Těch několik teroristických útoků v Německu, Británii a jinde během posledních několika týdnů ukazuje, že kritici měli pravdu. Migrace a bezpečnost jsou vzájemně provázané. Zastánci otevřených hranic, kteří by EU nejradši transformovali na cestovní kancelář volného pohybu, to dlouho popírali, radši než by změnili svou politiku. A navíc to stále popírají. Zavrhují představu, že Evropská unie musí ten příliv migrantů a uprchlíků omezit. EU musí být ze všeho nejdřív transformována na pevnost.


Tak, jak je to teď, je každý migrant a uprchlík, co se dostane na břeh, ubytován a živen. I když se jim odepře azyl, stejně nejsou vráceni do svých domovských zemí.

Nevracení uprchlíků spolu se zajištěným přístupem k sociálnímu zabezpečení je hlavní pobídkou, aby ti lidé do EU přicházeli. Toto lákadlo spolu s částečným uzavřením Balkánské trasy odklonilo putování uprchlíků ke Středomořské trase.

Kombinace těchto lákavých pobídek spolu s uzavřením té nejméně rizikové trasy vedlo k opětovnému nárůstu počtu úmrtí při plavbách přes moře. V posledních sedmi měsících jich ve Středomoří zahynulo přes 3 100, a to v porovnání s asi 1 900 za stejné období roku 2015. Odstraněním pobídek pro migraci a zabezpečením hranic by se mohlo tomuto utrpení zamezit.

Zadruhé, k zabezpečení hranic se musí přistupovat dost odlišným způsobem. Spoléhat na tureckého diktátora Erdogana je chybou.

Tato fotka z 25. července 2016 ukazuje francouzské vojáky v jejich velitelském centru protiteroristického plánu Vigipirate s přezdívkou „Operace Sentinelle“ v pevnosti Vincennes na kraji Paříže během návštěvy francouzského presidenta Francoise Hollanda (IAN LANGSDON/AFP/Getty Images)

Merkelová a další přívrženci dohody s Tureckem v podstatě outsourcovali úkoly výhradní suverenity při ochraně hranic a zajišťování bezpečnosti. Nejenže se to rovná vzdání se suverenity, ale také přenosu suverenity na zahraničního diktátora, který v poslední době nejenže není schopen najít o Západu jediné slušné slovo, ale ani vést vnitřní záležitosti civilizovaným způsobem v souladu se Západními standardy. V důsledku toho už Řecko uprchlíky do Turecka nevrací. Tato dohoda byla ukončena.

Zatřetí se musí skoncovat s mechanismem trvalého přerozdělování. Ten není v ničem funkční. Přerozdělování uprchlíků a migrantů napříč Evropou zasévá jen semena nedůvěry mezi evropskými zeměmi. Východní členové EU mají pravdu, když tento mechanismus odmítají. Navíc to těm členům EU, co kontrolují vnější hranice EU, poskytuje pobídky, aby svou práci neprováděli řádně. Rovněž je to zparodování ideálu volného pohybu osob uvnitř EU.