Orbitální observatoř „Hubble“ objevila neobyčejnou hvězdu v souhvězdí Hydry, která každých osm a půl let „ostřeluje“ okolní vesmír plazmovými „kulkami“ o hmotnosti dvou Marsů, píše se v článku publikovaném v Astrophysical Journal. „Věděli jsme, že něco z tohoto objektu velkou rychlostí vychází, ale poprvé se nám podařilo přistihnout tuto hvězdu v procesu „plivání" změti plazmy.
Podle nás tyto koule žhavého plynu, vznikající na posledním stádiu života hvězd, vytvářejí neobyčejné struktury, které můžeme často sledovat v planetárních mlhovinách", prohlásil Raghvendra Sahai z Laboratoře reaktivního pohybu NASA v Pasadeně (USA).
Sahai a jeho kolegové objevili toto neobyčejné hvězdné těleso, když za použití nástrojů „Hubbla" a řady pozemních teleskopů sledovali již známé rudé obry — hvězdy, které dožívají poslední dny své existence.
Všechny relativně nevelké hvězdy svými rozměry podobné Slunci, nebo s nejvýše sedmi až osminásobným průměrem Slunce se v posledních fázích svého života „nafukují", nahřívají a proměňují se v rudé obry. Za nějakých 4-5 miliard let podobný osud čeká i naši hvězdu. Až k tomu dojde, tak Slunce pohltí Merkur a Venuši, zatímco Zemi a Mars promění v žhnoucí koule hornin.
Jedna z takových hvězd, V Hydra, je po dlouhou dobu zkoumaná astronomy z toho důvodu, že se jedná o jeden z nejchladnějších a k nám nejbližších rudých obrů, jejichž atmosféra a nitra obsahují neobyčejně velké množství uhlíku a neobsahují téměř žádný vodík.
Při studování snímků této hvězdy, které byly získány „Hubblem" v různou dobu počínaje rokem 2002 a konče rokem 2013, američtí astronomové zaznamenali několik erupcí na povrchu rudého obra, které vedly k uvolnění poměrně velkých plazmových sfér či koulí, jejichž hmotnost je dvakrát větší než hmotnost Marsu, z povrchu hvězdy do otevřeného vesmíru.
Tyto plazmové „kulky", jak ukazují posuny čar jejich spektra, byly „katapultovány" z hvězdy takovou silou, že se pohybovaly rychlostí 200 až 300 kilometrů za sekundu — s toutéž rychlostí rotuje Slunce kolem centra naší Galaxie. Tyto výstřely „Hubble" sleduje každých 8,5 let, což přivedlo autory článku k objasnění jejich „spouštěcího mechanismu." Takovým mechanismem je podle nich bílý trpaslík, nebo jiný super-hustý objekt rotující kolem V Hydry po protáhlé orbitě a přibližující se k ní každých 8,5 roků. V moment sblížení prolétá přes horní vrstvy rudého obra, „namotává" na sebe jeho hmotu a vystřeluje ji ve formě superrychlých plazmových „kulek".
Vědci se domnívají, že tyto „plazmové výstřely" mohou objasnit to, proč V Hydra periodicky náhle bledne nebo na malé časové intervaly zcela mizí z nebeské klenby. V takových případech, vysvětluje Sahai, hvězda „střílí" přímo směrem k Zemi a chladnoucí koule ji od nás dočasně zastiňuje.
Podle vědců podobné plazmové „kulky" mohou vysvětlit jednu ze starých hádanek astronomie, a to, proč planetární mlhoviny, vznikající prostřednictvím svrhávání vnějších vrstev rudými obry, se od sebe vzhledově natolik odlišují a obsahují množství spirál, lístků a sférických struktur.
