V lednu 2011 nám řekli, že celou Severní Afriku a Střední východ začala zachvacovat “spontánní”, “autentická” povstání během toho, co se pak začalo vítat jako “Arabské jaro”. Bylo to téměř čtyři měsíce před tím, než i korporátní média přiznala, že za těmito povstáními byly USA a že byla všechno možné, jen ne „spontánní“ a „autentická“. V dubnu 2011 v článku, co vyšel v New York Times nadepsaném „Skupiny z US pomohly vypiplat arabská povstání,“ bylo uvedeno: „Mnoho z těchto skupin a jednotlivců se přímo těchto revolt účastnilo a reformátoři, kteří cloumali tímto regionem, včetně Mládežnického hnutí 6. dubna v Egyptě, Bahrajnského centra pro lidská práva i aktivisté z lidu jako Entsar Qadhi, mládežnický vůdce z Jemenu, získali výcvik a financování od skupin jako Mezinárodní republikánský institut, Národní demokratický institut a Freedom House, nezisková organizace lidských práv sídlící ve Washingtonu.“
Článek by k tomu ještě mohli přidat i USA National Endowment for Democracy (NED):
„Republikánské i Demokratické instituce jsou volně přidruženy k Republikánské a Demokratické straně. Vytvořil je Kongres a jsou financovány prostřednictvím nadace USA National Endowment for Democracy, která byla zřízena v roce 1983, aby směrovala granty na podporu demokracie v rozvojových zemích. National Endowment od Kongresu ročně dostává asi 100 milionů dolarů. I Freedom House dostal řádný kus z peněz, co jsou od americké vlády, hlavně od Ministerstva zahraničí.“
Těžko jde o spekulativní teorii, řekneme-li, že tato povstání byla součástí mohutné geopolitické kampaně vymyšlené na Západě a realizované přes jejich prostředníky za pomoci vnějších nadací, organizací a stabilních NGO (skupin podporujících Nový globální řád), které neustále působí po celém světě. Jak ještě uvidíme, příprava na „Arabské jaro“ a globální kampaň, která nyní proniká jak do Ruska, tak i do Číny, jak už bylo předpovězeno v článku z února 2011 „Nejdříve Střední východ a pak svět“, nezačala teprve jako nepokoje, které už začaly, nýbrž už roky před tím, než se zdvihla první „pěst“, a to uvnitř seminárních poslucháren ve Washingtonu a New Yorku, i v USA financovaných výcvikových zařízeních v Srbsku a v táborech, zřízených v sousedních zemích, nikoliv v samotném Arabském světě.
Časový rozvrh – 2008-2010 Příprava bitevního pole
3. – 5. prosince 2008: Egyptští aktivisté z nyní proslulého hnutí 6. dubna byli v New York City na inauguračním summitu Aliance mládežnických hnutí (AYM), rovněž známé jako Movements.org. Tam dostali výcvik, příležitosti pro práci v sítích a podporu od různých korporátních a USA vládních sponzorů AYM, včetně samotného USA Ministerstva zahraničí. Zpráva ze summitu AYM 2008 (str. 3 .pdf) uvádí, že se zúčastnil státní podsekretář pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti James Glassman zrovna tak jako Jared Cohen, co sedí ve štábu politického plánování Úřadu Ministerstva zahraničí. Ještě šest dalších členů štábu Ministerstva a poradců se tohoto summitu zúčastnilo spolu s dlouhým seznamem zástupců korporací, médií a institucí.
Krátce poté 6. dubna odcestoval do Srbska, aby je vycvičili podle USA-financované CANVAS formálně USA-financované NGO „Otpor“, která pomohla svrhnout v Srbsku vládu v roce 2000. O Otpor New York Times referoval, že to bylo „dobře promazané hnutí podporované několika miliony dolarů ze Spojených států.“ Poté, co uspělo, tak si změnilo svůj název na CANVAS a začalo s výcvikem aktivistů využitelných v dalších USA-podporovaných operacích změny režimů.
Magazín Foreign Policy (Zahraniční politika) o tom referoval v článku “Revoluton U,” kde tvrdil, že CANVAS pomáhal protestujícím při “Růžové revoluci” v Gruzii, “Oranžové revoluci” na Ukrajině a že v současnosti pracuje se sítěmi z Běloruska, Myanmaru (Barmy) a po celém Středním východě a v Severní Africe, stejně jako pracuje i s aktivisty v Severní Koreji a v dalších 50 zemích.
2009: V článku s USA Ministerstvem zahraničí financovaném Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL) nadepsaném „Vývozy nenásilných revolucí z východní Evropy na Střední východ“ bylo uvedeno: „Popovič pak exportoval své nenásilné metody, když pomohl vycvičit aktivisty, kteří zažehli gruzinskou Růžovou revoluci v roce 2003 a ukrajinskou Oranžovou revoluci v roce 2004. A nyní Popovič spouští svou novou organizaci zvanou Canvas, která se ještě více věnuje – pomoci pro-demokratickým aktivistům, kteří nedávno svrhli despotické režimy v Egyptě a Tunisku.“
RFE/RL potvrdil i účast aktivistů z Iránu, Běloruska a Severní Koreji na výcviku u CANVAS. RFE/RL měl s aktivisty schůzku u CANVASU někdy během roku 2009.
