Dvě tváře policejního státu: Krytí daňových únikářů, finančních podvodníků a praček peněz za policejního dohledu nad občany „Shnilé srdce financí“ The Economist / „Ta míra cynismu a hrabivosti v tom, je opravdu dost šokující,“ lord Turner z Bank of England – z úřadu dohledu nad finančními službami Úvod Nikdy v historii Spojených států jsme nebyli svědky páchání zločinů jak soukromými tak státními elitami v takovém měřítku a rozsahu.

Ekonom s neposkvrněnou pověstí James Henry, bývalý šéfekonom u prestižní konzultantské společnosti McKinsey & Company přezkoumal a zadokumentoval daňové úniky. Zjistil,  že ti super-bohatí a jejich rodiny mají až 32 tisíc miliard dolarů skrytých aktiv v zahraničních daňových rájích, což představuje až 280 miliard dolarů ročního úniku daňových výnosů! Tato studie se nezabývala takovými nefinančními aktivy jako nemovitosti, drahé kovy, šperky, jachty, dostihoví koně, luxusní vozy atd. Z těch 32 tisíc miliard (bilionů) skrytých aktiv drží 23 bilionů ti super-bohatí ze Severní Ameriky a z Evropy.

Nedávná zpráva Speciální komise o praní špinavých peněz Spojených národů zjistila, že USA a evropské banky praly každoročně více než 300 miliard dolarů, včetně 30 miliard dolarů jen od mexických drogových kartelů.

Každý týden jsou publikovány nové zprávy o multimiliardových dolarových finančních švindlech, do nichž jsou zapleteny významné banky v USA a v Evropě. Vůdčí banky Anglie včetně Barclay’s a spousta dalších byly nachytány, jak si už roky manipulují mezibankovní zápůjční sazby LIBOR, jen aby maximalizovaly svůj profit. Bank of New York, JP Morgan, HSBC, Wachovia a Citibank jsou mezi tou hromadou bank, které byly obviněny z praní peněz z drog a z dalších černých fondů, jak uvádí vyšetřování Bankovní komise US Senátu. Nadnárodní korporace dostávaly federální peníze záchranného výkupu z dluhů a pak i daňové výjimky, které porušují zveřejněné dohody s vládou, a při tom stěhují podniky a pracovní místa do Asie a Mexika.

Hlavní investiční domy, jako Goldman Sachs, už roky oblbovaly investory, aby investovaly do podílů v ‚investičních klumpech‘, přičemž brokeři k nim pumpovali a k nim vyhazovali bezcenné akcie. Jon Corzine, generální ředitel MF Global (stejně jako bývalý generální ředitel Goldman Sachs, bývalý US senátor a guvernér New Jersey) ale tvrdil, že on „nemůže zodpovídat“ za těch 1,6 miliardy dolarů ze ztracených klientských fondů při kolapsu MF Global v roce 2011.

I přes nárůst enormního aparátu policejního státu, nádorové bujení vyšetřovacích agentur, kongresových slyšení a přes 400 000 zaměstnanců na Ministerstvu domácí bezpečnosti ještě ani jediný bankéř nešel do basy. V těch nejkřiklavějších případech banky jako Barclay’s zaplatí drobnou pokutu za to, že zprostředkovaly daňové úniky a zapojily se do spekulačních švindlů. Současně ten klíčový ‚zloduch‘ ve švindlování s LIBOR, provozní ředitel (COO) u Barclay’s Bank Jerry Del Missier dostal zlatý padák 13 milionů dolarů.

V kontrastu k ‚laxnímu‘ přístupu v praxi vynucovatelů zákona v tomto bujícím policejním státě, jenž se týká švindlů bankovní, korporátní a miliardářské elity, zintenzivnily politické represe proti občanům i imigrantům, kteří se nedopustili žádného zločinu proti veřejné bezpečnosti a pořádku.

