Expert časopisu The National Interest vojenský historik Sebastien Roblin informoval o přednostech ruského těžkého plamenometného systému (TOS-1) Buratino před západními analogy. Podle názoru historika nemá Buratino konkurenty mezi zbraněmi západních armád. Existuje mnoho různých systémů raketometů — například, americký vysoko mobilní raketový a dělostřelecký systém HIMARS s bojovým vozidlem M142, ty všechny mají ale lehké pancíře a jsou určeny výhradně pro střelbu z chráněných palebných postavení.
TOS-1 střílí naopak přímým zamířením — k tomu má celý systém řízení palby včetně laserového dálkoměru a balistického počítače. Kromě toho má stroj těžký pancíř tanku T-72, na jehož základě byl zhotoven také jeho podvozek. Hmotnost TOS-1 dosahuje 46 tun.
„Příčina je pochopitelná: dostřel základního modelu TOS-1 činil pouhé tři kilometry, kvůli čemuž musel stroj čelit nepřátelské palbě ze všemožných zbraní", poznamenává Roblin.
V systémech podobného typu se používá obyčejně konvenčních trhavých nebo kazetových granátů, kdežto ruský systém používá zápalné munice — raket komplexů Smerč a Uragan.
Americká armáda používá v mobilních raketometech termobarických granátů a větší munice dodávané ze vzduchu.
Modifikace Buratina — TOS-1A Solncepjok, která byla přijata do výzbroje v roce 2001, má větší dostřel — až šest kilometrů.
„To je dost velká vzdálenost, aby mohl stroj pokračovat v střelbě za odvetné palby z většiny protitankových děl", dodává dopisovatel NI.
Zdroj: nationalinterest.org