Před téměř třemi lety jsem napsal analytický příspěvek o konceptu úmyslně vykonstruovaných válek, velkých i malých, jimiž elitáři odvedou masy od pozornosti ke konkrétním otázkám globálního vývoje, což poslouží mocenské struktuře establishmentu. Tento článek byl nadepsán ‚Spustí globalisté zase další světovou válku?‘: V této analýze jsem dospěl k závěru, že nejpozději od roku 2008 ti u moci (ať se staví jako Republikáni nebo jako Demokraté) dali do pohybu série událostí, které se tehdy točily kolem Iránu, a zvláště znepokojivě kolem Sýrie, čehož lze využít ke spuštění širokého globálního válečného scénáře. Bohužel dnes to vypadá, že mé tehdejší obavy mají ještě větší platnost, a věci, jak se rozvíjejí v tomto konkrétním regionu, jsou opravdu chmurné.

Někteří by teď mohli namítnout, že na Středním východě jsou věci „chmurné“ vždy a že člověk nemusí být zrovna věštec, aby tu predikoval, že sem zas jako vždy přijde chaos. Je nepochybné, že jen během posledních šesti let byla americká veřejnost krmena jednou propagandistickou kampaní za druhou, aby otestovali sociální vody a zjistili, zda lze potřebnou většinu občanstva přesvědčit k podpoře úderů proti Iránu. Vlády USA a Izraele se při mnoha příležitostech nejen rétoricky velice sblížily, ale i při budování zbrojní přípravy na tuto událost. Ovšem musím připustit, že ty předchozí hrozby válkou, kterými jsem se zabýval, nejsou absolutně ničím v porovnání s nebezpečím hrozícím dnes.

Občanská válka v Sýrii se rozvinula do čehosi dost děsivého jen tak na pozadí té přehlížené rebelie tzv. „Arabského jara“. Vzhledem k tomu, kolik je tam v tom konfliktu zapojeno vnějších zájmů (zvláště zájmů USA), není možné říci, zda jsou v Sýrii vůbec ještě nějací skuteční revolucionáři. Tohle rozvrácení země od základů je obratem k tomu, před čím jsem nedávno varoval, zvláště když dochází ke stažení pozorovatelů OSN z této oblasti, které bylo jen před pár dny ohlášeno (ZDE).

Odvezení pozorovatelů OSN je signálem k tomu, že na blízkém horizontě se objeví nějaká forma úderu.

Je tu obviňování z potenciálních „skladů chemických zbraní“ v Sýrii, které vyhrabalo ministerstvo obrany jako jasně vykonstruovanou záminku k invazi, a situace, kdy Izrael v podstatě přiznal, že útok na Irán nejenže je na stole, ale i už za fází plánování v etapě blízké k realizaci. I izraelští občané otevřeně vyjadřují obavy, že jejich vláda to tentokrát myslí s preventivním útokem „vážně“, hromadí si plynové masky a pořádají protestní akce proti této politice (ZDE).

Napětí v atmosféře obklopující tuto krizi není srovnatelné s ničím na Středním východě, k čemuž docházelo v posledních desetiletích, a to včetně invaze USA do Iráku a Afghánistánu.

Ale než budeme moci pochopit skutečnou závažnost této situace, nejdříve se musíme vypořádat s určitými mylnými dojmy…

Zaprvé, uvědomuji si, že všude kolem existuje mnoho lidí, kteří mají přirozený i živený sklon k nenávisti k muslimským národům. Zrovna tak kolem existuje spousta lidí, kteří mají sklon nedůvěřovat záměrům izraelské vlády. Obě strany mají příležitostně dobré postřehy, ale obě strany mají rovněž tendenci přistupovat k posuzování věcí lenivě, malovat všechno směšně všeobjímající barvou a obviňovat za všechny bědy světa jednu či druhou stranu, takže pak nemusí promýšlet všechny ty složitosti globalistů a technokratického klubu jednoho světa, či přijmout, že to není „Al-Kaiída“, kdo je největší hrozbou míru a stability. Je mnohem snadnější odsoudit celou rasu či celé náboženství než pochopit mechanismy elitářské menšiny, kterými to hrají na obě strany jeden na druhého.