Miliony imigrantů byly vyrvány ze svých domovů a pracovišť, uvězněny, mláceny a deportovány. Stovky hispánských a afro-amerických sousedů se staly cílem policejních razií, střelby a zabíjení. V takových sousedstvích místní i federální policie operuje beztrestně – jak ukázala ta šokující videa policejní střelby a brutality proti neozbrojeným občanům v Anaheimu v Kalifornii. Muslimové, Jihoasijci, Arabové, Iránci a další jsou rasově profilováni, svévolně zatýkáni a stíháni za účasti v charitách a humanitárních nadacích či jednoduše za návštěvy náboženských institucí. Více než 40 milionů Američanů zapojených do zákonných politických aktivit je v současnosti pod dohledem, špehují je a často obtěžují.


Dvě tváře vlády USA: Beztrestnost a represe

Záplava dokumentace podporuje tvrzení, že policejní a justiční systém USA se naprosto zhroutil co se týče schopnosti prosadit zákony země týkající se zločinů v řadách finanční, bankovní a korporátní elity.

Daňoví únikáři s tisíci miliardami dolarů, miliardářští finanční švindlíři a vypírači mnoha miliard špinavých peněz téměř nikdy do vězení nechodí. Ač pár z nich zaplatí i pokutu, nikomu neseberou kořist z jeho černých čachrů, ač mnozí své zločiny opakují. Recidiva mezi finančními zločinci bují, protože tresty jsou tak mírné, profit je tak obrovský a vyšetřování řídká, povrchní a bez důsledků. Úřad Spojených národů pro drogy a zločiny (UNODC) ohlásil, že v roce 2009 bylo vypráno 1,6 tisíce miliard dolarů převážně v Západních bankách, z nichž jedna pětina pocházela přímo z obchodu s drogami. Většina příjmu z obchodu s kokainem byla vytvořena v Severní Americe (35 miliard dolarů), dvě třetiny z nich byly vyprány v severoamerických bankách. Neschopnost ve stíhání bankéřů zapojených do kritické linie drogových obchodů nespočívá v ‚nedostatku informací‘, ani není důsledkem ‚laxnosti‘ na straně regulátorů a prosazovatelů zákona. Důvodem je, že banky jsou příliš velké, aby je někdo stíhal, a bankéři příliš bohatí, aby šli do vězení. Účinné prosazování zákona by vedlo ke stíhání všech vůdčích bank a bankéřů, což by jim prudce srazilo zisky. Uvězněním vrcholných bankéřů by se zavřely ty ‚otáčivé dveře‘, ten zlatý portál přes který vládní regulátoři zabezpečují své vlastní bohatství a budoucnost v soukromých investičních domech poté, co tuto ‚veřejnou‘ službu opustí. Aktiva deseti největších bank v USA tvoří značný podíl na celé ekonomice USA. Správní rady největších bank jsou propletené se všemi hlavními korporátními sektory stejně jako je to s jejich rozhodujícími akcionáři a věřiteli, a ti jsou mezi největšími daňovými únikáři v zemi.

Ač Komise pro cenné papíry a burzu, Ministerstvo financí a Senátní bankovní komise na veřejnosti předstírají vyšetřování těžkých finančních zločinů, jejich skutečnou funkcí je tyto instituce chránit před jakýmkoliv úsilím o transformaci jejich struktury, operací a role v ekonomice USA. Ty pokuty, které byly v poslední době vybrány jsou v porovnání s minulými standardy vysoké, ale stejně pořád obnáší částku nanejvýš tak dvoutýdenního zisku.

Nedostatek ‚justiční vůle‘, podlomení celého regulačního systému a okázalé předvádění finanční moci se manifestuje ve ‚zlatých padácích‘, které se zločinným generálním ředitelů po jejich odhalení a ‚rezignaci‘ udělují. Tohle je kvůli nesmírné politické moci, kterou finanční elity uplatňují nad státem, justicí a ekonomikou.


Politická moc a zánik ‚práva a pořádku‘

Co se týče finančních zločinů je vůdčí doktrínou státní politiky ‚příliš bohatý, aby šel do basy, příliš velký, aby padl,‘ což se promítá do záchranných výkupů ministerstva financí v objemu mnoha tisíc miliard dolarů pro kleptokratické finanční instituce a vysoce postavené, státem tolerované miliardářské daňové únikáře, švindlíře a vypírače peněz. Kvůli naprostému zhroucení prosazování zákona ve směru finančních zločinů, existuje vysoká míra opakovaného přestupování zákona v tom, co ten britský finanční činitel popsal jako ‚cynickou (a cyklickou) hrabivost‘.

