V souboru pravidel pro „odpovědné“ reportáže o migrantech dává rakouská Tisková rada žurnalistům instrukce, aby se vyhýbali všem informacím, které by mohly „podněcovat k předsudkům“. Tato instituce pro samoregulaci, která v médiích této země udržuje „etický kód“, tj. Tisková rada, rovněž žurnalistům radí, aby vynechávali jména, pokud zní cize, a žádá je, aby před publikací uvážili, zda bude články možno ponechat volně ke komentování, „aniž by se museli bát, že se jim diskuse vymkne z rukou.“


S varováním, že o tématu „uprchlíků“ se diskutuje „emocionálně a kontroverzně“ nejen mezi obecnou veřejností, nýbrž i v rakouských médiích, tato Tisková rada prohlašuje, že uvedený soubor pravidel dá reportérům šanci na „sebereflexi“ a poskytne jim „praktická vodítka“.

První body v tomto souboru pravidel reportéry žádají, aby uvážili, zda by o tom nepatřičném chování referovali, i pokud by jej nespáchal migrant, zda bylo to téma skutečně „adekvátně prověřeno“ a udělat si reflexi, zda „je těch prezentovaných fakt skutečně zapotřebí pro uvážlivé a vyvážené zpravodajství o daném tématu.“

Při procházení většinou následujících direktiv Tiskové rady to vypadá, jako by se tím zřizovala auto-cenzura článků za účelem vyhýbání se „předsudkům“ – jakožto ústřední pravidlo „odpovědného žurnalismu pro referování o uprchlících.“

Žurnalisté jsou žádání, aby uvážili, „zda by volba slov v jejich reportážích nebo volba fotek nemohla náhodou posilovat předsudky,“ a „zda by se informace, které by mohly vyvolávat předsudky, nemohly vynechat, aniž by se tím změnil význam nebo skutečný obsah příběhu, či by to nepoškodilo čtenářovo chápání této záležitosti.“