Podle neoficiální zprávy z Voltaire Network byl princ Bandar ze Saúdské Arábie 26. července zavražděn, přičemž analytici poukazují jako na přímého podezřelého syrskou vládu. Motiv je jasný: pomsta. Jen pár dnů před tím dohlížel princ Bandar údajně na zpravodajskou operaci, která způsobila smrt vrcholným Assádovým generálům. Je ale třeba položit otázku, kdo další ještě chtěl smrt prince Bandara kromě Sýrie? Co když ještě jiná strana zodpovídá za jeho smrt? Existuje několik výkladů toho, kdo byl za smrtí prince Bandara, protože saúdské vedení o tomto šokujícím příběhu neuvolňuje žádné informace. Tento článek představuje pouze jednu z interpretací. Přijímá premisu, že i vláda ve Washingtonu je podezřelá.

Přiznávám, že tohle je konspirační teoretizování, ale je založeno na faktech a historii. Při pokusu zjistit, proč byl princ Bandar zabit, se nesmíme soustředit jen na zjevné a ukazovat na Sýrii. V takových situacích zdání klame. Když by se na důkazech předvedlo a oficiálním prohlášením uvedlo, že za to může Sýrie, tak by tento článek a jeho závěry byly konspirační teorií a ničím jiným.

Dokud se ale svět s absolutní jistotou nedoví, kdo zabil Bandara Bushe a proč, je naším úkolem klást otázky a dívat se na to ze všech možných úhlů. Nesmíme zapomínat, že aby princ Bandar zesnul, chtělo mnoho lidí; a někteří z nich trvale. Člověk jako on si nadělal spousty nepřátel.

Loni historik Webster G. Tarpley v show Alexe Jonese vysvětloval, že princ Bandar se připravoval na to, že řekne Washingtonu goodbye a posune Saúdskou Arábii blíže jadernému Pákistánu a Číně. Disent uvnitř Saúdské královské rodiny narůstal už roky a vypadá to, že otázka, ke které jaderné mocnosti se obracet pro ochranu, zdejší vedení rozdělovala nejvíce.

Nedávná vražda prince Bandara důležitost Tarpleyovy loňské analýzy ještě zvyšuje. Podle Tarpleye se princ Bandar distancoval od Amerického orla. Věděl, že jeho režim byl ve Washingtonu na seznamu cílů pro změnu režimu, a tak se začal poohlížet po Pákistánu, aby mu poskytl bezpečnost. Washington byl přirozeně z Bandarovy agresivity naštvaný.

Pyšný Orel spatřil rebelii cloumající vnitřními kruhy Saúdské Arábie a zachtělo se mu krve.

 

II. Princ Bandar Bush: Muž ze dvou klanů

Princ Bandar Bush byl vskutku mužem ze dvou klanů. Jakožto Washingtonem adoptovaný syn, tak měl svůj osud spjatý se záštiplným domem, který je proslulý svou neloajalitou a zrádností. A on plánoval úder proti svém americkému otci a v důsledku toho přestal být považován v rodině za favorizovaného syna. Ten americký otec neměl náladu tolerovat rebelii. Tak vytáhl bič a ukázal saúdským princům, kdo je tady šéf.

V tomto světě může být jen jediný princ temnot, a ten bydlí v Bílém domě ve Washingtonu.

Je všeobecně známo, že princ Bandar byl jedním z hlavních financiérů Al-Kaiídy, ale neměl by se z něj dělat obětní beránek. Jednal čistě jen jako popravčí pro ty tyrany, co kontrolují CIA, Wall Street a Bílý dům. Hřích vytvoření Al-Kaiídy spočívá na CIA samotné.

 

III. Orel vidí všechno: Washington odmítá být vyšachován

V tomto interview s Alexem Jonesem z dubna 2011 historik Webster G. Tarpley diskutoval o rozhodnutí prince Bandara posunout Saúdskou Arábii blíže k jadernému Pákistánu a k Číně a dále od Spojených států, kvůli jejich politice „barevných revolucí“. Tarpley říká, že tento princ moudře vidí washingtonské spiknutí proti saúdskému královskému režimu a usiluje o budoucnost, v níž už Washington nebude saúdsko-arabským patronem z řad supervelmocí.

Zde je výňatek z tohoto interview:

„Nápad, aby se Bandar obrátil k alianci s Pákistánem kvůli ochraně Saúdské Arábie proti USA, je něčím na způsob strategické revoluce. Až dosud se svou bezpečností Saúdská Arábie spoléhala na Spojené státy. Nyní ale lidé kolem Bandara vidí, že Obama a režim USA s jeho CIA a NED (National Endowment for Democracy) jsou zjevně hlavní hrozbou pro mezinárodní bezpečnost Saúdské Arábie. A tak se poohlíží po možnostech. Dnes samozřejmě, když řeknete Pákistán, tak rovněž říkáte i jaderné zbraně. Můžeme s určitou mírou jistoty říci, že je dost možné, že Bandar zařídil, aby Saúdská Arábie byla pod pákistánským jaderným deštníkem.

Tohle je ve světových záležitostech úplně nová věc. Tyto dvě země – Pákistán a Saúdská Arábie, které byly pod jihem USA, pod naprostou dominancí USA, a v případě Pákistánu byl i bombardovány, když se z toho vězení zkusil osvobodit.“ (Tuto citaci můžete slyšet počínaje časovou značkou 2:45 až ke značce 3:40.)

Později v tomto interview Tarpley dodal, že aliance mezi Saúdskou Arábií, Pákistánem, Čínou a Ruskem by signalizovala konec USA-britské dominance na Středním východě. Washington by tím v podstatě byl vyšachován, kdyby se princi Bandarovi povedlo odpojit Saúdskou Arábii z ocelového sevření Washingtonu. Takovýto smělý krok by znamenal začátek hry s úplně novým míčem ve světové politice.

 

IV: Temná historie Washingtonu s dvojí hrou se svými spojenci

Říká se, že velmoci nemají trvalé spojence, jen trvalé zájmy. V případě Washingtonu to už nemůže být více pravda.

Koncem 70. let, když Washington zjistil, že šáh má rakovinu, tak velice nečestným způsobem iránského šáha hodil přes palubu prostřednictvím šáhovy pravé ruky generála Hosseina Fardouse. Místo, aby umožnil iránskému lidu učinit své vlastní politické rozhodnutí, jednal Washington proti šáhovi destabilizací jeho režimu, přičemž v skrytu podporoval i jeho nástupce Ajatolláha Chomejního. O této tajné historii se dočtete více v „Epický klam: Jak Amerika svrhla šáha a tajná snaha o jedinou světovou vládu.“

Washington je ve své šílené snaze o hegemonii nad Středním východem chladnokrevný, to je ale u supervelmoci normální chování. My však nežijeme v normálních časech. Jaderný věk a éra osamělých supervelmocí se neslučují. Jedno z toho musí skončit, a doufejme, že obojí. Washington se musí vzdát hegemonické moci a ambicí mírovou cestou, nebo jinak riskuje, že Střední východ a svět zavleče do jaderné propasti.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: disquietreservations.blogspot.co.uk

]]>