Únor 2010: Hnutí 6. dubna se po výcviku u CANVAS vrátilo v roce 2010 do Egypta spolu s šéfem IAEA od OSN Mohammedem El Baradejem. Členové 6. dubna byli i zatčeni, když uprostřed února čekali na přílet El Baradeje na káhirském letišti. El Baradej svůj záměr kandidovat na presidenta ve volbách v roce 2011 oznámil už v roce 2010. Spolu se 6. dubnem Gael Ghonim z Googlu a koalicí dalších opozičních stran El Baradej sestavil svou „Národní frontu za změnu“ a začal se připravovat na příchod „Arabského jara“.
Pak je zcela jasné, že nepokoje už byly dlouho plánovány, když jsou tu záznamy, jak aktivisté z Tuniska a Egypta dostávali ze zahraničí výcvik a podporu tak, aby se mohli vrátit do svých domovských zemí a usilovat v celoregionální koordinované kampani o nepokoje.
V dubnu 2011 to potvrdila zpráva AFP, když Michael Posner z USA Ministerstva zahraničí uvedl, že „vláda během minulých dvou let USA určila rozpočet 50 milionů dolarů na vývoj nových technologií pomoci aktivistům při obraně před zatčením a persekucemi od autoritativních vlád.“ Zpráva se pustila do vysvětlování, že USA „organizovala tréninková sezení pro 5 000 aktivistů v různých částech světa. Sezení uspořádaná na Středním východě před asi šesti týdny shromáždilo aktivisty z Tuniska, Egypta, Sýrie a Libanonu, kteří se vrátili do svých zemí s cílem, aby zde vycvičili své kolegy.“ Posner dodal: „Vrátili se a mělo to zdrcující účinek.“ Tím zdrcujícím účinkem bylo samozřejmě „Arabské jaro“.
Časový rozvrh – 2011 rok šalby
16. ledna 2011: List Al Arabiya News ve svém článku „Tuniský exilový reformista se vrací domů“ oznámili, že Moncef Marzouki se vrací z Paříže do Tuniska uprostřed chaosu vyvolaného US Ministerstvem zahraničí vycvičenými, podporovanými a vybavenými davy, které byly spuštěny běžným únikem kabelogramů z US Ministerstva zahraničí přes Wikileaks. Při celkem jasném předpokladu, že výcvik tuniských opozičních skupin proběhl dlouho před únikem těch kabelogramů, tak ty Wikileaks depeše byly využity jen jako plánované rétorické ospravedlnění pro dávno už předjímanou, ze zahraničí financovanou subverzi. Od té doby bylo Wikileaks využívány i při stejných manévrech, ať byly, kde byly, od Egypta přes Libyi i tak daleko odsud jako v Thajsku.
Moncef Marzouki se ukázal být zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, instituce kolaborující s US NED World Movement for Democracy (WMD – Světové hnutí za demokracii), do něhož patří „Konference o lidských právech aktivistů v exilu“ a účastník „třetího shromáždění“ WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lidská práva sponzorovanou od NED jako Sorosovy Open Society a USAID. (NED – míněno společnosti pod záštitou té hlavní – National Endowment for Democracy).
„Volání po solidaritě“ od Mezinárodní federace za lidská práva (FIDH) zmiňuje názvy každé a všech skupin, z nichž během „povstání“ v lednu 2011 sestávala tuniská opozice jako „členské organizace FIDH“. Mezi ně patřila Marzoukiho „Tuniská liga za lidská práva“, „Tuniská asociace demokratických žen“ a „Národní rada za svobody v Tunisku“ čili CNLT. FIDH fungující jako mezinárodní tmel pro různé ze zahraničí financované organizace realizující po celém světě subverze pod pláštíkem „lidských práv“ je sama také plně financovaná US vládou přes National Endowment for Democracy, Sorosovu Open Society a mnohé další jasně kompromitované pobočky.
28. ledna 2011: Po varování žurnalisty a aktivisty Dr. Webstera Tarplye z Rádia světových krizí (Word Crisis Radio) se začala alternativní média pozorněji zaměřovat na nepokoje v Egyptě, které začaly těsně po nárůstu tuniské krize. V „Ne všechno je v egyptských potyčkách tak, jako to vypadá“ si všimli, že vůdce protestů Mohammed El Baradej byl ve skutečnosti oddaným agentem Západu s dlouhodobým členstvím ve Wall Streetem a Londýnem financované Skupině mezinárodních krizí (ICG) spolu s „vedoucími izraelskými činiteli“ včetně současného izraelského presidenta Šimona Perese, současného guvernéra Bank of Izrael Stanley Fischera a bývalého izraelského ministra zahraničí Šlomo Ben-Ami. K ICG rovněž patří vedoucí američtí bankéři a geopolitičtí manipulátoři včetně George Sorose, Zbigniewa Brzezinskiho, Richarda Armitage, Samuela Bergera a Wesley Clarka.