Ať dáváte přednost kterékoliv straně, tak si prostě uvědomte, že nakonec budou strany irelevantní. Mohli bychom se hádat měsíce, kdo je v právu, kdo má pravdu, kdo s tím začal atd. A zase, je to irelevantní. To, na čem ale záleží, jsou potenciální důsledky exponenciálního konfliktu v této oblasti, který si nikdo nemůže dovolit.

Bohužel existuje ještě pořád všude kolem spousta Američanů, kteří věří, že USA jsou „nejbohatším národem planety“ a že mají peněz, že je ani nemusí počítat, s nimiž si ty nekonečné války vedou.

Zde jsou však fakta. Tady je to, co se stane, když USA, NATO nebo Izrael vstoupí do horké války buď s Iránem či se Sýrií a výsledky nejsou optimistické:

 

1) Sýrie s Iránem spojí síly

V roce 2006 v reakci na rostoucí možnost konfliktu se Západem Irán se Sýrií podepsal dohodu o vzájemné obraně. Obě země mají veliký sklon tuto dohodu naplnit, a vypadá to, že Irán ji už naplňuje, přinejmenším finančně, když se v Sýrií roztáčí spirála občanské války. Ve skutečnosti se podpora USA povstání v Sýrii rozvíjí, aby přiškrtila či otestovala funkčnost vzájemné pomoci podle této dohody. Vzhledem k tomu, že Výbor pro zahraniční záležitosti teď za její úsilí o destabilizaci této země tleská i Al-Kaiídě, těžko bych prohlásil za nesmyslnou možnost, že celé to povstání je přinejmenším volně zorganizováno zájmy NATO buď, aby zatáhli Irán do otevřené vojenské podpory Assádovi a do opotřebovávací zástupné války, nebo aby z této rovnice během příprav na úder proti samotnému Iránu odstranili Sýrii (všimněte si, že kdykoliv média mainstreamu ukáží obrázky syrských rebelů, vždy se usmívají nebo tváří udatně se zbraněmi zdviženými nad hlavu; což je typická taktika podprahových sugescí, která je má podstrčit jako „staré dobré hochy“) (ZDE).


2) Irán uzavře Hormuzskou úžinu

Při tom, jak se ministerstvo obrany předvádí, byste si mohli myslet, že Hormuz není problém. To je chyba. Tahle úžina je ve svém nejužším bodě asi 21 mil široká, a ten bod leží hned u iránského pobřeží, ovšem z těch 21 mil jsou k dispozici jen dva bezpečné pruhy lodní dopravy, z nichž každý měří pouhé 2 míle napříč. Hormuz je jedním z nejvíce životně důležitých úzkých hrdel dopravy ropy na světě a přibližně 20% veškeré ropné produkce prochází právě tudy. Logisticka k blokádě těchto dvou funkčních pruhů lodní dopravy je v této úžině jednoduchá, vzhledem k existenci nového raketového systému Ghader, který Irán letos úspěšně otestoval. Tato zbraň je konstruovaná speciálně jako „vrah lodí“, je schopna letět rychlostí 3 Machů a vyhnout se většině známých metod radarové detekce (ZDE).

V těsně nahuštěných vodních cestách Hormuzu, dojde-li k rozsáhlému a těžko detekovatelnému útoku raket, tak tento bude devastující pro jakékoliv přítomné námořnictvo, a přemění tyto mořské dopravní pruhy ve vrakoviště, kudy nebude možno s ropnými tankery proplout. Výsledek? Katastrofický inflační dopad na ropné produkty po celém světě, čímž se benzín pro lidi na celém světě stane cenově nedostupným a pro mnohá použití nevhodným. Nedávná opatření EU k nahromadění zásob v rámci přípravy na iránský úder odhalují vážnost situace (ZDE).


3) Izraelská akce do toho zatáhne USA

Zapomeňte, co řekl US náčelník spojených štábů generál Martin Dempsey; USA se absolutně určitě vojensky do tažení na Irán či Sýrii zapojí, jakmile Izrael udeří. Když to začne, není cesty ven než podpora a plnění primární role, zvláště když Irán zavře Hormuzskou úžinu. Když bude 20% světové ropy chybět, přinejmenším polovina americké populace bude skučet, aby ozbrojené síly USA zasáhly. To mají zaručeno. Když Dempsey tvrdí, že Izrael možná nedostane americkou podporu, tak je to jednoduše šaráda, co chce nakecat, že vměšování do subverze v Sýrii a Iránu nemusí být společný podnik, kterým určitě je. Je nulová šance, že izraelský úder se nestřetne s frenetickým voláním Pentagonu a Bílého domu po otevření stavidel k záplavě oblasti vojenskou mocí USA a po ochraně jednoho z mála „demokratických spojenců“ na Středním východě.

