Nedávná zpráva z Brookingského institutu nyní potvrdila to, na co měli mnozí už delší dobu podezření – že vláda Spojených států (a téměř všechny ostatní vlády na světě) mají schopnosti monitorovat a zaznamenat téměř všechny interakce, k nimž uvnitř národních hranic dojde. Celé roky se ti lidé, kteří zkoušeli ostatní varovat před plíživým příchodem státu dohledu, střetávali s popíráním a vypískáváním za „konspirační teorii“ i s dobře známým tvrzením, že všechno monitorovat není možné.

Tato nová zpráva však všechna tato klamná zdůvodnění neinformovaných drtí na milion střípků.

Zpráva Brookingského institutu nadepsaná „Záznam všeho: Digitální archivace jako umožnění existence autoritativní vlády“ (.pdf) diskutuje rostoucí schopnosti dohledu v důsledku vylepšení technologií a propadu nákladů na jejich opatření spolu s důsledky pro lidská práva a autoritářství, které spolu s tím přichází.

Zpráva začíná konstatováním:

Během několika dalších let překročíme důležitý práh: Vůbec poprvé bude technologicky možné a finančně průchodné, aby autoritativní vláda zaznamenávala téměř vše, co se řekne nebo udělá uvnitř jejích hranic – každou telefonní konverzaci, elektronické zprávy, interakce na sociálních médiích, pohyby téměř každé osoby a vozidla a videa ze všech ulic. Vlády, které už mají historii ve využívání těchto nástrojů pro své účely, aby sledovaly a monitorovaly své občany, nepochybně, jakmile to bude možné, plně využijí všechny tyto možnosti.

Ačkoliv tato studie naznačuje, že tyto technologie vlády využijí, „jakmile to bude možné“, kdokoliv, kdo už dělal nějaký zběžný průzkum technologických a zpravodajských možností u hlavních vlád, si je vědom, že když se nějaká technologie oznámí už veřejnosti, jsou skutečné možnosti vlády tyto technologie využít o světelné roky vepředu oproti tomu, co se oznamuje. A opravdu samotné technologie jsou téměř vždy už zastaralé, než se prezentují nebo i nabídnou masové populaci ke strávení.

Rovněž je zajímavé si všimnout, že John Villasenor, autor této studie, neustále dává odkazy na „ty na světě ještě pozůstávající autoritativní režimy,“ zvláště ten v Sýrii, Iránu, Barmě a v Číně, ale úplně opomíjí ty ve Spojených státech, Austrálii, Izraeli a ve Velké Británii, abychom jich vyjmenovali jen pár. Tohle je nepochybně záměrný propagandistický tah. Ovšem čtenář by neměl realitu zavrhovat až tak jako Villasenor.

Villasenor a Brookingský institut evidentně velice dobře ví, že Spojené státy a téměř celý Západní svět se už stal autoritativní společností dohledu, avšak Západní národy jsou z tohoto popisu vynechány, a to z důvodu skutečnosti, že zpráva funguje více jako chvála technologie než varování. Brookingská zpráva je úvodní leták pro profesionální, fundovanou a kultivovanou pracující třídu (ty lidi, kteří postupně ten totalitní systém vědomě realizují, ale často i nevědomě). V tomto smyslu tato zpráva není jasně studií.

A právě z tohoto důvodu se zpráva zaměřuje na utlačovatelské vlády na Středním východě, v Africe a v Asii. Je tomu tak ale i proto, že tyto národy budou příštím cílem přímých vojenských akcí anglo-amerického impéria. Zpráva opakovaně zmiňuje libyjskou tragédii, ale pouze v kontextu Kaddáfího možností dohledu nad svou vlastní zemí.

Aniž bych chtěl přispívat ke lžím, co se o Kaddáfího režimu povídaly, nebo o postavení lidí v Libyi během posledního roku, je však zajímavé si všimnout uvedených schopností režimu sledovat, jak jsou shrnuty v Brookingské zprávě. Villasenor cituje článek z Wall Street Journal, který tvrdí, že Kaddáfího zpravodajské agentury byly schopny „zachytit a archivovat“ každý měsíc 30 až 40 milionů minut telefonní rozhovorů a pravidelně číst výměnu e-mailů mezi aktivisty.“ Tohle všechno je o režimu, který byl relativně slabý, zvláště co se týče schopnosti odolat vnější invazi bombardování NATO a subverzi cizích zpravodajců prováděné mnohem pokročilejšími národy.

Villasenor se rozhodl uvést: „Kaddáfího režim byl mezi diktaturami neobvyklý pouze v tom, že aktivity vnitřního špehování byly tak nemaskovaně oteřené, nikoliv tím, že k nim docházelo.“ Až dosud je to pravda.

