Téměř přesně rok poté, co Salman bin Albdulaziz Al Saud, král Saúdské Arábie, správce dvou Svatých mešit a hlava Domu Saúdů se svým 1 000 sluhů spěšně opustil svou milionářskou rezidenci u Cannes, aby pokračoval v dovolené v Maroku, toky peněz v tomto království už netečou tak hladce ani k desetitisícům zahraničních pracovníků arabského subkontinentu, takže tito prchají z ohromných stavenišť, kde dosud pro Saúdy pracovali. …
Mimo toto království se téměř nereferovalo o tom, že největší stavební magnáti této země – včetně těch ze skupiny bin Ládinů – nedostali od Saúdské vlády zaplaceno za své hlavní stavební projekty a část té armády pracujících na Saúdskou Arábií financovaných stavbách v Indii, Pákistánu, Srí Lance a dalších pracovníků nedostala žádnou mzdu, a to někteří už několik měsíců.
Indická a Pákistánská ambasáda oslovila saúdskou vládu s prosbou, že jejich dělníci by se přeci měli zaplatit. Časopis Economist, který k saúdské monarchii přijal stejný přístup patlání přikrášlujícího makeupu jako britská vláda, neustále poukazoval, že tamní úřady byly zdrceny kolapsem cen ropy. Obvykle však dávají přednost nezmiňovat se o čemkoliv, co by zbytek světa vyděsilo: tj. o tom, jakým je válka vedená zástupcem korunního prince a ministrem obrany Mohamed bin Salmanem v Jemenu beznadějným plýtváním. Od té doby, kdy tento oblíbený králův syn loni zahájil tuto absurdní válečnou kampaň proti Houthiům, při níž podporuje mezinárodně uznaného jemenského prezidenta proti šíitským povstalcům, letadla řízená piloty od Saúdů a z Emirátů (za pomoci britských technických „expertů“ na zemi) vybombardovala více nemocnic, klinik a lékařských skladů, než jich zničila celkem Amerika od roku 1999 v Srbsku a Afghánistánu dohromady.
A výsledek? Země s 16 procenty ověřených světových rezerv ropy, jejíž ropná společnost Aramco vydělává více než 1 miliardu $ denně má teď rekordní rozpočtový deficit 100 miliard $ a není schopna splácet své účty. Nejdříve se jemenské fiasko jmenovalo „Operace rozhodná bouře,“ která se ukázala být nejdelší a nejméně rozhodující arabskou „bouří“ na Středním východě nedávné historie – takže byla přejmenována na „Operaci obnovy naděje.“ A bombardování pokračovalo stejně jako při té „bouři“ před „nadějí“ spolu i s pomocí britských „expertů“. Žádný div, že ten samý zástupce korunního prince Mohamed letos oznámil, že státní výdaje na platy budou sníženy, ovšem příjmy jednotlivců vzrostou.
V Pákistánu, jehož vojáci tvoří značný počet „Saúdských“ ozbrojených sil nastalo pobouření, když se poslanci ptají, proč tři saúdské společnosti už osm měsíců nezaplatily svým zaměstnancům, přičemž jim odmítly dávat alespoň jídlo. V některých případech Pákistán svým vlastním občanům alespoň to jídlo zaplatil.
Ani v samotné Saúdské Arábii si vláda s touto krizí neví rady. Arab News uvádí, že 31 000 saúdských pracovníků a další i zahraniční dělníci podali stížnost na ministerstvu práce kvůli nevyplaceným mzdám. V jednom případě indický konzulát a místní indičtí expatrioti nosili dělníkům jídlo, aby tam jejich lidé nehladověli. Celková částka, kterou vláda dluží stavebním společnostem, bude asi v mnoha miliardách dolarů.
V saúdském tisku se začaly objevovat přehnaně xenofobní komentáře. Abdulratahman Saad Al-Araabi píšící pro Saudi Gzette tvrdí: „Mnozí zahraniční pracovníci nás nenávidí a mají na nás vztek, protože jsme bohatá země. Někteří jdou až tak daleko, že říkají, že my Saúdové si to požehnání peněz, co máme, nezasloužíme. A to je důvodem, proč jsou někteří tak násilní, když nedostanou zaplaceno včas.“
No, myslím, že někteří lidé s tím požehnáním peněz platí spoustu peněz Jabhat al-Nusra (nedávno přejmenovaná na Jabhat Fateh al-Shamal-Nusrah) či hochům v al-Kaidě nebo v ISIS někde na palebných liniích v Sýrii.
Také zaměstnanci ambasád počínaje Filipínami a Francií až po mnoho zemí Středního východu si stěžují na problémy se saúdskou vládou. Typicky odpovídají, že saúdská stavební korporace Oger byla údajně „postižena současnými okolnostmi, což vedlo k určitým zpožděním v už zpožděných plněních našich závazků k našim zaměstnancům.“
Saúdská vláda tvrdila, že tato společnost svým zaměstnancům platí. Mělo by se dodat, že mnozí z nich jsou Libanonci, odkud k nim přichází sunnitští muslimové ze sunnitských oblastí Libanonu, které tradičně volí syna vůdce sunnitů Saada.
Ovšem ředitel této společnosti vydal mimořádné prohlášení, že „společnost je v nestabilní situaci kvůli zrušení mnoha jejích projektů, které měla postavit.“ Mezitím si však stěžují i pracovníci stavební společnosti United Seemac, že už měsíce nedostali zaplaceno – ale přitom jim ani nedali povolení opustit zemi. Některým zjevně neplatí už déle než rok a půl. Tito muži – jsou to opravdu převážně muži – obvykle nepracují u ohromných společností jako Binládin nebo Oger, jsou u menších zaměstnavatelů a říkají: „Všechna pozornost se upírá k velkým podnikům – a tak je nás snadné ignorovat, protože nejsme tak velké skupiny lidí.“
Kolem a kolem je to ošemetný vývoj pro naši milovanou monarchickou diktaturu, jejíž válka proti šíitským Houthiům a šíitskému Hizbolláhu, režimu šíitských alawitů v Damašku a proti Íránu je nekonečná. Nebyl to úplně stejně ošemetný zbrojní kšeft Al-Yamamah, co jsme se Saúdy uzavřeli před pár lety? Pak už ale nebyly problémy s finančními toky. A co to vlastně „yamamah“ arabsky znamená? „Holubice“? Tak už nemusíme ani pokračovat dál.
Zdroj: strategic-culture.org