Je ironií, že zprávy Západních médií o El Baredeiovi tvrdily, že je jak anti-americký, tak i silně anti-izraelský v předjímání nejlépe popsaném o rok dříve v článku Výboru pro zahraniční vztahy z března 2010, článek o zahraničních záležitostech “Je El Baradei egyptským hrdinou?”:
„Další úzké vztahy Egypta se Spojenými státy se staly kritickým a negativním faktorem v egyptské politice. Opozice těchto vazeb využila ke zpochybnění legitimity režimu, zatímco vláda se zapojila do své vlastní hry předvádějící její anti-Amerikanismus, aby se od takových obvinění očistila. Pokud by El Baradei opravdu měl mít rozumnou šanci na pomoc s politickou reformou v Egyptě, tak by US tvůrci politik tomuto cíli nejlépe posloužili tím, nebudou tlačit na pilu. Paradoxně El Baradeiovy chladné vztahy se Spojenými státy jako šéfa IAEA teď zájmům USA jen pomohou.“
Poslední předváděčka tohoto přístupu přišla, když Izrael El Baradeie dost zábavně nazval „Iránským agentem.“ Tohle poslední představení jen dále ilustruje tu ohromnou míru licoměrnosti, s níž se světové události manipulují.
17. únor 2011: V Londýně sídlící Národní fronta za spásu Libye (NFSL) volala po libyjském „Dni hněvu“, aby se vyrovnala s USA-destabilizační rétorikou používanou v Tunisku a Egyptě. CIA a MI6 NFSL podporovala už od 80. let a ta provedla četné pokusy svrhnout Kaddáfího vládu jak přes teroristické útoky, tak přes ozbrojená povstání.
18. únor 2011: Během počátku vyhánění Hosni Mubaraka se ukázala Open Society Institute miliardářského bankstera George Sorose, že ona je za těmi NGO, které koncipují novou egyptskou ústavu. Mezi tyto skupiny „občanské společnosti“ patřila Arabská informační síť pro lidská práva, kterou otevřeně financuje Open Society Institute George Sorose a s Neo-Cony spojená NED založená Egyptská organizace pro lidská práva. Vypadá to, že když Skupina mezinárodních krizí vytvářela strategii a jejich důvěrník El Baradei vedl davy do ulic, tak v tom byla celá řada NGO organizací a jejich členstva, včetně Sorose, i jejich financí, které pracovaly jak venku, tak i realizovaly detaily na place.
21. února 2011: V Interview s Ibrahimem Sahadem z Národní fronty pro spásu Libye (NFSL) na ABC Australia se vybarvily všechny diskusní body, které korporátní média mainstreamu v předchozích týdnech ohledně Libye probírala, a to všechno s Bílým domem a Washingtonským monumentem tyčícím se v pozadí nad ním. Ten volal po bezletové zóně, a to v reakci na nepodložená obvinění, že Kaddáfí ostřeluje „neozbrojené protestující“ z bojových letounů.
Březen 2011 „USA libyjská politika: Nulové legitimity“ zajišťovala, že to jasně těžce vyzbrojené, západem podporované povstání bylo pořád ještě západními médii falešně líčeno jako „mírumilovné protesty“.
28. února 2011: Ve „Zničení Libye“ se uvádělo:
Zatímco vůdce libyjské opozice Ibrahim Sahad vedl rétorické výpady z Washingtonu DC, byla jeho Národní fronta pro spásu Libye (NFSL) po zuby ozbrojená, stejně jako byla celých těch 20 let historie CIA podporovaných pokusů o povstání proti Kaddáfímu. V roce 1984 se NFSL pokusila Kaddáfího svrhnout v nezdařilém ozbrojeném puči. I Daily Globe a Mail nedávno potvrdily, že NFSL jak spolu s Libyjskou národní armádou tak i se Sahadovou novou Národní konferencí libyjské opozice (NCLO) se „pokusily v 80. letech o puče a atentáty na plukovníka Kaddáfího.“
V tomto okamžiku už jak britští tak USA zástupci přiznávali, že libyjští povstalci jsou opravdu těžce vyzbrojeni, a místo aby odsuzovali násilnosti, otevřeně volali po poskytnutí dalších zbraní a vojenské podpory.
17. března 2011: OSN se rozhodly nejen k bezletové zóně nad Libyí, aby zachránili globalisty podporované povstání váznoucí v porážkách, což už hraničilo s katastrofou v „Zátoce sviní“. Kanadské, USA, francouzské, arabské a UK letouny se už údajně připravovaly k operacím.
24. března 2011: V Sýrii už začaly nepokoje, zatímco NATO začínalo s bombardováním Libye a Tunisko už upadlo do politického a ekonomického chaosu. V „Globalisté udeřili v Sýrii“ se důkladně rozebírá opozice a dokumentuje se, že se zase jednou vytvořily Západem podporované opoziční skupiny.