Čtenář si ovšem musí tuto argumentaci otočit do své vlastní země a zeptat se: Když mohl slabý Kaddáfího režim být schopen takové míry dohledu nad vlastními lidmi, a takovéto typy špehování jsou mezi vládami běžné, mělo by smysl tvrdit, že vláda Spojených států, která je o světelné roky dále než ta libyjská, není schopna a neprovádí takový dohled nad svými občany také? Nejen to, jelikož schopnosti US vlády jsou daleko pokročilejší, než byly ty Kaddáfího a jemu podobných režimů, tak by mělo rovněž smysl, aby US vládní dohled byl vykonáván na daleko pokročilejší úrovni. To samé platí pro kterýkoliv národ Západu.

Pokud byla libyjská vláda unikátní jen v tom, že její dohled nebyl maskován, co potom program domácího dohledu z Bushovy éry nebo otevřenost americké vlády ohledně monitorování příspěvků na Twitter na stránkách sociálních sítí, nebo i zákonná deklarace o dohledu uvedená v zákoně PATRIOT Act, v Telekomunikačním zákoně a v zákoně Patriot Act 2? Tyto programy nebyly bez maskování. Otevřeně to přiznali. Lze si pak rovněž i představit, jaké jsou ty skutečné schopnosti, které existují, ve skrytu vojenských a zpravodajských komunit našeho vlastního národa?

Ačkoliv Villasenor svou diskusi omezuje na příští cíle útoků Anglo-amerického impéria, lze jeho prohlášení snadno posunout, aby seděla i na ty národy, které nyní mají takové schopnosti a které už je realizovaly pod pláštíkem veřejné akceptovanosti a „demokratických“ metod – což jednoduše znamená, že nedostatek odporu od obecné veřejnosti na základě její nedostatečné znalosti nebo nedostatku zájmu.

Villasenor píše:

… rostoucí role digitální archivace zajišťuje, aby ty skutečně invazivní způsoby dohledu byly široce využitelné. Zhroucení nákladů na digitální archivaci brzy autoritativním režimům umožní monitorovat nejen známé disidenty, ale ukládat kompletní sadu digitálních dat přiřazených ke komukoliv uvnitř jejich hranic. Tyto enormní databáze zachycených informací vytvoří něco, co se podobá dohledovému stroji času, jenž službám státní bezpečnosti umožní zpětně odsledovat lidi i měsíce a roky před tím, než byli určeni za cíle dohledu. Tohle fundamentálně změní dynamiku disentu, povstání a revolucí.

Tak tomu je, i když informace nejsou třeba veřejně k dispozici na „revolucionářských“ stránkách Facebooku. A opravdu, něco podobného bylo už v Anglii použito po těch bizarních nepokojích, které tuto zemi před několika měsíci zachvátily. Mnoho z účastníků těchto nepokojů identifikoval software na rozpoznávání tváří (nebo se to alespoň tvrdí), a ti pak byli zatčeni až po opadnutí nepokojů.

Ovšem to, co Villasenor popisuje, je schopnost sbírat na každého jednotlivce podrobnou digitální složku, plnou inkriminujících důkazů probleskujících z každodenních, normálních, sociálních interakcí, z nichž lze každou minutu vyvolat, aby se proti každému jednotlivci sestavil případ za to, že se odvážil zpochybnit Stát. Tohle všechno tam samozřejmě bude. Naštvaný příspěvek na Facebook zavěšený, když s ním cloumal vztek na vládu, e-mail do Monsanta, který vypadá „hrozivě“ nebo telefonní rozhovor, kde si opatřil na víkend ilegální látku, aby se pobavil.¨

Některé ale pořád trápí otázka: „Jak by bylo možno monitorovat a skladovat tolika informací?“

Villasenor poskytuje ohledně padajících nákladů na technologie archivace určité zajímavé analýzy, včetně i nárůstu schopností těchto technologií. Z hlediska nákladů, píše:

Během posledních tří desetiletí klesaly náklady na archivaci každé přibližně 4 roky 10-krát, když se snížily náklady na gigabyte z přibližně 85 000 dolarů (v dolarech roku 2011) v polovině roku 1984 na asi pět centů dnes. Jinými slovy, náklady na archivaci spadly od roku 1984 o dost více než milionkrát. Nepřekvapuje tedy, že se fundamentálně mění rozsah toho, co lze ukládat.

Z hlediska schopnosti ukládat, jsou analýzy dost šokující, zvláště pro ty, kdo pochybovali o technologických pokrocích, které jsou k dispozici pro hlavní vlády, armády a zpravodajské agentury. Villasenor píše:

Tak co to tedy skladovat všechno? Odpověď záleží zčásti na povaze informací. Data o poloze jsou daleko méně objemnější než audio z telefonního volání, které však vyžaduje méně objemu než video.

