Filipínský prezident Rodrigo Duterte přiletěl do Číny, aby se sešel s čínským premiérem Xi Xinpingem. Duterte se stal velice kontroverzní figurou asijské politiky tím, jak veřejně zostudil amerického prezidenta Baracka Obamu za jeho zacházení s ním a s jeho zemí. Duterte prosazuje upřímnou a brutální politiku vyčištění Filipín od drogových obchodů a zločinnosti, přičemž se současně obrací zády k americkému vlivu nad touto bývalou americkou kolonií.


K jeho schůzce s Xipingem dochází po četných veřejných střetech s Obamou, které vedly k ukončení společných námořních hlídek s americkou Sedmou flotilou ve sporném Jihočínském moři. Zvýšené hlídkování a diplomatické předehry se zeměmi Jihovýchodní Asie, zvláště s Vietnamem, jsou součástí politiky ‚Příklonu k Asii‘, jejímž architektem byla Hillary Clinton, když ještě kralovala ministerstvu zahraničí.

Durterte hledá způsoby, jak s Čínou napravit vztahy po červnovém výnosu Trvalého arbitrážního soudu v holandském Haagu, který popírá Čínou uplatňované historické nároky na Jihočínské moře.

Filipíny byly totiž nejhlasitějším oponentem čínských teritoriálních nároků.

 

Vietnamské hrátky

Přitom na druhé straně Vietnam byl hlasitým a aktivně se účastnícím hráčem, co si v tom parcelování dělal nároky, který byl také o této záležitosti ochotný vyjednávat s Čínou.

Napětí bylo v tomto regionu na historickém pozadí někdejší čínské invaze vždy vysoké. Politické kroky Vietnamu zvláště konkrétně vychází ze strachu z budoucí čínské kolonizace, ať už faktické nebo uplatňované ekonomickými prostředky.

Zvláště proto je Vietnam ochoten dát zelenou opětovnému otevření ruské vojenské základny z éry Studené války a pozvat ruské investory do průmyslů normálně chráněné před významnými zahraničními investicemi jako produkce ropy včetně průzkumu u pobřeží a rafinérií.

Po rozhovorech mezi Gazprom Něft a státem vlastněnou Petro Vietnam se jim ale v lednu podařilo prodat 49% rafinerie v Dun Quat, ale skutečnost, že Rusku se podařilo dojít ve vyjednávání o tak ohromném vstupu, je sama o sobě významná. Vietnam už tři roky zoufale chtěl provést s Dun Quat prodej, aby rozšířil její kapacitu, ale teprve teď se mu podařilo tuto dohodu uzavřít.

K tomu nejspíš došlo v důsledku spousty zákulisního nátlaku, jelikož USA na tuto zemi neustále vyvíjí nátlak, aby nebudovala příliš silné vztahy s vynořující se rusko-čínskou aliancí. A ministerský předseda Dung to uměl sehrát, i když nedržel v ruce žádná esa, velice dobře, aby Vietnam dosáhl ústupky ode všech a zůstal přitom alespoň nominálně nezávislý.

Nebuďte překvapeni z blízké budoucnosti, pokud Vietnamské obchodní podmínky jako pro Dung Quat začnou být pro Gazprom Něft náhle všude přijatelné, až Rusové pokročí s opětovným otevřením těch výše zmíněných základen.