Mnoho z těchto „důkazů“ o syrských nepokojích se filtrovalo přes organizace jako v Londýně sídlící Syrský výbor lidských práv, který na své webové stránky vystavoval zaslechnuté povídačky, a ty pak byly citovány korporátními zpravodajskými médii v bizarních zprávách o násilnostech, které rovněž za každou domněnkou obsahovaly i „aktivistickou promluvu“. „Syrští pozorovatelé lidských práv“, rovněž sídlící v Londýně, jsou nyní výlučným zdrojem citovaným zprávami korporátních médií o Sýrii.
26. března 2011: V Egyptě se projevuje kontrarevoluce a začaly se ukazovat první příznaky slábnutí El Baradejových šancí, že bude moci být instalován za presidenta. Davy vrhaly na El Baradeie kameny a prohlašovaly jej za „amerického agenta“. Zase na pomoc americkým zájmům přišla na pomoc Wikileaks a znovu velice neohrabaně zkusila naočkovat „proti-Západní“ image El Baradeie.
28. březen 2011: Brookingský institute financovaný Fortune-500 o tom referoval jako o “Libyjském testu nového mezinárodního řádu” – čímž tuto válku odhalil, že nemá “humanitární” povahu, nýbrž že jejím cílem je výslovné nastolení mezinárodního řádu a nadřazenosti mezinárodního práva.
17. dubna 2011: Syrské nepokoje přinesly široce rozšířené žhářství stejně jako zprávy o střelcích, kteří střílejí jak do protestujících tak do bezpečnostních sil ve snaze eskalovat násilí. V článku „Globalitická válečná mašinérie se zaměřuje na Sýrii“ už USA a francouzští politici citují „Libyjský precedent“ jako ospravedlnění k použití síly proti Sýrii. V pozdějším článku „Záhadní střelci barevné revoluce“ se rozvíjí historický kontext, v němž lze nahlížet na současné násilnosti v Sýrii a skutečnost, že jejich provokatéři usilují o maximalizaci násilí.
21. dubna 2011: Běloruský president Alexander Lukašenko oznamuje, že jeho národ je už cílem probíhajícího skrytého útoku Západních sil podněcujících povstání ve stylu „Arabského jara“. V dokumentu „Obležená Bělorus“ jsou ilustrovány vazby mezi běloruskou opozicí a členy těch samých Západních organizací a institucí, co rozdmychávají Arabské jaro.
22. dubna 2011: Přistává v libyjském Benghází John McCain a bratříčkuje se s ověřenými teroristy, kteří se krátce před tím vrátili z Iráku a Afghánistánu, kde zabíjeli USA vojáky. Zpráva z West Point později s absolutní jistotou potvrdila (.pdf z CTC od West Pointu lze nalézt zde), že region, z něhož se libyjská rebelie rozšířila, byl rovněž centrem operací Libyjské islámské bojové skupiny (LIFG). Ta rovněž odhalila i fakt, že LIFG byl ve skutečnosti dlouhodobou pobočkou Al Kaiídy s tím, že členové LIFG drží nejvyšší místa ve vedení této teroristické organizace.
Květen 2011: Do “Libye za každou cenu”, o konfliktu v Libyi se hlásilo, že se eskaluje včetně pokusů NATO zabít Kaddáfího a ta cílená usmrcení postihla několik členů jeho rodiny včetně několika jeho vnoučat.
„Americký arabský podvod“ se pokusil o revizi posledních několika měsíců zrežírovaného chaosu, do něhož byla uvržena Severní Afrika a Střední východ, což se zmiňovalo i v „Tohle nemůžete zadusit“, že National Endowment for Democracy už začal s prvním kolem sebe-velebení a s rozdáváním odměn několika ošálencům a kolaborantům, kteří pomohli jejich kampaň masakrů po celém Arabském světě uvést do reality.
Červen 2011: V článku „Arabské jaro přináší korporátní kobylky“ se už skutečná agenda za nepokoji Egypta a opravdu celým „Arabským jarem“ zjevně ukazuje, tedy jak zástupci USA poskytli vedení Fortune 500 exkurzi k destabilizaci Egypta a Tuniska ve snaze prosadit ekonomickou liberalizaci a privatizaci. John McCain a John Kerry tuto exkurzi vedli a byli společnými sponzory zákonů k podpoře toho, co v podstatě zaplete ekonomiky Egypta a Tuniska do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna.
Koncem června Francie přiznala, že porušila podmínky rezoluce OSN z roku 1973 a vyzbrojila libyjské rebely.
Červenec 2011: Africká unie naprosto odmítla mandát Mezinárodního trestního tribunálu ICC proti Libyi a odhalila hrubou nelegálnost, s níž operoval. Vazby s korporátně financovanými organizacemi byly odhaleny v „Je to oficiální: Mezinárodní trestní tribunál má NULOVÝ mandát“ stejně jako chatrnou povahu tvrzení ICC proti libyjskému Kaddáfímu. To později potvrdili i členové libyjské komunity „lidských práv“, že ve skutečnosti v součinnosti s vůdci rebelů fabrikovali čísla, která dodávali jak OSN, tak ICC, že žádné ověřené či zadokumentované důkazy o Kaddáfího „ukrutnostech“ nevznikly.
