Zvláště závažnou hrozbou svobodě je útok na právo diskutovat o politických záležitostech, hledat alternativní zdroje informací a prosazovat odštěpenecké myšlenky a jednání jako ne-intervenci do zahraničních a domácích záležitostí. Kdyby ten probíhající útok na svobodu slova uspěl, bylo by to s ba našimi svobodami nahnuté. Jedněmi z nejběžnějších útoků na První ústavní dodatek (zaručující svobodu slova) jsou pokusy přinutit organizace veřejné politiky prozradit své dárce.


Bez ohledu na záměry takovýchto zákonů, jsou následkem toho příznivci kontroverzních postupů obtěžováni či je to pro ně i horší. Obtěžování další potenciální dárce odstraší od podpory organizací stavějící se proti populární válce s něčím nebo od obhajoby práv nepopulární skupiny.

Mnozí odpůrci svobody slova podporují zákony k regulaci pomocí zákazů aktivistům nebo vzdělávacím organizacím, aby nedistribuovali faktografický materiál týkající postojů různých kandidátů několik měsíců před volbami. Zákaz by se měl vztahovat na komunikaci, která nějakého kandidáta neschvaluje a odporuje mu. Tyto zákony by vedly k tomu, že jedinými zdroji informací o kandidátech by byly názory vyhlašované v kampaních a v médiích.

Nedávno Federální volební komise (FEC) zamítla návrh na přidání knih, filmů a video-streamů do výjimek z jejich regulací. Většina komisařů z FEC si zjevně myslí, že by měli mít pravomoc např. zakazovat biografii Edwarda Snowdena od Olivera Stona, aby se dva měsíce před volbami nepouštěly a místo toho pouštět klipy z diskuse Hillary Clinton s Donaldem Trumpem o Snowdenovi.

Posledním a potenciálně tím nejnebezpečnějším ohrožením Prvního ústavního dodatku je válka proti „falešným zprávám“. Ti, kdo tuto válku vedou, zneužívají těch pár „virálních“ internetových hoaxů, k ospravedlnění posílení vládních regulací a dokonce i otevřené cenzury internetových zpravodajských stránek. Některé populární webové stránky jako Facebook ani na vládu nečekají, až je bude nutit k raziím proti falešným zprávám ta.