 

4) Sýrie dostane podporu od Ruska a Číny

Ruská vláda jasně při četných příležitostech prohlásila, že dojde-li k úderu proti Sýrii, tak odtamtud nevycouvají, a už začali z rozmisťováním námořních lodí a doplňováním trvalé vojenské posádky na základně při pevninském pobřeží Tartus, což je vývoj, před kterým jsem roky varoval (ZDE).

Tartus je jedinou ruskou námořní základnou mimo periferii jeho hranic, a je to pro tento národ strategický imperativ. Akce ze strany USA či Izraele proti Sýrii neodvratně povede přinejmenším k ekonomické odvetě a k většímu ruskému vojenskému zapojení a k možnosti rozšíření války (ZDE).

Na druhou stranu Čína bude pravděpodobně reagovat plnocennou finanční odvetou, k níž může patřit výprodej US pokladničních poukázek (což je krok, který stejně od roku 2005 už připravují). S tím, jak v důsledku nárůstu napětí na Středním východě šíleně vyletí ceny ropy, četné země včetně BRIC přejdou do obchodování v rámci bloků národů a i většina zemí obchodního bloku ASEAN bude mít perfektní záminku se zbavovat dolarů, což jim umožní zapojit se do systému SDR (speciálních práv čerpání), který MMF opět oživuje, což je mechanismus globální měny, který by to po dolaru mohl převzít.

Sýrie je klíčem k tomu, o čem věřím, že bude pokusem ze strany globalistů v naší vládě rozdmýchat doutnající konflikt, aby se rozhořel, konflikt, který vytvoří ohromné krytí pro konečný manévr směřující ke globální měně a nakonec ke globální vládě.

 

5) Sesypání ekonomiky se pro bankstery stane „druhotnou“ … prémií

V mysli obecné veřejnosti bude ten ekonomický rozvrat, kterého se brzy dočkáme, ať už dojde k válce s Iránem a Sýrií, nebo ne, přinejmenším dočasně jen vlečkou táhnoucí se za tím globálním válčením, pokud se stane realitou. Mlha války je fantastickým maskováním pro všechny druhy zločinů, zvláště těch ekonomického rázu. Větší války přirozeně přidusí trhy a způsobí chaotické výkyvy kapitálových toků. Cokoliv, a myslím to vážně, že cokoliv, lze svést na válku, i destrukci ekonomiky USA a dolaru. Samozřejmě, že skuteční pachatelé (mezinárodní a centrální banky), kteří korumpují a demontují fiskální strukturu Ameriky už desetiletí, z tohoto rozvratu budou těžit nejvíc.

Sýrie a Irán jsou svým způsobem prvními kostkami domina v dlouhém řetězci hrozných událostí. Tento řetězec, ač se může zdát jako chaotický, na konci povede k pouze jedinému výsledku: V téměř všech zemích naší planety dojde k úpadku do podmínek zemí třetího světa, včetně USA, čímž umožní finančním institucím, jako jsou ti ukrutní pachatelé masového monetárního rabování, aby udeřili a nahrabali si pod sebe všechny ty zbytečky ekonomiky a splácali z nich jakousi Frankensteinovskou ekonomiku. Fiskálního goléma. Globální monstrum, které odstraní veškerou suverenitu, ať už skutečnou nebo už jen pomyslnou, a zcentralizuje proces tvorby rozhodnutí o lidstvu do rukou morálně zbankrotované hrstečky.

Pro ty, kdo jsou na straně Izraele, USA a NATO, i ty, na straně Středního východu, Ruska, Číny atd. sečteno a podtrženo, stejně nebude žádných vítězů. A to je ten „nejlepší scénář“. Nikdo nebude oslavovat triumfálními pochody vítězství. V kolébce civilizace nedojde k žádné velké mírové reformaci. Ti jediní lidé, co budou oslavovat konec toho devastujícího nepřátelství budou ti hypertroficky přebohatí zazobanci chorobně žíznící po moci – to 0,01%, které si v soukromí bude oslavovat svůj skvělý globální puč a chechtat se zbytku světa, který se sám vypálil a přijde za nimi s prosíkem o pomoc.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: alt-market.com

]]>