I v Thajsku další dlouhodobě USA-podporovaná barevná revoluce nakonec poskytla výsledky a viděli jsme návrat politické strany zástupce Wall Streetu Thaksina Shinawatry k moci. Četné mordy globální elity včetně samotného Výboru pro zahraniční vztahy vysílaly Thajskému establišmentu zlověstná varování, aby přijali nejisté výsledky červencových voleb nebo je čeká izolace a další důsledky. Další jihovýchodní asijská země tentokrát Malajsie rovněž ve svých ulicích zažila barevnou revoluci od dožluta oblečeného NED-financovaného hnutí Bersih.
Srpen 2011: Do srpna i korporátní média začala přiznávat, že syrská opozice je „převážně neozbrojená“ čili jinými slovy ozbrojená. Opozice se začala jasněji definovat jako ozbrojené etnické skupiny a ozbrojení militanti z Muslimského bratrstva.
Do konce srpna začalo NATO s koordinovanými útoky na libyjský Tripolis včetně propracovaných psychologických operací, které tvrdily, že zlikvidovali či pochytali během jediného dne celou Kaddáfího rodinu. Následujícího dne se objevil jak živý tak svobodný Saif Al Kaddáfí, přičemž vedli tvrdý boj, který trval do konce října v jeho důsledku NATO srovnalo se zemí na hromadu trosek některá města – zvláště Bani Walid a Sirtu. Čímž se naprosto vyjasnilo, že NATO poskytuje leteckou podporu nejen demokracii milujícím bojovníků za svobodu, ale i teroristickému tvrdému jádru, které po celé zemi provádělo systematickou kampaň genocidy a represálií.
Září 2011: Když pocítili libyjské vítězství, tak se korporátními finančníky živené mozkové trusty začaly připravovat na nové vybudování a vyrabování libyjské ekonomiky. V „Globalisté znovu budují Libyi“ napsala Atlantická rada NATO zprávu s podrobnostmi, jak na to.
Také, jelikož se libyjská spirála násilí vytáčela mimo kontrolu a ukrutnosti páchané rebely a jejich podporovateli z NATO začaly být obscénnější, tak se vyjasnilo, jak byla ta „Válka s terorem“ podvodná. Podíváme-li se, kdo jsou „Libyjští rebelové uvedení na seznamu teroristů USA Ministerstvem zahraničí“, tak to ilustruje, jak jsou členové NATO vinni podle proti-teroristických zákonů poskytováním materiální podpory uvedeným teroristickým organizacím.
V září jsme rovněž viděli, jak se v Ugandě rozvíjí skutečná humanitární katastrofa, když britská korporace uplatnila genocidu, aby si vyklidila půdu, kterou si “pronajala” od ugandské vlády. To ilustruje, jak je ta záležitost „humanitárních starostí“ uplatnitelná, jen když slouží zájmům Wall Streetu a Londýna, jinak se ignoruje, i když obsahuje ověřitelnou genocidu prováděnou za účelem dalšího obohacení a získání další moci.
John McCain zase jednou přistál v Libyi, tentokrát v Tripolisu, aby oslavil zničení této země a opět si potřásl rukou s Libyjskou islámskou bojovou skupinou, která předala Kaddáfího Libyi do rukou elity z Wall Stretu a Londýna.
Říjen 2011: Když Tunisko a Egypt padly a i Libye byla uchvácena zástupnými silami živenými Západem, začala Obamova administrativa stahovat vojska z Iráku. Tohle podezřelé stažení, když byl zbytek Středního východu pod útokem zástupných sil za USA, vyvolalo následně vážná podezření, že jde o eskalaci, nikoliv o stažení.
Rétorika k válce s Iránem neustále rostla a začínalo se s tím, co vypadalo jako skrytá válka probíhající uvnitř Iránu a podél jeho hranic. Katastrofální intrika s namočením Iránu do údajných plánů na zavraždění saúdského velvyslance ve Washingtonu DC se sesypala, když Iránci u tohoto spiknutí odhalili vazby na USA-podporovanou teroristickou organizaci Mujahedin-e Khalq (MEK).
Je více než pravděpodobné, že stažení vojsk z Iráku jednoduše USA poskytne “možnost vykroutit se” z izraelského náletu na Irán, že oni jsou v tom nevinně.
Listopad 2011: „Mírumilovní protestující“ v Sýrii, kteří byli celou dobu vyzbrojováni a pokoušeli se rozdmýchat něco ve stylu Libyjské občanské války, byli nakonec za ozbrojence uznáni i korporátními médii, a co je důležitější, korporátně-financovanými mozkovými trusty, které jim dodávají svá témata, o který se má psát a mluvit. V článku „IISS: Syrská opozice je ozbrojená“ se uvádí, že zpráva od Mezinárodního institutu pro strategické studie IISS od vedoucího člena pro Regionální bezpečnost na Středním východě od IISS slovy Emile Hokayema otevřeně přiznává, že Syrská opozice je vyzbrojená a připravená syrské násilnosti strhnout do ještě větších hlubin krvavé lázně.
