S tím, jak se rozbíhá nový rok, tak to vypadá, že současný okupant Svatopetrské stolice zaujme i novou funkci, která je poněkud mimo působnost tohoto úřadu, k níž jej božský zakladatel jeho instituce jasně pověřil. Kromě toho, že je „papež“ František samozvaným expertem na globální oteplování a zaníceným zastáncem společnost bořící masové imigrace, tak to vypadá, jako by vstoupil i do hájemství globální ekonomiky, konkrétně do mezinárodní monetární politiky. Bergoglio v 18-stránkovém dokumentu vydaném prostřednictvím vatikánské Kanceláře spravedlnosti a míru volá kromě dalších represivních a bohatství ničících opatření i po zřízení „nadnárodního (monetárního) úřadu“, co bude dohlížet na mezinárodní monetární záležitosti.
Ve skutečnosti vidíme vynořující se požadavky na orgán, který bude zastávat funkci něčeho na způsob ‚centrální banky světa‘, co bude regulovat toky monetárních směn a jejich systém stejně, jako to činí národní centrální banky.
Tento spis „Za reformu mezinárodního finančního a monetárního systému v kontextu globálního veřejného úřadu,“ tvrdí, že je zapotřebí světové centrální banky, protože instituce jako MMF při „stabilizaci světových financí“ selhaly a nezregulovaly účinně „množství úvěrových rizik zatěžujících systém.“
Towards Reforming the International Financial and Monetary Systems in the Context of a Global Public Author… by john7451 on Scribd
Přirozeně, že Bergoglio jako jeden z nejpřednějších bojovníků za sociální spravedlnost na planetě, tvrdí, že když nebude světová centrální banka zprovozněna, takže se bude rozestup mezi bohatými a chudými ještě více zhoršovat.
Nebudou-li přijata žádná opatření, tak různé formy nespravedlnosti a negativních dopadů, které s sebou ponesou sociální, politické a ekonomické zásahy budou zákonitě vytvářet klima rostoucího nepřátelství a dokonce násilí a nakonec podvrátí samotné základy demokratických institucí, a to i těch, které jsou považovány za ty nejsolidnější.
Bergoglio ovšem uznává, že bude-li zřízen centrální monetární úřad, tak to bude znamenat ztrátu suverenity a nezávislosti národů, ale za tuto „cenu“ to opravdu hodně stojí, když to přinese celkové společenské a ekonomické přínosy:
Samozřejmě, že tato transformace bude za cenu postupného, vyváženého převodu části pravomocí všech národů směrem ke světovému úřadu a k nadstátně regionálním úřadům, je to ale nezbytné v době, kdy dynamika lidské společnosti a ekonomiky a pokroku technologií přesahuje hranice, když ty hranice jsou navíc ve skutečnosti už v globalizovaném světě stejně erodované.
Ač tento dokument předvádí, že Bergoglio nemá ani ponětí o základech monetární teorie, tak ale zase ukazuje, že tento „papež“ je radikální socialista, který má daleko více společného s šílenými představami Karla Marxe, než s římským katolicismem.
Probíhající a prohlubující se finanční krize, kterou chce Bergoglio řešit, není, protože chybí globální centrální banka, která by efektivněji regulovala toky peněz a úvěrů různých národních států, nýbrž právě kvůli machinacím centrálního bankovnictví. To centrální bankovnictví prostřednictvím podvodných praktik bankovnictví částečných rezerv je pachatelem téměř všech finančních kalamit, které dolehly na Západní svět od té doby, kdy byla takováto instituce poprvé vytvořena.
Kdyby měl „papež“ František opravdu zájem na řešení finanční krize a na pomoci ke snížení propastného rozestupu v příjmech bohatých a chudých, tak by volal po zrušení takovéto zlonosné instituce a prosazoval by obnovu poctivého mezinárodního monetárního řádu založeného na zlatě a stříbře jakožto penězích. Františka jako dobrého neo-marxistu ale více zajímá redistribuce bohatství od bohatých k chudým.
Ovšem, jak ukazují zdravé ekonomické teorie, tyto levicové představy jsou blud. Redistribuce příjmů nikdy nezlepší podmínky chudých, ale místo toho obohatí elitu s politickými konexemi a ožebračí střední třídu.
V rozporu s tím, v co věří Bergoglio, a co se učí na téměř všech vysokých školách a univerzitách, bohatství lze vytvořit jedině přes reálné úspory (odložením spotřeby) a investicemi těchto úspor do produkce kapitálového zboží, které za čas vytvoří spotřební zboží. Avšak aby takovéto prostředí prospívalo, tak musí fungovat zdravý monetární řád a ne otevřené manipulace prostřednictvím inflace a expanze úvěrů způsobené centrálními bankami.
Stejně jako byl několika svými kardinály obviněn, že dští různé kacířské názory na opakované sňatky a přijímání svátostí, tak postoj „papeže“ Františka k mezinárodním peněžním a bankovním záležitostem je stejně bludný. „Pontifikát“ Jorge Bergoglia byl zatím nepřerušený příval katastrof a zamořený neustálými skandály, takže by od něj bylo moudré, než bude příliš pozdě, aby si vzpomenul na zlověstná slova Zakladatele této instituce, neboť je to on, kdo teď směřuje k těm chmurným důsledkům, které čekají na ty, co takovéto skandály přináší.
Zdroj: zerohedge.com
