Nová studie našla důkaz „radioaktivních mraků“ v nadmořské výšce, kde létají komerční letadla, přičemž vědci říkají, že to představuje riziko pro cestující. Podle studie publikované v časopise Space Weather, když tato letadla létají skrze tyto mraky, tak je kosmické záření více než dvojnásobné a cestující ho pohlcují. Spaceweather.com píše:
„S našimi senzory pro radioaktivitu jsme letěli celkem 264 letů v nadmořské výšce 17.3 km, od roku 2013 do 2017.“ říká Kent Tobiska, šéfredaktor časopisu a PI programu, který byl sponzorovaný NASA nazvaný Automated Radiation Measurements for Aerospace Safety (ARMAS). „Nejméně šestkrát naše senzory zaznamenaly nárůst ve vyzařozování radiace, pričemž toto interpretujeme jako podobné k lokalizovaným mrakům.“
Fakt, že cestující v letadlech absorbují radiaci není nový. Vědci již dávno věděli, že se kosmické záření dostává skrze zemskou atmosféru a vytváří roztříštěné sekundární částice jako neutrony, protony, elektrony, elektromagnetické paprsky a gama paprsky, které pronikají do letadla. Ten kdo ulítne např. 100 000 mil, tak absorbuje zhruba stejně radiace jako při 20 rentgenech – a dokonce jediný let skrze USA dokáže cestujícího vystavit většímu množství radiace než při rentgenu u zubaře.
Má se za to, že dávky radiace se liší se zeměpisnou šířkou a délkou a výškou letadla. Jakékoliv změny, když letadlo přechází skrze vzdušný prostor by měly být postupné. Tobiska a jeho kolegové však našli něco úplně jiného, nicméně: Někdy dávky radiace raketově stoupají a to bez zjevného důvodu.
„Byli jsme docela překvapeni, když jsme to viděli,“ říká Tobiska.
Všechny výkyvy, které pozorovaly byly v relativně vysokých zeměpisných šířkách, vysoko nad 50° v obou polokoulích. Jeden příklad zveřejněný v tomto časopise je typický: 3. října 2015 vzlétlo NSF/NCAR výzkumné letadlo z jižního Chile a letělo jižně, aby změřilo tloušťku antarktického ledu. Na palubě byl ARMAS letový modul a zaznamenal dvojnásobně zvýšenou radiaci po zhruba 30 minutách, když letadlo letělo v 11 kilometrové výšce nad Antarktickým poloostrovem. Neprobíhala zde žádné solární bouře. Letadlo nezměnilo náhle směr ani nadmořskou výšku. Avšak záření v okolním prostředí se změnilo rychle. Podobné události byly zaznamenány u pobřeží státu Washington.
Graf výše ukazuje: Měření radioaktivity od ARMAS, který letěl nad Antarktidou. Zabarvené tečky jsou od AMRAS. Černé tečky jsou počítačového modelu od NASA (nazvaný NAIRAS), který předpovídá vzestup dávek radiace. Během letu, ARMAS pozoroval vyšší dávky radiace než bylo modelem předpověděno, včetně výrazného vzestupu, který zobrazuje růžová barva.
Co se to děje?
„Nejsme si jisti,“ říká Tobiska „ale máme představu.“
Magnetické pole země, vysvětluje Tobiska, zachycuje mnoho kosmických paprsků a solárních energetických částic ve strukturách zvaných „magnetické láhve.“ Tyto láhve mohou být děravé. Dokonce i drobné poryvy slunečního větru mohou způsobit, že zachycené částice vystřelí z konce této láhve a začne vysílat paprsky těchto částic dolů pod Zem.
„V podstatě si myslíme, že jsme mohli létat skrze tyto uvolněné částice paprsků.“
Tobiska poznamenává, že tým jihokorejských vědců pozoroval podobné změny ve vyzařování. Měli umístěny letecké senzory na palubě armádního letadla blízko hranice mezi oběma Korejemi ( ZDE). Pokud se jedná o stejný fenomén, tak korejská měření také naznačují, že „radioaktivní mraky“ by mohly existovat ve středních výškách.
Program ARMAS čeká v roce 2017 mnoho letů. „Budeme pozorně hledat více „mraků“, jak budeme pokračovat v charakterizování radiace v leteckých výškách.“ říká Tobiska.