Rovněž v listopadu se kruh útoků Wall Streetu a Londýna na Libyi plně uzavřel, když byl jako ministerský předseda instalován Abdurrahim el-Keib. El-Keib, který strávil desítky let v exilu v USA byl formálně zaměstnán Petroleum Institute se sídlem v Abú Dhabi ve Spojených arabských emirátech a sponzorován British Petroleum (BP), Shell, francouzským Chevronem, japonskou Oil Development Company a National Oil Company z Abú Dhabi.
K el-Keibovi se přidal USA-financovaný aktivista Moncef Marzouki jmenovaný tuniským presidentem. Marzoukiho organizace Tuniská liga pro lidská práva je členskou organizací Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) financované USA National Endowment for Democracy a Open Society George Sorose. Marzouki, který strávil dvě desítky let v exilu ve francouzské Paříži byl rovněž zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, kolaborantské instituce s USA NED Světovým hnutím za demokracii (WMD) včetně „Konference o lidských právech aktivistů v exilu“ a účastníkem „třetího sněmu“ WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lidská práva pak sponzorovány NED, Sorosovou Open Society a USAID.
V Egyptě se koncem listopadu na ulicích začala rozvíjet druhá “revoluce”. Byly to ve skutečnosti ty samé Západem podporované síly vedené El Baradeiem a nově se vynořivším Hamdouzem Hamzou bojující proti egyptským ozbrojeným silám, které se zjevně po pádu Mubaraka na základě nějakého ujednání se Západem vrátily zpět.
OSN v dalším pokuse o eskalaci hrozby cizí intervencí do Sýrie vydala Zprávu Výboru pro lidská práva OSN týkající se syrských „zločinů proti lidskosti“, jejímž spoluautory ve skutečnosti byli Karen Koning, Abu Zayd, ředitel USA ve Washingtonu sídlícího korporátního mozkového trustu, Výbor politiky pro Střední východ, k němuž patří lidé od Exxonu, agenti CIA, zástupci USA ozbrojených sil a vlády a i president USA-Katarské obchodní rady, do jejíhož členstva patří mj. i Al Džazejra, Chevron, Exxon, výrobce munice Raytheon (ten byl během NATO operací v Libyi dodavatelem toho, čím tu palbu vedli) a Boeing.
Zpráva sama neobsahoval žádné ověřitelné důkazy, místo nich jen povídačky z doslechu zaznamenané v Ženevě údajnými „oběťmi“, „svědky“ a „uprchlíky“ předkládané „osobami a organizacemi se zde plně angažovanými zájmy.“ Jinými slovy to byla otevřená pozvánka pro syrské nepřátele, aby si vykreslili jaký jen obrázek vlády u moci chtějí.
Prosinec 2011: Zatímco Tunisko a Libye jsou plně vedeny zástupci Západu, Egypt a Sýrie jsou pořád ponořeny do chaosu a pro globalisty volající po válce s Iránem bylo „Arabské jaro“ téměř hotové. Ovšem „Arabské jaro“ bylo jen prvním nakročením do větší strategie obklíčení Ruska a Číny. V prosinci by mohly kampaně přesunuté do Ruska a Číny začít fungovat vážně.
Hillary Clinton do magazínu Foreign Policy (Zahraniční politika) sepsala “Americké pacifické století”, Hitlerovskou deklaraci imperiálních záměrů Ameriky na “vůdcovství” v Asii pro příštích 100 let. Podle „Hillary Clinton a toho Nového amerického (pacifického) století“:
„Při čtení deklarace záměrů na americké vůdcovství v následujícím století od Clintonové si čtenáři mohou vzpomenout na podobně pojmenovanou tirádu „Projekt pro nové americké století“ podepsanou některými z nejnotoričtějších amerických Neo-Conzervativců, kteří téměř doslovně činili to samé, co teď dělá Clintonová. Amerika se ve skutečnosti vyvíjí ke konfrontaci s Čínou, což ve skutečnosti znamená to Obamovo oznámení trvalé USA vojenské přítomnosti v Austrálii zrovna z tohoto týdne, a to je jako by bylo přímo vytrženo ze stránek už desítky let starého plánu načrtnutého korporátními finančními financovaných mozkových trustů, které skutečně Americe a jejímu poslání vládnou.
Jak se v červnu 2011 uvádělo ve „Zhroucení Číny“, tak už v roce 1997 se povídalo o vypracování efektivní strategie ohrazení Číny spolu s návnadou na háček k nalákání Číny na její místo uvnitř „mezinárodního řádu“. Zrovna tak jako se u těchto diskusních námětů v roce 1997, jejichž autorem byl notorický tvůrce Neo-Conských politik Robert Kagan, jako součást strategie ohrazení popisovala nezbytnost využití asijských „spojenců“ Ameriky, tak i Clintonová prochází seznamem regionálních vztahů, které USA zkouší kultivovat tak, aby si udržely „Americké vůdcovství“ v Asii.
