Ukrajině. Při nástupu do letadla do Polska Bam řekl, že poslal rodičům krátký e-mail, v němž vysvětlil, proč jde do války za jinou zemi.

„Poslal jsem rodičům e-mail, ve kterém jsem napsal něco jako… Tohle je nejspravedlivější válka, kterou podle mě moje generace zažije za svého života. Je to přímý souboj dobra se zlem,“ řekl Bramlette deníku The Daily Beast. „To je důvod, proč jsem tam šel. Říkal jsem si, že se s tímhle svinstvem nemůžu smířit.“

Stejně jako Bramlette, i bývalý mariňák Troy Offenbecker byl nucen zapojit se do boje proti ruské invazi již na počátku války. Deníku The Daily Beast řekl, že ruská zvěrstva vůči Ukrajincům, o nichž se psalo ve zprávách, byla jednou z posledních kapek, které ho přiměly k tomu, aby se připravil na válku.

„Je tady spousta opravdu hloupých dobrovolníků, kteří nemají ve válce co dělat.“

„Loni v březnu jsem viděl, co všechno se děje, a když jsem se dozvěděl o mezinárodní legii, věděl jsem, že pojedu,“ řekl Offenbecker v rozhovoru pro The Daily Beast z Kyjeva. „Ale v té době jsem měl nějaké povinnosti, které mě tam držely. Trvalo mi to dva měsíce… Musel jsem prodat svůj dům, prodal jsem svá vozidla.“

Offenbecker strávil čas přípravou, kondiční přípravou a získáváním lepší fyzické kondice na zápas.

Když viděl záběry masových hrobů a ukrajinských civilistů zavražděných na popravištích v Bucha, Offenbeckera to rozzuřilo.

„Opravdu mě to rozzuřilo, že to můžete udělat někomu tak nevinnému,“ řekl. „Opravdu mě to naštvalo.“

„Mám dovednosti, které jsem se naučil, byl jsem šest let u námořní pěchoty, instruoval jsem ostatní mariňáky, instruoval jsem jiné země, jak bojovat. Prostě jsem si myslel, že by nebylo správné, kdybych seděl doma,“ řekl Offenbecker.

Nutkání jít za Bramlettem bylo také osobní.

„Tohle je moje třetí válka, ve které jsem bojoval, a tahle je zdaleka nejhorší.“

V roce 2014, pouhé dva měsíce předtím, než Rusko nezákonně anektovalo Krym od Ukrajiny, přijel pracovat k 1. praporu 10. skupiny speciálních sil do německého Stuttgartu. Když se Rusko přesunulo dovnitř, nastal pro něj čas jít.

„Když došlo ke Krymu, veškerý náš důraz přešel v podstatě na obranu východní Evropy. Takže mé tři roky ve speciálních silách byly v podstatě… partnerský výcvik po celé střední a východní Evropě a také v západní Evropě,“ řekl Bam. „Ale nikdy jsem neměl pocit, že bychom toho nějak moc dosáhli.“

A přestože Bramlette dříve absolvoval bojové nasazení v Iráku a Afghánistánu, po celém světě existuje celá řada příslušníků služby nebo veteránů, kteří se připravovali na boj v Iráku a Afghánistánu a kteří se tam z nějakého důvodu nedostali. Z veteránů, které viděl připravovat se na Ukrajině, mnozí pocítili touhu tuto mezeru zaplnit, řekl Bam.

„Není nic frustrujícího než trénovat a trénovat, připravovat se na něco celý život nebo roky a pak se nikdy nedostat k tomu, abyste si to vyzkoušeli,“ řekl. „Hodně z těch kluků to tak nějak cítilo.“

Offenbecker měl podobné pocity. „Setkal jsem se s některými kluky, kde možná byli kvůli nějakému smyslu, viděli, jak jejich kamarádi prošli vojnou, a nikdy se jim to nepodařilo,“ řekl.

„Zabijte co nejvíce Rusů“

Jakmile se dostali na Ukrajinu, válečné přípravy ve Lvově a Kyjevě zahrnovaly trochu štěstí a trochu chaosu, řekl Bramlette.

