S tím vším, co se teď děje v Sýrii, se už na Západě moc o nějaké Ukrajině nemluví. Ale v Rusku, kde je Ukrajina pořád závažný problém hrozící na horizontu, a kde se usadilo asi 1,5 milionu ukrajinských uprchlíků bez nejmenších úmyslů se do toho, co z Ukrajiny zbylo, vrátit, se o tom ale diskutuje živě. Ale pro USA a EU je to zase další významné ztrapnění jejich zahraniční politiky, a to je řečeno ještě hodně mírně. Mezitím na Ukrajině probíhá plnocenný kolaps na celkem pěti monumentálních fázích, čímž se připravuje Ukrajinská noční můra na rozjezd někdy před Vánocemi nebo krátce po nich.
Fáze 1: Finančně, ukrajinská vláda je už pár dní ve státním bankrotu. MMF byl nucen porušit své vlastní předpisy, aby ji udržel na kapačkách podpory života, i když to je jasný průšvih. MMF během tohoto procesu okradl Rusko, které je shodou okolností jedním z jejich hlavních podílníků; co z toho vzejde?
Fáze 2: Průmysl a obchod se zvolna zastavují a země se rychle de-industrializuje. Dříve byla většina obchodů s Ruskem, ty doby ale už minuly. Ukrajina nedělá nic, co by EU mohla potřebovat, kromě snad prostitutek. Ukrajina v poslední době rozprodává své bílé maso. Je to sice ilegální, ale vzhledem k tomu, co se tam děje, je výraz „ilegální“ dost legrační.
Fáze 3: Politicky je ukrajinská vláda naprostá fraška. Její značná část byla předána cizincům, co tam zalétnou na jednu noc, jako je bývalý gruzínský prezident Saakašvili, který je ve své zemi hledaným zločincem, a ta ho nedávno zbavila občanství. Parlament je přecpaný zločinci, kteří si ta místa koupili, aby získali imunitu před stíháním, a kteří tráví čas rvačkami jednoho s druhým. Ministerského předsedu není to tak dávno, vytáhli od řečnického pultu za rozkrok; ó jak důstojně? Nevypadal tím moc zdrceně. Kde má tedy koule? Možná, že je má Victoria Nuland z amerického ministerstva zahraničí ve sklenici. Když se něco takového děje, může být legrace sledovat to na YouTube, ale realita je dost smutná: ty, co Ukrajinu „spravují“ (lze-li tento výraz ještě použít), zajímá jen jedna věc: ukrást, co ještě zbylo.
Fáze 4: Ukrajinská společnost (lze-li tohoto výrazu ještě použít) je rozdělena do četných svářících se frakcí. A bylo to v jistém smyslu nevyhnutelné. Co se asi stane, když smícháte trochu Poláků, Maďarů, Rumunů a Rusů a jen tak je promícháte? No, výsledky se mohou různit, když ale také utratíte 5 miliard $ (jako to udělali Američané), aby Ukrajinu obrátili proti Rusku (a tudíž, jelikož ten mix byl namíchán hlavně z Rusů, tak vlastně proti sobě), tak dostanete naprostou katastrofu.
Fáze 5. Kulturní kolaps, a ten je už dost pokročilý. Ukrajina svého času mívala stejný školský systém jako Rusko světové třídy, ale od nezávislosti přešli na výuku v ukrajinštině (což je umělý jazyk) za využití neexistujících učebnic. Děti učí vybájenou historii podle halucinací zběsilých ukrajinských nacionalistů. Říkají jim, že Rusko je zaostalé a zdržuje je v zastaralosti a že si zaslouží být šťastní v EU. (Zrovna tak jako Řekové? Že…) Teď ale obyvatelstvo upadlo na úroveň chudoby, jaká se mimo Afriku jen tak nevidí, a mladí lidé buď utíkají, nebo se uchylují ke gangsterismu a prostituci, aby vůbec přežili. To nepřispívá ke šťastnému kulturnímu obrazu. Co to znamená být „Ukrajincem“ teď? Sprosťárny se mažou. Omlouvám se, že jsem se vůbec zeptal.
