Bývaly časy, kdy i pouze nesmělé narážky na rozpad Eurozóny byly v Evropě považovány za tabuizované téma. Kdo by zapomněl na odpověď Maria Draghiho na otázku čtenářů Zero Hedge, které zajímalo, jestli existuje „plán pro případ, že by nějaká země byla nucena z Eurozóny vystoupit,“ na což Draghi odpověděl, že „kdyby se Euro rozpadlo a kdyby nějaká země Euro opustila, tak to není jako průchod otáčivými dveřmi. Je to velice důležitá záležitost. To je projekt v rámci Evropské unie. Proto to máte tak těžké, když se ptáte lidí, jako jsem já: „Co by se stalo kdyby?“ Jenže žádný Plán B není.
Stručně řečeno, aby se demonstrovalo, jak je Evropa „kohezní“, tak i pouhá možnost rozpadu byla nemyslitelná, tj. nebyl „žádný plán B“.
Neuplynulo dlouho, jen o tři roky později, a už se v Evropě věci dramaticky změnily, a bohužel, jak mnozí varovali, k horšímu, protože jak hlásí Reuters citující toho druhého, který to má v Německu na povel, tj. vicekancléře Sigmara Gabriela, tak ten tvrdí: „Rozpad Eurozóny už není nemyslitelný.“
Gabriel v interview s Der Spiegel řekl, že tím, „jak Německo trvalo na uskrovňování v eurozóně, tak je potom Evropa daleko rozdělenější, než kdy dříve, a rozpad Evropské unie, už není nemyslitelný.“ Gabriel, jehož Sociální demokraté (SPD) jsou ve velké vládní koalici slabším partnerem konzervativců kancléřky Angely Merkel, řekl, že úporné snahy zemí, jako je Francie a Itálie, o snížení svého fiskálního deficitu s sebou přinesly politická rizika.
Gabriel ve snaze opět zpolitizovat pro Němce citlivé téma nadměrných výdajů a zvyšování zadluženosti, řekl: „Jednou jsem se kancléřky zeptal, co by bylo pro Německo nákladnější: nechat Francii, aby měla o půl procenta větší deficit, nebo nechat Marine Le Pen, aby se stala prezidentkou?“ odkazujíc se tak na vůdkyni krajně pravicové Národní fronty.
„Dodneška mi ještě neodpověděla,“ dodal Gabriel, jehož SPD upřednostňuje větší zaměření na investice, zatímco konzervativci Merkelové kladou větší důraz na fiskální disciplínu jako na základ ekonomické prosperity.