Nejprve Bramlettea zaskočilo, kolik lidí se sebralo a odjelo na Ukrajinu pomáhat bojovat, aniž by měli jakékoli vojenské zkušenosti.

„Je tu spousta opravdu hloupých dobrovolníků, kteří nemají ve válce co dělat,“ řekl.

Po příjezdu do Polska na začátku března 2022 se vydal vlakem do Lvova, aby se setkal s dalšími dobrovolnými bojovníky. Cestou však narazil na několik dalších cizinců, se kterými podle svých slov nechtěl bojovat bok po boku.

„Ve vlaku jsem potkal tři další cizince. Jeden byl Němec a neměl žádné vojenské zkušenosti. Byl to tesař nebo něco takového,“ řekl Bramlette. „Střílel z pistole – jakoby trochu. A byla to lovecká puška.“

Jakmile se Bramlette ocitl na Ukrajině, prohlédl si několik různých skupin zahraničních dobrovolníků, ale zjistil, že jejich vojenská průprava je podobně nedostatečná. Byl „stejně nespokojený s kvalitou tamních cizinců“, řekl.

O několik dní později se spojil s dalšími dvěma zelenými barety, aby vytvořili mnohonárodnostní družstvo asi 12 lidí a vytvořili taktický tým malých jednotek neboli tým pro speciální operace.

„A pak nám v podstatě dali rozkazy pro Charkov a řekli: ‚Jděte zabít co nejvíce Rusů,'“ řekl.

Po výcviku a přípravě, se zbraněmi a municí z ukrajinských zásob, oddíl vyrazil.

„Veškerý nábor jsme si dělali sami z cizinců, kteří už byli v Kyjevě. A veškeré zásobování, financování, jako nákup vlastních aut, financování vlastních úkrytů, jsme si zajišťovali sami,“ řekl Bam.

V Charkově si své mise řídili převážně sami. Ukrajinská vláda je nespojila s ukrajinskými ani jinými zahraničními dobrovolnickými jednotkami, které by koordinovali, takže to vzali na sebe a představili se silám teritoriální obrany, jednotkám pravidelné armády, výsadkovým jednotkám a ukrajinským jednotkám speciálních operací.

Po navázání kontaktů v blízkosti fronty dostávala Bamova jednotka informace o nejnovějších informacích o Rusech a určovala, jakou misi by měla pro Ukrajince provést, od vedení průzkumu nepřátelských pozic až po minování.

Američtí veteráni odjeli na Ukrajinu bojovat proti Rusku, ale říkají, že je to nejhorší válka, jakou kdy zažili.

„Děsivé svinstvo“

Offenbecker, bývalý mariňák, musel také za pochodu organizovat svůj bojový tým. Přihlásil se do mezinárodní legie, ale asi týden se mu nic neozvalo. Místo aby čekal na konečné plány, řekl to několika členům rodiny a blízkým přátelům, sbalil se a odjel na Ukrajinu.

„Nic jsem se nedozvěděl, tak jsem prostě letěl… stejně. Napadlo mě, že se přihlásím jako dobrovolník a pomůžu nějak jinak,“ řekl Offenbecker.

Jakmile se ocitl na Ukrajině, spojil se s těmi správnými lidmi, aby se připojil k mezinárodní legii, a brzy s nimi bojoval v Donbasu na východní Ukrajině.

Už v těch prvních dnech se začal setkávat s některými zahraničními dobrovolníky, kteří neměli ani ponětí, co je čeká.

„Dospěl jsem k závěru, že se tam nevrátím a nebudu bojovat.“ A tak se rozhodl, že se vrátí.

„Je to moje třetí válka, ve které jsem bojoval, a tahle je zdaleka nejhorší,“ řekl Offenbecker listu The Daily Beast. „Člověk se nechá kurva rozbít dělostřelectvem, tanky. Minulý týden mi letadlo shodilo bombu vedle nás, asi 300 metrů od nás. Je to děsivé.“

Jakmile se tam ocitl, někteří jeho kamarádi z armády mu začali psát zprávy a žádali ho o informace, jak se také připojit. On však zprávy několik měsíců ignoroval.