A teď, co to všechno opravdu znamená. S tím, jak tak nic nefunguje, si Ukrajina nebyla schopna zajistit dost dodávek zemního plynu nebo uhlí, aby si zajistila dodávkovou rezervu pro případ studené vlny letos v zimě. Po pár týdnech mrazivé ho počasí vyčerpá zásoby a pak jim zamrznout i trubky, načež značné části městských oblastí začnou být od určité chvíle neobyvatelné (neboť si vzpomeňte, že už nemají žádné peníze nebo ani žádný průmysl, aby si ty škody opravili). To vypadá dost hrozně, ale ještě jsme se k tomu hlavnímu nedostali.
Víte, Ukrajina vyrábí přes polovinu své elektřiny pomocí jaderných elektráren. V provozu je 19 jaderných reaktorů, kdy dva další se údajně staví. A to je v zemi, jejíž ekonomika je ve volném pádu a chystá se přidat k Mali nebo k Burundi! Jaderné palivo pro tyto reaktory dodávalo Rusko. Snahy nahradit ruského dodavatele Westinghouse selhaly, protože problémy s kvalitou vedly k nehodě. Co bude zbankrotovaná Ukrajina, která právě Rusku přestala platit miliardy státního dluhu, dělat, když nastane čas na výměnu paliva v těchto 19 reaktorech? To je dobrá otázka!
Ale ještě lepší otázkou je: Dotáhnout to až k té výměně? Víte, je známo, že těmto jaderným instalacím kvůli nedostatku peněz chybí preventivní údržba. Teď už to asi víte, ale dovolte mi to hláskovat: jaderný reaktor není jednou z takových věcí, se kterými se jede, dokud se to nerozbije, a pak se teprve zavolá mechanik, aby s tím něco udělal. To není nic ve stylu: „Když se to nerozbije, tak to nemůžu opravovat.“ To je spíš ve stylu: „Prošvihl si obnovení, tak se k tomu nebudu radši ani přibližovat.“ A způsob, jak se zabraňuje rozbití je nahradit všechny položky, co jsou na seznamu výměn nejpozději k uvedenému datu podle rozpisu. Buď je to tak, nebo to „bouchne!“ a všem vypadají vlasy.
A jak blízko je vlastně Ukrajina k větší jaderné havárii? No, ukazuje se, že velice blízko: zrovna nedávno bylo jedné těsně zabráněno, když nějací ukro-nacisté vyhodili do povětří přenosové trasy zásobující Krym, čímž vyvolali výpadek trvající řadu dnů. Rusové rychle natáhli přenosovou trasu z ruské pevniny, takže Krym teď zase svítí. Ale zatímco se to dělo, tak Jihoukrajinská elektrárna se svými 4 energetickými bloky ztratila připojení k síti a bylo to jen díky rychlým odborným zásahům obsluhy, že se jen tak tak podařilo odvrátit jadernou havárii.
Doufám, že to už víte, ale jen pro případ mi dovolte, abych to zase hláskoval. Jednou z nejhorších věcí, která se může jadernému reaktoru stát, je ztráta zásobování elektřinou. Ano, jaderné elektrárna elektřinu vyrábí – občas – ale elektřinou musí být zásobovaná pořád, aby jinak se roztaví. Právě k tomu došlo ve Fukušimě v Daijči, která zamořila půdu radionuklidy až k Tokiu a pořád ještě z ní uniká radioaktivní šťáva do Pacifiku.
A tak scénář noční můry pro Ukrajinu může být jednoduchý. Teplota spadne pod bod mrazu a pár týdnů tak vydrží. Dojdou zásoby uhlí a zemního plynu; tepelné elektrárny se odstaví; elektrická síť vypadne; oběhová čerpadla těch 19 reaktorů (které mimochodem v poslední době neprodělaly běžnou údržbu tak, jak měly) přestanou pumpovat; roztaví se to!
Jestli tato zima zůstane hodně, hodně teplá, tak by se šlo scénáři „19-ti Fukušim“ vyhnout. To není nemožné: zažívali jsme jednu divně teplou zimu za druhou a každý uplynulý měsíc znamená nový rekord. Budoucnost vypadá teple – až vřele. Tak se modleme, aby nám nezačalo být horko kvůli radioaktivitě.
Zdroj: globalresearch.ca