Např. nedávno znovu nainstalovaný zástupný režim Wall Streetu v Thajsku vedený Thaksinem Shinawatrou a jeho sestrou Yingluck obdržel zrovna tento víkend nové potvrzení od samotné Clintonové, která prohlásila, že „je národně bezpečnostním a politickým zájmem Spojených států zajisti, aby tato vláda uspěla.“ Jak se to rozebírá do hloubky v „POTVRZENO: Thajské „pro-demokratické“ hnutí pracuje pro USA“, tak Thaksin Shinawatra a jeho politický režim má dlouhodobé, dobře zadokumentované vazby s Wall Streetem a Londýnem. Pro USA je podpora loutkových režimů, jako ten Thaksinův, jejich instalace k moci a jejich udržováním u moci těžištěm projekce vlastní moci do Asie a údržby Číny v podřízeném postavení, neboli jak to ve své zprávě z roku 1997 formuloval Kagan, ty zástupné režimy způsobí, že Čína „bude hrát v Jihovýchodní Asii Gullivera mezi Liliputány, přičemž to budou Spojené státy, kdo dodá provázky a kolíky.““
V Myanmaru (Barmě) se „demokratické ikoně“ Aung San Suu Kyi, jejíž celé hnutí je výtvorem Wall Streetu a Londýna, také dostalo od Hillary Clinton potvrzení projevů podpory stejně jako thajskému zástupnému vyslanci Yingluck Shinawatrovi, které ji de facto nominovalo vůdcem a klíčovým kontaktem v rámci této země na Jihovýchodě Asie. Návštěva Clintonové je v souběhu s úspěšnou kampaní vedenou USA NGO za vytlačení čínských zájmů z této země, která vedla k zastavení výstavby přehrady, která této zemi měla poskytnout elektřinu, hospodářské výnosy, kontrolu povodní a zavlažování pro lid Myanmaru.
Mezitím v prosinci v Rusku udeřily Wall Street a Londýn daleko příměji pokusem zasahovat do ruských voleb, což vedlo k prudkým pouličním protestům, od nichž otevřeně vedou linky k NED, Sorosovi a operativcům Rothschildů. NED financovaný NGO „Golos“ hrál klíčovou roli ve vylíčení voleb jako „manipulovaných“ a konstituoval tím americké vnější zasahování do suverénních ruských záležitostí.
Na sladěné úsilí korporátních médií o dezinterpretaci nepokojů v Rusku se poukazovalo v “Ruské protesty: Lži Západních médií,” s ilustrací toho, jak až koordinovaná je ta vše prostupující globální destabilizace, co se teď zrovna provádí. Ve „Wall Street versus Rusko“ se dospělo k závěru:
„Je celkem jasné, že National Endowment for Democracy, Freedom House, Foreign Policy Initiative a i USA Ministerstvo zahraničí, jehož nový poradní výbor pro zahraniční záležitosti je plný zástupců mozkových trustů prosazujících korporátně-finanční zájmy, nemají žádný zájem na „demokracii“, „lidských právech“ či „svobodě“ v Rusku, ale jen na tom odstranit Kreml z cesty a znovu nad ruský lid a jeho ekonomiku nastolit ty parazitické vyžírky, kteří si tam užívali krátce po pádu Sovětského svazu.“
Koncem prosince bylo potvrzeno, že ti samí militanti z Al Kaiídy, co s pomocí NATO řádili v Libyi, jsou na cestě do Sýrie, aby pomohli svrhnout Assadovu vládu. Vůdce LIFG Abdel Hakim Belhaj potvrdil, že bude na syrských hranicích připravovat vojáky tzv. „Armády svobodné Sýrie“.
A tohle není jen nedávný příklad toho, jak Západ operuje v tandemu se skupinami na seznamu teroristů. V článku „ODHALENO: USA vojska v Iráku střežila teroristický tábor,“ se referuje, že USA hlídali výcvikový tábor teroristů Mujahedin-e Khalq uvnitř Iráku s tím, že USA vojska je plánují přemístit nejspíš do čerstvě opuštěných USA vojenských základen v Iráku, zatímco lobbyisté ve Washingtonu horečně pracují na tom, aby je vyškrtli ze seznamu, vyzbrojili a poslali k provádění teroristických operací v Iránu. Šokující komentáře byly pronášeny ve zprávě Brookingského institutu „Kudy cesta do Persie?“ kde političtí experti USA konspirují o využití teroristických organizací proti vládě Iránu. Korporátně financovaní tvůrci politik v podstatě USA transformovaly na státního sponzora terorismu.
