Nepokoje a globální konflikty během historie mnohokrát přiměly lidi, aby se spojili za společnými cíli, které dohnaly celé národy, by dosáhly věcí nikdy předtím nepředstavitelných. Např. II. světová válka přetvořila Ameriku z převážně izolovaného národa na globální vojenskou a průmyslovou lokomotivu světa. …
Dnešní Evropa zažívá muka žhavé politické debaty o pohraniční politice, která už vedla k Brexitu a ohrožuje stabilitu celé Evropské unie. A tak se francouzští zákonodárci tváří v tvář takovýmto rozkolům, stejně jako muži a ženy, co ve 40. letech s horečným spěchem dovedli svět k válce, dali dohromady a v horečném projevu solidarity, aby – teď počkejte, je to fakt – zakázali příbory na jedno použití.
Opravdu by mě zajímalo, jak se tito lidé přesvědčili, že tím nejnaléhavější problémem, s nímž se potýká celý jejich národ, jsou plastové lžíce? Možná, že lidem z francouzského Calais opravdu těch 7 000 migrantů bydlících v improvizované „džungli“ v jejich městě zas takové starosti nedělají, jako ty plastové příbory na zemi, které představují tu agresi, kterou nelze snášet.
Podle AP Francie nedávno schválila novou legislativu, která výrobcům ukládá, že do roku 2020 musí být všechno nádobí na jedno použití prodávané ve Francii z materiálů biologického původu, které lze kompostovat. Tento zákaz jasně přichází po předchozím zákazu plastových tašek z července.
Zákaz byl původně navržen Evropskou ekologickou – Zelenou stranou a francouzští zákonodárci jej přijali se záměrem omezit spotřebu energie a odpadu vytvářeného průmyslem zpracování odpadu stejně jako znečištění způsobených plastovým odpadem.
Tato opatření zakáží prodej plastových kelímků na jedno použití, jakož i talířků a sklenic, pokud nebudou vyrobeny z materiálů biologického původu, který lze kompostovat v domácích kompostech.
Ač v několika zemích a v některých státech USA jsou také zakázané plastové tašky, tak to vypadá, že Francie je první zemí, která zavedla plošný zákaz na plastové nádobí. Ten přichází poté, co loni Paříž hostila průlomovou konferenci o boji s globálním oteplováním a s tím, jak se socialistická vláda snaží Francii dotlačit mezi průkopníky ekologického pokroku.
Avšak menšina zákonodárců a odpůrců z řad podnikatelských skupin se vyjadřovala o negativních vedlejších účincích zákazu plastů, k nimž bude patřit i proporcionálně vyšší finanční dopad na rodiny s nižšími příjmy a potenciálně nejspíš v reálu vyšší znečištění prostředí.
Ekologové chtěli tento zákaz zavést už od rocku 2017, byl ale odložen do roku 2020 kvůli původnímu odporu k tomuto zákonu ze strany ministryně životního prostředí Segolene Royal. Ta to považuje za „antisociální“ opatření a namítá, že právě rodiny, co těžko vychází s penězi, využívají stolní vybavení na jedno použití nejčastěji.
Ta také argumentuje, že neexistuje žádný důkaz, že jednorázové příbory z biologických materiálů mají nějaký větší přínos pro životní prostředí a že žádný produkt plastů zhotovených z biologických zdrojů stejně v domácím kompostu stejně nikdy odbourat nepůjde.
Také říká, že tento zákaz „budou spotřebitelé chápat tak, že to znamená, že je v pořádku po sobě nechávat tato balení v přírodě, protože je to přeci snadno biologicky odbouratelné. A to je nesmysl! Takže to problém s odpadem nejspíš ještě zhorší.“
A zatímco USA a Francie pokračují v uvalování dusivých jednostranných regulací na vlastní podniky, aby dosáhly pokroku v naléhavém boji s pomyslným strašidlem Hejkalem, tak Čína jede pořád stejně a projevuje svou vděčnost za konkurenční výhody, které jí to přináší.
Zdroj: zerohedge.com
