Začneme od Aleppa. Poslední boje byly nejtěžšími za šest let války v Sýrii. Ale západní politici a masmédia informují o tomto postupu syrské armády většinou velmi negativně. Co si myslíte – proč? Přijímají snad porážku teroristů u Aleppa jako svou vlastní? První tři roky války bylo jejich heslem „osvobodit Damašek od provládních sil“. Když utrpěli porážku – přesunuli se na Homs. Když ani tam neuspěli – vrhli se na Aleppo. To se stalo jejich vysokou kartou, se kterou mohli ještě hrát na syrském bitevním poli.


Samozřejmě, že teroristi stále ještě zůstávají v některých syrských oblastech – ale Aleppo je naše druhé nejvýznamnější město a porážka teroristů právě zde má ohromný význam politický, vojenský ekonomický a také morální. Porážka teroristů zde představuje, upřímně řečeno, porážku těch, kteří přes ně působí. Takže porážka teroristů v Aleppu představuje porážku těch zemí, které nad teroristy dohlížely a velely jim – zejména jde o USA, ale také o Francii a Velkou Británii.

Takže si myslíte, že to přijímají jako svou porážku?

Přesně tak. Porážka teroristů je pro ně jako jejich vlastní porážka, protože teroristi ve skutečnosti hrají roli jejich vlastních armád na místě. Tyto země nevtrhly do Sýrie přímo, ale udělaly to nepřímo – rukama teroristů. Pokud chceme být nyní realisty, pak se musíme na dnešní situaci dívat přesně takto – bez ohledu na jejich rétoriku.

V jiném problémovém regionu se nachází Palmýra. Nedávno teroristi město znovu obsadili. Nicméně – „ze světa“ není kvůli tomu slyšet žádné rozhořčení. Stejná příčina?

Ano. Kdyby se Palmýra nacházela pod kontrolou vlády, světová veřejnost by vyjadřovala „znepokojení“ nad osudem kulturních památek. Pokud osvobodíme Aleppo od teroristů, uslyšíme z oficiálních míst a médií, jak moc se obávají o osud syrských občanů. Ale nikoho z nich nezajímá, když teroristi vraždí civilisty nebo útočí na Palmyru a ničí přitom kulturní odkaz, náležející nejen Sýrii, ale celému lidstvu. Pokud se zaměříme na čas útoku na Palmýru, uvidíme, že úzce souvisí s tím, co probíhá v Aleppu. Jde o odpověď na postup syrské armády. Teroristi chtěli útokem na Palmýru odlákat vojska z Aleppa a tím zabránit jeho osvobození. Neuspěli.

Říká se, že útok na Palmýru je spojen nejen s událostmi v Aleppu, ale souvisí také se situací v Iráku. Podle dostupných informací koalice, ve které je na sedmdesát zemí světa pod vedením USA, umožnila teroristům z IS opustit Mosul a podpořit tak síly IS v Sýrii. Je to možné?

Nejen možné. Ale to vše jen proto, aby si američtí politici mohli umýt ruce a zbavit se odpovědnosti za útok s tím, že „kvůli útoku irácké armády na Mosul se teroristi IS přesunuli do Sýrie“. Jenže tak to vůbec není. Proč? Protože k Palmýře se teroristi hrnuli v takové síle a s takovými zbraněmi, jakých nikdy dřív nebylo. Rozvinuli svůj útok na frontě dlouhé desítky kilometrů – a takto může útočit pouze skutečná armáda! Toto mohli teroristi udělat pouze za podpory z vnějšku – podpory od jiných zemí. Ne jedné země, ale několika jiných zemí! Měli naprosto jinou výzbroj, než doposud. A k tomu vyzbrojení mohlo dojít pouze v případě, pokud se přes poušť přesunovali pod ochranou „koalice“ USA. Tato by správně měla na teroristy útočit, ale neudělali to. Buď úplně ignorovali přípravu a přesun IS, nebo – a tomu spíše věřím – přesvědčili teroristy jít na Palmýru. A šli z Rakky a Dajr az-Zauru, kam se přesunuli pod záštitou americké „aliance“.