Data o poloze, která lze jasně vyčíst z mobilních telefonů, Wi-Fi připojení a GPS přijímačů, lze už teď snadno archivovat. Zabere méně než 75 bitů (nul a jedniček), aby se přesně určila poloha osoby kdekoliv na planetě s přesností asi 15 stop (5 metrů). Informace k zaznamenání polohy každého z milionu lidí s touto přesností v pětiminutových intervalech po 24 hodin denně po celý rok by šla snadno skladovat v 1 000 gigabytech, což by stálo něco přes 50 dolarů v současných cenách. Pro 50 milionů lidí by to stálo méně než 3 000 dolarů.

Audia všech telefonních hovorů učiněných jednotlivou osobou během jednoho roku by šla skladovat za využití zhruba 3,3 gigabytů. Na základě nákladů na hlavu, by náklady na všechny telefonní hovory spadly z asi 17 centů na osobu a rok dnes pod 2 centy v roce 2015.

Současné ceny takovýchto technologií i mnohem menší ceny v projekcích za několik let jsou šokujícně nízké, uvážíme-li rozsah dohledu, který by se mohl dít a pravděpodobně se děje. Vzhledem k výše uvedeným číslům, je-li populace Spojených států 300 milionů, pak náklady na uložení dat o poloze každého v zemi po jeden rok by vyšly na zhruba náklady na jednu mizerně placenou práci kolem 18 000 dolarů. To je pro kteroukoliv vládu těžko velká suma peněz.

Ignorujme na chvilku Villasenorovo zjevné zaujetí proti Sýrii a Iránu, jeho odhady nákladů těchto vlád spojených s programy dohledu do určité míry odhalují, když nic jiného, jaké jsou asi poměry pro schopnosti naší vlády a o potenciálu realizovat stejný typ programu.

Pokračuje:

Pro zemi, jako je Sýrie, jejíž populace je 15 milionů lidí ve věku na 14 let, jsou současné náklady na nákup dostatečné úložné kapacity ke skladování telefonních hovorů za jeden rok na celou zemi asi 2,5 milionů dolarů – vysoké číslo, nikoliv však takové, na které by vláda nedosáhla. Pokud bude historický trend cen pokračovat, pak roční náklady v dolarech roku 2011 na nákup dostatečné úložné kapacity pro syrskou vládu, aby si zaznamenala všechny hovory provedené v zemi, spadnou na asi 250 000 dolarů do roku 2016 a na asi 25 000 dolarů do roku 2020. Irán má populaci starších než 14 letých 59 milionů, takže odpovídající náklady pro iránskou vládu na zaznamenání všech hovorů v Iránu by byly si čtyřikrát vyšší než v Sýrii. Náklady brzy nebudou pro jakoukoliv službu vnitřní bezpečnosti toužící po ukládání všeho překážkou, půjde-li řekněme o telefony v Sýrii, Iránu či v mnohem lidnatějších zemích, jako je Čína.

Nebo ve Spojených státech, nebo můžeme dodat. Nebo ve Velké Británii. Nebo v Austrálii … doplňte si sem svou zemi podle výběru. Teď už vám to musí začínat docházet.

Co se týče video-dohledu, Villasenorovy předpovědi nejsou moc odlišné, když bere v úvahu různé typy dohledových dat, které se shromažďují a ukládají.

Zpráva uvádí:

Do roku 2020 budou náklady na uložení všech videí ve vysokém rozlišení zachycených sítí Chongqing (čínský dohled, který představuje jednu kameru na každých 24 lidí v oblasti s 12 miliony obyvateli) spadnou ještě více, prakticky na 3 miliony dolarů ročně. Při přepočtu na hlavu to odpovídá asi 25 centům na osobu a rok, tj. částka kterou lze snadno dát z rozpočtu nebo vydřít z monitorované populace přes něco eufemicky nazývaného ‚daň z veřejné bezpečnosti.‘

Mějte na paměti, že zde uvedené náklady jsou takové, jaké by to stálo veřejnost, když se tyto věci pořizují na trhu, což samozřejmě, tak dělat nebudou. Tyto čísla jsou v podstatě visačkové ceny. Ty nelze brát v úvahu tam, kde byly tyto dohledové technologie původně vyvinuty, jako jsou instituce v rámci vlády, armády a samotné pravodajské komunity, které už z podstaty tyto věci vládě dávají levněji a s větším přístupem k tomuto.

