S tím, jak čínský prezident Xi chystá scénu pro vytvoření nové regionální oblasti volného obchodu zvané Asijsko-pacifická oblast volného obchodu, tak se teď, když Obamova TPP zašla tichou smrtí, na summitu Asijsko-pacifické ekonomické spolupráce v Limě v Peru začíná formovat nová geopolitická osa. Prostořeký filipínský prezident Duterte se na první schůzce s ruským vůdcem Vladimirem Putinem v Peru nijak nezdráhal vyjádřit své názory na hlavní velmoci jako Spojené státy.
Když poukázal, že přes všechna svá vřelá slova k nadcházejícímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi se stejně bude držet svého kurzu odtržení své zahraniční politiky od Washingtonu.
Duterte během své první schůzky se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, opakujíc téma ze svého proslovu k národu, káral Západ za jeho „vydírání“ a za „pokrytectví“ a řekl, že pokud jde o vstupování do aliancí, tak Spojeným státům nelze věřit. „Historicky jsem se identifikoval se Západním světem. Ten býval výborný, dokud ještě trval,“ řekl ruskému vůdci. „Ale v poslední době vidím, jak spousta těch Západních zemí vydírá země malé. A nejen to, upadli do nesmírného pokrytectví,“ řekl podle sobotního přepisu schůzky poskytnutého jeho kanceláří, jak jej citovala Reuters.
Putin budující základy k budování užších vztahů s tímto dlouhodobým spojencem USA Dutertemu pogratuloval ke květnovému vítězství ve volbách a řekl, že už za tu krátkou chvíli udělal hodně pro vybudování důvěry mezi Ruskem a Filipínami. Duterte zareagoval podobnými slovy a pak vyčinil Západním mocnostem, zvláště Spojeným státům, za to, že intervenují do konfliktů ve svém vlastním národním zájmu, přičemž ostatní lámou, ať se přidají na jejich stranu.
Reuters si všímá, že ty Duterteho předehry s Ruskem jsou podobné těm, jaké vedl už s Čínou, tedy donedávna s hořkým protivníkem. Teď ale během ohromujícího obratu čelem vzad Peking chválí a láká ho k investicím, čímž v regionu vyvolal obavy, neboť v Jihovýchodní Asii se formuje čínská hegemonie.
Duterte před odletem z Peru v zatím nejjasnějším projevu vytváření nové geopolitické aliance řekl, že kdyby se Rusko s Čínou rozhodly ve světě vytvořit „nový řád“, tak on by byl první, kdy by se k němu připojil. Duterte při svém rozhovoru s Putinem zlořečil Spojeným státům a jejich Západním spojencům, že to vedou k válkám, o nichž řekl, že jim ale nakonec stejně nevychází. „Pořád vypadají, jako by začínali válku, ale do války se jít bojí. To je na Američanech a těch dalších hrozné,“ řekl.
„Vedli tolika válek na takové spoustě míst, ve Vietnamu, v Afhánistánu a v Iráku… A domáhají se, že když jste jejich spojenci, tak se k nim máte přidat.“
Duterte mluvil o svém obdivu k čínskému prezidentovi Xi Jinpingovi a také k vůdcovství Putina. Ve čtvrtek v interview s vysílačem Al Jazeera Putina popsal jako upřímného a žertoval o jeho „vidláckém“ stylu.
* * *
Filipíny nebyly jedinou zemí, která vyjádřila touhu vytrhnout se ze západního vlivu. V neděli Reuters citovala i tureckého prezidenta Tayyip Erdogana, jak říká, že Turecko nemá zapotřebí „za každou cenu“ vstupovat do Evropské unie a mělo by se spíše stát součástí toho bezpečnostního boku pod dominancí Číny, Ruska a středoasijských zemí.
S tím, jak Turecký prezident chápe, že výhled na vstup do EU je daleko vzdálenější, než kdy jindy během těch 11 let vyjednávání, když evropští vůdci jsou kritičtí k demokracii a svobodě u něj, přičemž Ankara je čím dál více roztrpčená tím, co vnímá jako povýšenectví Západu, tak se čím dál více uchyluje k diplomacii spálené země a k čím dále hlasitějším výhrůžkám, že se odtrhne z evropské sféry vlivu. Včera Turecko oznámilo, že uvažuje, že od Ruska nakoupí protivzdušné a protiraketové systémy dalekého dosahu S-400 jako alternativu k západní neochotě Turecku pomoci s vybudováním protiraketového štítu.
Tato diplomatická eskalace pokračovala i dnes, kdy Erdogan řekl reportérům na palubě svého letadla během návratu z návštěvy Pákistánu a Uzbekistánu, že „Turecko k tomu musí přistupovat pohodářsky. Nesmí si říkat ‚musím se dostat do Evropské unie za každou cenu.‘ Tak to vidím já.“
„Proč by Turecko nemělo být v Šanghajské pětce? Už jsem to říkal ruskému prezidentovi panu Putinovi, kazašskému prezidentovi Nazarbayevovi, tedy těm, co už v té Šanghajské pětce jsou,“ řekl.
„Doufám, že když v tomto dojde k pozitivnímu vývoji, tak by Turecko mohlo do Šanghajské pětky vstoupit, a to by mu umožnilo jednat daleko uvolněněji.“
Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO) se zformovala v roce 2001 jako regionální bezpečnostní blok k boji proti hrozbám představovaným radikálním islámem a pašování drog ze sousedního Afghánistánu Čínou, Ruskem a čtyřmi středoasijskými zeměmi – Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem.
Turecké členství v SCO, do kterého původně nepatřil Uzbekistán, a tak se mu tedy ještě od té doby říká Šanghajská pětka, by přirozeně Západní spojence a další členy NATO vyplašilo. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu se mluví turecky a Ankara v roce 2013 podepsala „partnerství k dialogu“, jelikož říká, že s členy tohoto bloku sdílí „společný úděl“.
K dalším takto přidruženým zemím patří Mongolsko, Indie, Írán, Pákistán a Afghánistán, které jsou v SCO pozorovatelé, přičemž Bělorusko stejně jako Turecko je partnerem v dialogu. Partnerství v dialogu opravňuje k účasti na ministerské úrovni a na určitých členských schůzích SCO, ale nemají tam hlasovací práva.
* * *
Loni Erdogan na Turky naléhal, aby byli ohledně vztahů s Evropou trpěliví až do konce roku, a řekl, že v roce 2017 by mohl o členství v EU uspořádat referendum.
Vypadá to však, že Erdogan sám začíná být netrpělivý a frustrovaný.
Mezitím EU překračuje ve vztazích s Tureckem poslední linii: potřebuje sice od Ankary neustálou pomoc k omezení ohromného přílivu migrantů, zvláště ze Sýrie, je ale vyděšená z drcení oponentů v Turecku, k němuž dochází od červencového neúspěšného pokusu o převrat. V důsledku toho už bylo od zmařeného puče přes 110 000 lidí vyhozeno nebo suspendováno z práce a asi 36 000 uvězněno. Také mediální kanály jsou umlčovány.
Ač se teprve ještě uvidí, jak až daleko jak Filipíny, tak Turecko zajdou na svých různých cestách za nastavení vlastních pravidel světu, v němž americký a západní vliv čím dál více upadá, tak začíná být jasné, že ten „přetrvávající“ světový řád je značně ohrožen a že každý uplynulý den se za zavřenými dveřmi aktivně vyjednávají úplně nové geopolitické aliance.
Zdroj: zerohedge.com