Závěr
Rok 2011 byl určitě rokem šalby. Mládež okouzlená vznešenými, naivními řečmi o „svobodě“ se zaprodávala korporátně-fašisticky financovaným NGO, které ji zaváděly do ulic, aby vytvářela chaos a rozvrat, z čehož následně těžili skrytí politici a dokonce i vojenské manévry Západu a jeho zástupných sil. V Egyptě se národ potácí na pokraji srázu, za kterým čeká plná integrace do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna, zatímco zástupce velkých olejářů si užívá své nové pozice ministerského předsedy Libye. V Tunisku je teď presidentem celoživotní loutka Západních machinací a alarmující kampaň NATO-podporovaných násilností a terorismu zachvacuje Sýrii.
Obkličováním Ruska a Číny přivádí pak tito ošálení svět na pokraj Třetí světové války, aniž by učinili cokoliv ke zlepšení svých existenčních podmínek. Jelikož jejich národy upadají pod kontrolu vzrůstajícího Západního vlivu, zdroje kdysi využívané, aby je uspokojili a chránili jejich nacionalismus, teď budou přesměrovány do bezedných chřtánů parazitických bankovních kombinátů, které v současnosti ničí jak Severní Ameriku, tak Evropu.
Únorové „Střední východ a pak svět“ si stojí za to přečíst znovu – abyste viděli, jak daleko jsme postoupili během uplynulého roku od té doby, co to bylo napsáno, a co ještě globalistům zbývá udělat. Jelikož globalisté přišli ještě blíže k prahu Číny a Ruska, tak se sázky budou dále zvyšovat a to poklidné přihlížení Američanů a Evropanů, co si užívali letošního roku, se navždy vytratí.
Nakonec uvažte, co bylo napsáno v jednom z posledních letošních článků „Nadchází konečné dějství:“
„Lhostejnost zabíjí, apatie je spoluvinou: jak elitáři-zrežírované „Arabské jaro“ dosahuje svých cílů, stojíme na okraji srázu, za nímž už budeme neodvratně spoutáni korporátně-fašistickým, inženýrsky vykonstruovaným planetárním režimem … nadchází Konečné dějství.
Nyní více než kdy jindy se musíme „my lidé“ obrnit proti tomu nesmírnému korporátně-fašistickému impériu, jelikož šíří smrt, destrukci a dominanci, jak vojensky, tak ekonomicky, a to po celé planetě. Musíme, samotné naše přežití na tom závisí, proto bojkotujte a zcela nahrazujte ty korporátně finančnické zájmy, které táhnout tuto temnou, expanzivní agendu. Ta byla doslova zplozena naší apatií, sebeuspokojením a lhostejností, živena námi – tím vlastním zdrojem korporátně fašistické moci – a naše aktivita, odpor a intelekt musí být tím, co s ní skoncuje.
Ať to může znít jakkoliv přehnaně, s každou Pepsi, co do sebe otočíme, s každým dnem, kdy se rozhodneme otevřít si pivo a naladit si k tomu korporátně sponzorovaný chléb a hry, které jsou v NASCARu moderním rytířskými turnaji či gladiátorskými hrami NFL, tak tím o krok blíže přivádíme věčné nevolnictví v poddanství korporátně-fašistické inženýrsky vykonstruované diktatuře.
Teď je to „jdi do toho nebo chcípni“ – na rozdíl od minulosti, lidstvo má nyní technologii, aby z většiny populace udělalo intelektuální retardy přes masové podávání medikamentů, otravování jídla, GMO plodiny, které skrz naskrz pokazí naše tělo i mysl, i přes bojové prostředky k trvalé eliminaci ohromné části populace. Nejenže je to možné, je realitou, že globální elita už dávno konspiruje a rozvláčně se o tom můžete dočíst v textech jako Ekověda, co napsal současný vědecký poradce Bílého domu John Holdren a bývalý vědecký poradce Bílého domu Paul Ehrlich, kteří otevřeně mluví o masovém, nedobrovolném nasazení léků k nucené sterilizaci populace, snížení našeho počtu a k našemu uzavření do rakve, kterou doslova nazývají „planetárním režimem“. Konečné dějství nadchází.“
„Doufejme“, že příští rok vyjde pro lidstvo lépe. Zajistěme našima dvěma rukama, naší vůlí a naším použitelný intelektem, že to bude lepší. To rozhodnutí není na našich „vůdcích“ či „zástupcích“, je to rozhodnutí každého jednoho z nás a toho, co děláme se svým časem, svými penězi, svými zdroji, svou energií a čemu věnujeme pozornost – každý den a po všechny dny. Definujme, kam se chceme dostat jako do cíle, a začněme činit jednou za čas krok, abychom se tam dostali.
Nečekejme už na „spasitele“, ale raději se podívejme do zrcadla a uvědomme si, Bůh, Vesmír, či jakákoliv vyšší moc, ve kterou věříte, vás už obdařila vším, co potřebujete, ve svém srdci, ve své mysli a ve svých rukou, abyste zvítězili při jakékoliv ušlechtilé snaze, nebo „my lidé“, abychom v ní zvítězili, pokud si ji zvolíme.
Tony Cartalucci
Zdroj: globalresearch.ca/
]]>