V kontextu této diskuse se okamžitě v mysli vybaví DARPA. Takováto agentura je plná černých děr na peníze, černých rozpočtů a tajných projektů, které nejenže pomohou takovéto technologie vyvinou, ale je i mimo vědomost občanstva nasadit. Tak už tomu bylo mnohokrát před tím. Musím při tom znovu připomenout národní sbírku krve novorozenců, abych šťouchl do čtenářovy paměti?

Důsledky pro zadušení disentu netřeba shrnovat teď v tomto článku. Je dost evidentní, že takový široký a dalekosáhlý dohled by nezbytně významně poškodil schopnost obecné veřejnosti odporovat jakékoliv formě tyranie, kterou si režim bude přát na ně uvalit, ať už by bylo plánované či by to přišlo jen tak mimochodem.

Nicméně uvažujte o těch rozsáhlých komentářích u této zprávy týkajících se možných účinků takovéhoto dohledu na disent, revoluci a „povstání“.

Avšak schopnost zaznamenat všechny posune hrací hřiště zpět na stranu represivních vlád, neboť položí základy pro spoustu nových přístupů, jak se zaměřit na disent. Když půjde zachytit všechny ty telefonní hovory v celé zemi a zajistit pro ně softwarové rozpoznávání klíčových frází z hlasu, a když videozáznamy z veřejných míst půjde korelovat v reálném čase s konverzacemi, textovými zprávami a provozem na sociálních médiích spolu s lidmi, kteří tato místa obývají, pak se arsenál reakcí, který bude mít režim k dispozici, aby si poradil s disentem, rozšíří. Určité změny budou okamžité a taktické. Místo aby v odpovědi na nepokoje realizovali plošná vypínání sociálních médií či Internetu, tak vláda vlastnící databáze úplné komunikace bude v obdobích nestability schopna uplatňovat daleko selektivnější cenzuru či úpravy zpráv přenášených komunikací. To jí poskytne ohromnou schopnost si disent podle svého formovat či potlačit.

Zpráva rovněž zmínila schopnost jít zpět v čase a sestavit podrobnou žalobu proti disidentům, i když ty zkompilované důkazy budou jen nějak útržkovité.

Invazivní monitorování poskytne autoritativním vládám v jisté míře stroj času, aby dohled prováděly retrospektivně. Např. když dojde k zatčení proti-režimních demonstrantů, před tím bezpečnostním službám neznámých, bude možné projít si je zpětně v čase, aby se prozkoumaly jejich telefonní konverzace, cesty autem a osoby, s nimiž se střetávali měsíce či roky před zatčením.

Villasenor správně tvrdí, že realizace takovéhoto otevřeného dohledu bude mít na aktivismus a disent zmrazující účinek. To přichází samo s sebou, jelikož aktivisté a disidenti jsou si nyní vědomi, že cokoliv, co říkají, se odposlouchává, aby se to nahrálo za účelem stíhání.

A tak ve zprávě čteme:

Má to rovněž i dlouhodobé účinky, k nimž patří prořídnutí řad oponentů režimu. Zorganizovat disent už z podstaty vyžaduje, aby disent měl schopnost si vyměňovat informace. Prominentní oponenti represivních vlád se už naučili očekávat, že jejich pohyby budou sledovány, a jejich telefonní hovory i další formy elektronické komunikace odposlouchávány. Ale když technologie umožní, aby se odposlouchávala veškerá cenná komunikace celé země, pak se okruh lidí, které bude disent schopen do svých řad zverbovat, zúží.

Navíc vědomost o tom, že je komunikace archivována, sníží ochotu disidentů mluvit upřímně i během zašifrovaných komunikací. … Vědomí o pravděpodobnosti, že všechny zprávy  – včetně těch zašifrovaných – půjde nakonec u bezpečnostních služeb přečíst, disent zmrazí.

Ve světle této nové zprávy od Brookingského institutu není žádných pochyb, že spolu s dalšími prostředky dohledu jako skenování dlaní, skenování cév, skenování duhovky, rozpoznávání hlasů a tváří zrovna tak jako s detektory emocí vstupujeme do éry, v níž bude disent opravdu od člověka vyžadovat, aby se rozhodl, zda mu jeho principy opravdu stojí za svobodu či dokonce za život.

My jako američtí občané – či co se týče této otázky kteříkoliv jiní občané – musíme vyslechnout své hlasy a procítit svou přítomnost, dokud ještě můžeme. Je to na nás, jestli se vstup do toho Nového smělého světa bude vyznačovat odvahou a svědomitostí či bude v sevření vědecké diktatury.

Další významné statě od Brandona Turbevilleho Codex Alimentarius – The End of Health Freedom, 7 Real Conspiracies a Five Sense Solutions.

Brandon Turbeville

 

Zdroj: http://www.activistpost.com/2011/12/new-report-recording-everything-details.html