16. summit Hnutí neangažovaných zemí NAM byl zahájen 25. srpna v hlavním městě Iránu Teheránu a hlavy států a vlád 120 členských organizací se mají podle plánu setkat 30. a 31. srpna, aby prodiskutovaly nejdůležitějších body mezinárodního vývoje počínaje násilným řáděním a krizí v Sýrii a izraelsko-palestinským konfliktem až po iránský jaderný program. Během tohoto summitu přejde rotující prezidentství na Irán od Egypta, který byl držitelem prezidentství tohoto hnutí od roku 2009. Jelikož sestávají z téměř dvou třetin Spojených národů, je Hnutí neangažovaných druhou největší mezinárodní organizací a jeho členové jsou údajně politicky nezávislí na světových velmocích, jmenovitě na Spojených státech a jejich evropských spojencích.

Jak řekl kubánský revoluční prezident Fidel Castro konečným cílem tohoto hnutí je posilovat „národní nezávislost, suverenitu, teritoriální integritu a bezpečnost neangažovaných zemí“ při jejich „boji proti imperialismu, kolonialismu, neo-kolonialismu, rasismu a všem formám cizí agrese, okupace, dominance, vměšování nebo hegemonie stejně jako proti velmocím a politickým blokům.“

Spojené státy a Izrael se intenzivně snažily světové vůdce a politiky od návštěvy tohoto summitu odradit pomocí vedení všeobecných mediálních kampaní zaměřených na vykolejení a podvrácení tohoto největšího diplomatického shromáždění v moderní historii Iránu; ovšem, jak řekl iránský ministr zahraničí Ali Akbar Salehi, na tento summit pošle delegace více než 100 zemí a 51 z těchto zemí se bude účastnit na úrovni prezidentů, ministerských předsedů a viceprezidentů.

Letošní summit je pro Irán důležitý z různých hledisek. Ze všeho nejdříve, Irán může vytvořit regionální a mezinárodní aliance v rámci NAM, aby obešel poškozující ekonomické sankce, které na něj uvalily Spojené státy a Evropská unie kvůli jeho jadernému programu. Navíc tento summit ostentativně zmařil to spiknutí za izolaci Iránu a za to, aby se z něj udělala na okraj ustrčená, nepopulární země. A co je nejdůležitější, prostřednictvím summitu NAM navštíví Irán i takoví vůdci, kteří se v posledních letech Iránu převážně vyhýbali v důsledku tuhé anti-iránské propagandy korporátních médií mainstreamu.

Mezi nejvýše postavenými hosty 16. summitu NAM v Teheránu budou i bolivijský prezident Evo Morales, kubánský prezident Raul Castro, ecuadorský prezident Rafael Correa, egyptský prezident Mahamed Morsi, indický ministerský předseda Manmohan Singh, kuvajtský emír Shab Al-Ahmad, libanonský prezident Michel Suleiman, ománský sultán Qaboos bin Said al Said, pákistánský prezident Asif Ali Zardari, palestinský prezident Mahmoud Abbas, senegalský prezident Macky Sall, prezident Srí Lanky Mahinda Rajapaksa, vietnamský ministerský předseda Nguyen Tan Dung, ázerbájdžánský prezident Ilham Aliyev a turecký prezident Abdullah Gul.

I přes to dotěrné odrazování ozývající se z Izraele a ze Spojených států navštíví tento summit i generální tajemník OSN Ban Ki-moon.

Mainstreamová média v USA už řadu týdnů šíří o Iránu nesmysly a dezinformace, aby překřičely fakt, že Irán byl vybrán za předsedu takovéto ohromné mezinárodní organizace. Američtí žurnalisté a političtí komentátoři nemarní čas a líčí Irán jako izolovanou a nenáviděnou zemi i za použití urážlivých a inzultujících přívlastků k popisu Iránu a jeho lidu.

„Všimnou si vůbec členské státy Hnutí neangažovaných té úděsné ironie, že organizace usilující o řešení světových problémů a o zvýšení svého vlastního statutu na mezinárodní aréně si zvolila za dějiště svého summitu jeden z nejnebezpečnějších a nejproblematičtějších národů světa, a to ani nemluvě o tom, že je to ten vyloženě nejantisemitičtější, přičemž současně chvalořečí hostitele, který se pravidelně dopouští odporných porušování lidských práv?“ napsala Laura Kam, výkonná ředitelka Projektu globální záležitosti v Izraeli, což je údajně „nezisková, vzdělávací organizace s ústředím ve Washingtonu.“

Ignorující slavnou civilizaci, bohatou kulturu a dávnou historii Iránu, tato výkonná ředitelka této pro-izaelské lobby bezostyšně Irán nazvala „jedním z nejnebezpečnějších a nejproblematičtějších národů.“ Ovšem takovýto popis a připisování takovýchto vlastností není bezprecedentní. Prováleční, neokonzervativní komentátoři a žurnalisté o Iránu hojně mluví takovýmto hanlivým a opovržlivým způsobem. V článku vydaném 12. října 2011 ve Foreign Policy nadepsaném „Historie násilí“ Mattew Levitt, americký expert na „islámský terorismus“ vznesl otázku zda „Existuje někdo, kdo pořád ještě pochybuje o tom, že Irán je teroristickým státem?“ a napsal, „u Iránu není ochota použít brutálních prostředků k dosažení zahraničně politických cílů nic nového. Už od vytvoření Islámské republiky US zpravodajské agentury opakovaně identifikovaly terorismus jako jednu z příznačných karet, na kterou tento režim vsadil.“

Britský žurnalista Max Hastings píšící pro Daily Mail 7. března 2012 poukázal na to, že „bombardování Iránu se nejspíš jeví jako ospravedlnitelné,“ s dodatkem, že jen málo z nás pochybuje, že Irán je zločinný stát vedený nebezpečnými fanatiky. Svět bude bezpečnějším místem, pokud se iránská jaderná zařízení ztratí pod hromadou sutin.“

Jonathan S. Tobin vedoucí redaktor on-line Commentary Magazine 20. července 2012 napsal po smrtícím útoku na izraelské turisty v Bulharsku článek, že by za to měl být Irán brán k odpovědnosti vzhledem ke své dlouhé historii „podpory terorismu“: „Irán je teroristický stát, naplněný nenávistí k Židům a odhodlaný dosáhnout svých jaderných cílů. Dokud administrativa nezačne mluvit – a jednat – tak, jako když tohle chápe, zůstane se její iránská politika plácat v polovičatých a neefektivních opatřeních.“

Takováto prohlášení jsou často slyšet od Západních politických komentátorů a činitelů. Mají sklon Irán považovat za hrozbu světovému míru a nepřestávají s tím refrénem volání po vojenském útoku proti Iránu k eliminaci této hrozby.

Avšak summit NAM v Teheránu bude demonstrací toho, že termín „mezinárodní společenství“ nelze používat výlučně jako odkaz na Spojené státy a jejich spojence. Na světě existují i jiné země, které mají právo na sebeurčení a možná nejsou ochotny se nechat polapit do té neokonzervativní válečné propagandy proti Iránu.

Shromáždění 51 hlav států a delegace od mezinárodních organizací a pozorovatelů z členstva Hnutí neangažovaných, to je určitě zklamání pro ty, kteří chtějí mít Irán izolovaný a obležený, ať už jsou to Spojené státy, Izrael nebo evropské mocnosti.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>