Prozrazení plánu prezidenta Baracka Obamy, jehož součástí je rozhodnutí poskytnout tajnou americkou pomoc syrským povstaleckým silám, mění celou hru. Prezidentský rozkaz, známý ve zpravodajských kruzích jako „zpravodajské zkoumání”, pověřuje CIA podporou ozbrojených skupin bojujících za svržení vlády Bašára Asada. Existuje však daleko větší ohrožení, kterého by se neměl obávat jen režim v Damašku. Toto zveřejnění přineslo okamžitě první oběť. Kofi Annan, zvláštní vyslanec pro Sýrii, okamžitě oznámil svoji rezignaci, přičemž si hořce posteskl, že se Rada bezpečnosti OSN stala fórem pro „ukazování prstem a škatulkování.”
Annan pohaněl všechny strany, které se přímo podílejí na syrském konfliktu, včetně místních bojovníků a jejich zahraničních podporovatelů. Načasování jeho rezignace však bylo pozoruhodné. Věděl totiž, že CIA pomáhá ozbrojeným skupinám v Sýrii pomocí na ni napojených arabských spojenců a že se RB OSN dostala do mrtvého bodu, proto se stal nadbytečným.
Rozkaz prezidenta Obamy, aby CIA poskytla pomoc protivládním silám v Sýii, je jen ozvěnou dřívějšího tajného nařízení, podepsaného prezidentem Jimmy Carterem, také Demokratem, v červenci 1979. Carterovo osudové rozhodnutí bylo počátkem operace vedené CIA, jejímž cílem byla podpora skupin mudžahedínů bojujících proti komunistické vládě v Afghánistánu. V 7. a 8. kapitole své knihy Breeding Ground: Afghanistan and the Origins of Islamist Terrorism (Živná půda: Afghanistán a počátky islámského terorismu) popisuji, jak se z této operace, která začínala nevelkými balíčky s pomocí, stal mnohamiliardový válečný projekt proti komunistickému režimu v Kábulu a Sovětskému svazu, jehož armáda napadla Afghánistán v prosinci 1979: V následujícím roce byl Carter poražen Ronaldem Reaganem, který vše radikálně změnil pumpoval do Afghánistánu peníze a zbraně určené proti sovětským okupačním jednotkám až do hořkého konce.
Zbigniew Brzezinski, Carterův poradce pro národní bezpečnost, později tvrdil, že to vše bylo provedeno na základě jeho doporučení, a že motivem pro to bylo přilákat sovětské síly do Afghánistánu, aby Kreml zažil „svůj Vietnamu.” Ponižující ústup Sovětů z Afghanistánu v roce 1989, rozpad sovětského i afghánského komunismu a vzestup Talibánu, to vše vyvolalo řetězovou reakci s celosvětovými důsledky. Rozhodnutí prezidenta Obamy intervenovat na podporu rebelů v Sýrii, mezi něž patří i fundamentalističtí islámští bojovníci, ukazuje, že historie se opakuje. Brzezinski, nyní pětaosmdesátiletý, stále navštěvuje washingtonské mocenské kuloáry moci. A generál David Petraeus, tento hrozivý válečník, je současným ředitelem CIA.
O tři desetiletí později to vypadá, že motivem, proč prezident Carter podepsal tajný rozkaz k poskytnutí podpory mudžahedínům, bylo přimět Sověty, aby šli do afghánského nehostinného terénu, a tím udržet jejich armádu mimo Írán uprostřed islámské revoluce, která v únoru 1979 svrhla americkou loutku, šáha Rézu Pahlávího. Pokud ten plán vypadal opravdu takto, pak sovětské vedení padlo přímo do afghánské pasti.
Čína byla tehdy součástí Američany vedené aliance proti Sovětům. Nyní, když eskaluje konflikt v Sýrii, se Peking a Moskva spojily proti Washingtonu. Američany vedená aliance má jinak mnoho starých hráčů – podstatně rozšířenou Evropskou unii, Saúdskou Arábii, Katar a a další země ze sunnitském bloku v arabských zemích. A Turecko, které je nyní základnou protiassadovských sil, tuto pomoc usměrňuje. Islamistická vláda Turecka hraje klíčovou roli v Sýrii, stejně jako Pákistán v roce 1980, během války, kterou pro Američany v zastoupení vedl v Afghánistánu.
Jeden z amerických představitelů ve Washingtonu řekl agentuře Reuters, že „Spojené státy spolupracují s tajným velitelským centrem provozovaným Tureckem a jeho spojenci.” A před několika dny tato tisková agentura oznámila, že Saúdská Arábie, Katar a Turecko zřídily v jihoturecké Adaně u syrských hranic „nervové centrum”, aby koordinovaly svoji činnost. Toto místo je sídlem americké letecké, vojenské a zpravodajské základny Incirlik.
NBC News před několika dny uvedly, že povstalecká Svobodná syrská armáda získala přes Turecko americké rakety Stinger, aby je mohla přímo namířit na syrské vládní letouny. Připomíná to rozhodnutí prezidenta Reagana z 80. let, aby se poslaly skupinám mudžahedínů Stingery určené k použití proti sovětskému letectvu. Jejich nasazení bylo poprvé popsáno v roce 1987 a brzy se ukázalo, že tyto tepelně naváděné střely byly tak přesné, že zasáhly tři čtvrtiny letounů v Afghánistánu. Ve své knize Breeding Ground jsem uvedl, že některé ze stovek Stingerů byly pravděpodobně předány Talibánu a jeho spojencům poté, co v roce 1992 sovětská vojska opustila Afghánistán a padla poslední komunistická vláda v Kábulu.
Američtí a evropští představitelé byli v několika posledních měsících zaneprázdněni tím, že krmili médiá informacemi o Saúdské Arábii a Kataru jako hlavním dodavatelích zbraní, které přes Turecko proudí k povstalcům v Sýrii. Tento postup je v souladu s dlouhodobou politikou Saúdů držet islamisty mimo Saúdskou Arábii z obavy, aby se nepostavili proti rodině panovníka. Dlouhodobé lekce z válek v zastoupení zůstávají nepovšimnuty kvůli okamžitým a nejistým ziskům.
Zprávy z Obamovy vlády, která posílá rakety Stinger syrským rebelům, obsahují první náznak toho, že nevládní aktéři Blízkém východě teď mají tyto pokročilé americké zbraně. To, že je Washington nedlouho po zabití Usámy bin Ládina (na osobní rozkaz Obamy) v tak těsném spojenectví s islamisty, je stejně tak neuvěřitelné, jako byly minulé pošetilosti. Současnost bude opět určovat budoucí vývoj.
Situace v Egyptě se stává výbušnou. Zabití šestnácti mužů egyptské pohraniční stráže na Sinajském poloostově „údajnými islamisty” a násilí, které následovalo, představuje těžký úkol na několika frontách pro nového prezidenta Mohameda Mursího. Izrael nezaváhal a okamžitě obvinil islámské bojovníky z Gazy, kterou ovládá Hamás s úzkými vazbami na Muslimské bratrstvo, stranu egyptského prezidenta. Bratrstvo obratem ukázalo prstem na izraelskou tajnou službu Mossad a tvrdilo, že je to spiknutí s cílem zmařit Mursího prezidentství. Tento vývoj vrhá stín na vztahy Mursího s Hamásem a zároveň zvyšuje jeho závislost na egyptských ozbrojených silách schopných potlačit nepokoje, čímž podkopává svoji autoritu. Vražedný optimismus mocných a sebevražedný pesimismu obětí v podmínkách útlaku má zhoubný vliv na život mnoha lidí.
Překlad: outsidermedia.cz
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
