Vládou zákona se často v establishmentu zaklínají jako tou Západní hodnotou, kterou chce „populistické“ hnutí zničit, ovšem vlastní vláda establishmentu je už dlouho v podezření, že právě tu vládu zákona aktivitami s imigranty narušuje. Nejzřetelnější příklad toho je imigrační politika zahájená Lettovou italskou vládou v roce 2013 a dále pak pokračující až do vlády Renziho. …


Když se v říjnu 2013 Lettova vláda potýkala s vlnami uprchlíků prchajících z chaosu Západem podporovaného Arabského jara v Libyi, které, jak nakonec vyšlo najevo, nebylo ničím jiným než povstáním skupin islamistických radikálů, tak zahájila operaci „Mare Nostrum“ čili „Naše moře“, která znamenala použití Italského námořnictva u libyjských vod k záchraně azylantů přímo u afrického pobřeží.

Ač její motivace mohla být ušlechtilá, tak vedlejším účinkem této operace bylo povzbuzení ještě většího počtu lidí, aby se vydali na mořskou pouť, protože teď už si byli jisti, že je Italské námořnictvo zachrání. Důsledkem byl 224% nárůst počtu člunů odplouvajících z Libye, což se promítlo v průměru do 10 milionů eur měsíčně pro italskou vládu.

V listopadu 2014 Mare Nostrum nahradil EU koordinovaný a financovaný Triton pokrývající menší část Středomoří za cenu 3 milionů euro měsíčně. Oficiálním důvodem pro operaci Triton je kontrola hranic, podíváme-li se však na faktický cíl této operace, tak je to prostě pobrat tolik lidí, kolik je jen možné bez ohledu na to, zda jsou to uprchlíci, ekonomičtí migranti, legálové nebo ilegálové. Od té doby se pašerácké kanály, místo aby byly zastaveny, naopak zmnohonásobily.

Zavedená praxe pokračovala i po uplynutí operace „Mare Nostrum“ v rámci Tritonu tak, že pašeráci vysílali záchranné signály hlídkujícímu námořnictvu a požádali o výpomoc. Mezitím se k nim přidaly i neziskovky prosazující „otevřené hranice“, aby i ty pomáhaly každému, legálnímu či ilegálnímu uprchlíkovi, který se chtěl dostat do Evropy.

Graf příchodu migrantů do Itálie:

Evropská komise, která je za Frontex a věci hraniční kontroly odpovědná, má na tuto záležitost jasný názor. Komisař pro domácí záležitosti, migraci a občanství Dimitris Avramopoulos řekl: „Dalším důležitým prvkem, který se vynořil z diskuse o boji proti pašování, je ten, že neziskovky a místní a regionální úřady, které poskytují pomoc pašerákům migrantů, by se neměly kriminalizovat. S tím samozřejmě plně souhlasím a rovněž souhlasím s potřebou ochránit základní práva těch, kdo jsou pašovaní. Ty, které je třeba trestat, jsou pašeráci!“