Ta současná ‚korouhvička‘, pod níž ta finanční elita uchvátila totální kontrolu nad státem, rozpočtem a ekonomikou je ‚reforma‘. To se týká deregulací finančního systému, masivní expanze skulin k daňovým únikům, volného úniku zisků do zámořských daňových rájů a dramatického posuvu v ‚prosazování zákona‘ směrem od stíhání špinavých peněz z černých výdělků z drog a od kriminálních kartelů, ke stíhání tzv. ‚teroristických států‘. ‚Státním zákonem‘ se stal stav nezákonnosti. Finanční ‚reformy‘ dovolily a dokonce podnítily opakované podfuky, které okradly miliony a miliony dohnaly k chudobě. Je tu 20 milionů plátců hypoték, kteří přišli o své domovy nebo nebyli schopni pokračovat ve splácení; desítky milionů daňových poplatníků ze střední a pracující třídy, kteří byli nuceni zaplatit vyšší daně a přijít o životně důležité sociální služby kvůli daňovým únikům horní třídy a z korporátních daní. Vypírání miliard dolarů od drogových kartelů a zločineckého bohatství největšími bankami vedlo k rozvratu v sousedství a ke vzrůstu zločinnosti, což destabilizovalo rodinný život střední a pracující třídy.


Závěr

Vzestup zločinné finanční elity a jejího komplice, k ní vstřícného státu vedl k podlomení zákona a pořádku, degradaci a diskreditaci celé regulační sítě a justičního systému. To vedlo k národnímu systému ‚nerovné justice‘, v němž jsou kritičtí občané stíháni za uplatňování svých ústavních práv, zatímco zločinné elity fungují beztrestně. Krutost donucovacích dekretů policejního státu se uplatňuje proti statisícům imigrantům, muslimům a aktivistům za lidská práva, zatímco finanční šejdíři jsou váženými hosty sběratelů peněž na prezidentskou kampaň.

Vůbec už nepřekvapuje, že mnoho občanů z dělnické a střední třídy se považuje za ‚konzervativce‘, co jsou ‚proti cokoliv měnícím reformám‘. A opravdu většina chce ‚zakonzerovat‘ sociální zabezpečení, veřejné vzdělání, důchody a stabilitu pracovního místa a federální zdravotní plány, MEDICARE a MEIDCAID proti ‚radikálním‘ advokátům elit za ‚reformu‘, kteří chtějí sociální zabezpečení a vzdělání privatizovat, skončit s MEDICARE a osekat MEDICAID. Dělníci a střední třída požadují stabilitu pracovního místa a sousedství a stabilní ceny proti pádivé inflaci cen za zdravotní péči a vzdělání. Občané závislí na mzdách a platech podporují zákon a pořádek, zvláště když to znamená stíhání miliardářských daňových únikářů, bankéřů peroucích špinavé peníze ze zločinů a šejdířů, kteří zaplatí nanejvýš drobnou pokutu, vydají ‚omluvu‘ a pak pokračují s opakováním svých švindlů.

Ty radikální ‚reformy‘ protlačované elitou zdevastovaly životy milionům Američanům ve všech regionech, ve všech zaměstnáních a ve všech věkových skupinách. Destabilizovaly rodinné životy podvrácením bezpečnosti pracovního místa, přitom rozvrátily i sousedství praním zisků z drog. A především k naprosté zvrácenosti dovedly celý systém spravedlnosti, v němž se ‚lumpům vytváří úctyhodnost a s úctyhodnými se zachází jako s lumpy‘.

První obranou většiny je odpor vůči ‚elitářské reformě‘ a konzervace zbytků státu blahobytu. Cílem ‚konzervativního‘ odporu bude transformace celého toho zkorumpovaného právního systému ‚funkční kriminality‘ na systém ‚rovnosti před zákonem‘. To bude vyžadovat fundamentální posuv v politické moci na lokální a regionální úrovni od bankéřských poradních místností k sousedským a spolupracovnickým radám, od podlézavých elitou jmenovaných soudců a regulátorů ke skutečným voleným zástupcům většiny úpící pod současným systémem nespravedlnosti.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>