„Abych byl upřímný, bylo to dost špatné, takže jsem do toho nechtěl zatahovat nikoho dalšího,“ řekl.

Mise byly vyčerpávající, řekl Bramlette. V Iráku nebo Afghánistánu měl Bramlette na starosti leteckou podporu neboli podporu ISR, tedy zpravodajství, sledování a průzkum. „Nejhorší den v Afghánistánu a Iráku je skvělý den na Ukrajině,“ řekl. „I když jsme si mysleli, že to tak není, vždy jsme měli situaci pod kontrolou… oproti tomu jako velitel týmu na Ukrajině,“ kde je více neznámých.

Při průzkumných misích na Ukrajině musíte prostě počkat, až se členové týmu vrátí, protože komunikace není spolehlivá. „Vždycky jsem nejdřív vyslal průzkumný prvek… jakmile ti kluci opustí můj bok, tak se mi opravdu neozvou, dokud se nevrátí na dohled. A to může být za 24 hodin, možná za 48 hodin,“ vysvětlil. „Když se dva z nich zraní… nepřilétá pro vás vrtulník… může se to zvrtnout opravdu, ale opravdu zatraceně rychle. A to je věc, která je dost těžká.“

„Nemůžeš se schovat“

Když nastala zima, Bramlette rozhodl, že členy své malé jednotky pošle domů, aby si odpočinuli. Jejich tepelné signatury vyskakovaly více než v létě a prozrazovaly jejich pozice. Zůstat mimo zorné pole ruských jednotek bylo každým dnem těžší, jak mizelo listnaté pokrytí. Kromě těchto problémů se jednotce stále porouchávala vozidla a docházely jim peníze.

„Jelikož jsme taktický tým malých jednotek… běháte… před ukrajinskou linií a před ruskou linií. Nemáte listí na stromech, keře jsou holé, stromy jsou holé a je zima… Jsou to opravdu špatné zprávy, medvědi,“ řekl Bramlette. „Nemůžete se schovat.“

Bez drastické změny přístupu se připravovali na neúspěch. „Prostě jsem se bál, že půjdeme ven a budeme dělat to, co obvykle, a všichni v podstatě zemřeme,“ dodal.

A i když bylo v plánu se v lednu opět zapojit, Bam se k tomu nedokázal přimět, jakmile se dostal z mlhy války.

„Když jsem se v prosinci vrátil, dalo mi to tak trochu odstup, prostor k tomu, abych tak nějak přehodnotil všechno, co se stalo, protože když mám na starosti celý tým, nemáte čas o všem pořádně přemýšlet,“ řekl. „Trochu jsem se uzavřel, ale dalo mi to prostor k dekompresi a přehodnocení. A tak jsem dospěl k závěru, že se nevrátím a budu bojovat.“

Bam stále pracuje na pomoci válečnému úsilí z Kyjeva prostřednictvím své práce pro nadaci The Weatherman Foundation, která se v poslední době zabývá vyhledáváním a převozem ostatků Američanů padlých v bojích na Ukrajině.

Offenbecker v současné době pracuje na přechodu do nového týmu ukrajinské cizinecké legie a má v plánu pokračovat v bojích na Ukrajině.

„Dívám se na ty děti a mám vlastní dítě, neteř a synovce. Kdyby to byla jejich okolnost, doufal bych, že lidé z celého světa přijdou a budou se snažit pomoci, aby i oni byli v bezpečí a chráněni,“ řekl Offenbecker. „To je to, co mě tu drží.“

Pokud však světové společenství nebude ochotno ruskou agresi na Ukrajině náležitě řešit, bude Moskva jen pokračovat ve své územní expanzi, varoval Bramlette.

„Pokud nezačneme vážně uvažovat o Rusku a nezastavíme Rusko tady, dalším krokem bude… Bělorusko se přičlení k Rusku. Nebo se k Rusku přičlení Moldavsko. Ukrajina bude začleněna do Ruska,“ řekl Bramlette. „Rusko je vzteklý pes. Kreml musí být uspán.“

Zdroj: thedailybeast.com