"Jde o osudové otázky německého národa", říká bývalý předseda německého ústavního soudu" Hans Jürgen Papier, když v rozhovoru pro Welt on line den 20. 7. 2012 komentuje otázku ústavnosti přijetí ESM, fiskálního paktu a schválení přímé pomoci do výše 100 mld euro španělským bankám ze strany EFSF. Ústavní soud nemůže zvrátit nějaké politické rozhodnutí, dodává ještě. Žaloby ze strany organizací, občanů a profesorů ekonomů z akademické obce, napadající přijetí ESM německým Bundestagem, budou shledány zřejmě irelevantními. " Soud v Karlsruhe", říká dnes 69letý profesor ústavního práva,"nemá při záchraně eura rozhodně poslední slovo".

Dosavadní německá ústava, která nese název Základní zákon, je provizorním zákonem, nemá co mluvit do politiky. Není tudíž poslední instancí, tak jak je tomu v ostatních evropských státech, které může přinutit politiku vzít zpátky chybná rozhodnutí. Německo není dodnes tak zcela suverénním státem. Přitom v rámci sjednocení Evropy hraje významnou roli, která je i uvedena ve znění zákona. V preambuli se o Německu píše jako “ o rovnocenné části spojené Evropy“. Ale Německo není v současné ústavě definováno jako demokratický stát, kde je nejvyšším suverénem lid. Pro porovnání text preambule rakouské ústavy: „Rakousko je demokratická republika. Její právo vychází z lidu…“ Součástí rakouské ústavy je rovněž popis státního znaku, státních barev, vlajky atd. Do jaké míry je tedy Spolková republika Německo skutečně svobodnou zemí? Poválečná obnova Německa byla podpořena Marshallovým plánem. Postavení dolaru krytého zlatem umožnilo otevření úvěrové linky pro západní Evropu, což bylo ze strany vítězů mnohem prozíravější než válečné reparace ustanovené Versailleskou dohodou po I. světové válce, které byly pro Německo zničující a které připravily půdu pro nástup fašismu. Kdo nezná minulost, musí si ji prožít znovu a současný nerealistický diktát vůči zadluženým státům Evropy ze strany Trojky (MMF, ECB a Evropské komise ) může přivést Evropu do obdobné situace, kterou jsme ve 20.století již zažili.

Pilné německé ruce a poválečné nadšení učinily z Německa výkladní skříň Evropy a vzor sociálního státu. Němcům bylo dokonce umožněno sjednocení obou poválečných německých států. Nebylo však obnoveno v teritoriálním hranicích, které mělo před nástupem Hitlera k moci. NDR byla geograficky pouze částí bývalého Německa z doby výmarské republiky. Jednalo se pouze část, které se ve skutečnosti dříve říkalo „střední Německo“. Sjednocení, resp. začlenění NDR do BRD, nebylo ovšem zadarmo. Podmínkou sjednocení obou částí bylo přijetí eura, redukce vojska a postupné zavírání kasáren. Německu byly nadiktovány podmínky vyplývající z jeho pozice ve válce poraženého státu. Nikdy s ním nebyla uzavřena mírová smlouva, která by se stala definitivní tečkou za II. světovou válkou. Helmut Kohl se bránil přijetí jednotné evropské měny, kterou požadovali výměnou za souhlas se sjednocením Německa francouzský prezident Mitterand a britská premiérka Thatcherová. Věděl, že sjednocení Německa bude stát obrovské množství peněz a k tomu potřeboval silnou marku a společnou evropskou měnu viděl jako záležitost delší budoucnosti. Jeho vynikající poradce, šéf Deutscher Bank Alfred Herrhausen, zaplatil za svůj neústupný postoj vůči předčasnému zavedení eura životem. Dne 30.listopadu 1989 byl jeho obrněný mercedes vyhozen do povětří kousek od jeho domova náloží, která byla aktivována paprskem světelné závory. V příštím týdnu pak Kohl na summitu EU ve Štrasburku podepsal smlouvu, ve které se Německo zavázalo vzdát se marky. To, co prožíváme dnes s eurem, začalo smrtí Alfreda Herrhausena. Muže, který mimo jiné usiloval ještě o prominutí dluhů zemím třetího světa. Vyšetřování tohoto zločinu dodnes není uzavřeno. V německém Základním zákoně stojí mimo jiné: „majetek zavazuje“. Každý dobrý úmysl se dá zneužít, takže i tato věta se může hodit, když půjde o další daňové zatížení německých občanů ve prospěch španělských bank. Je zajímavé, že solidarita není v rozporu s ústavou, zvláště když půjde o to, pomoci ubohým bankéřům.

V Rakousku probíhá sice o poznání slabší diskuse, nicméně i zde může vládní koalice očekávat velké ztráty. Opozici je slyšet hodně. Rakušané vyvázli z války podstatně líp než Němci. Nemyslím, že zaslouženě, poněvadž často byli krutější než Němci. Měli vlastně štěstí, že byli obsazeni Sověty. Náklonnost Rusů k pití je celkem dobře známá a dodnes se o pitkách ve Wachau vyprávějí zajímavé historky. Možná i povolnější slovanská nátura přispěly k úspěšnosti rakouských vyjednavačů a mírová smlouva byla nakonec slavnostně podepsána a Rakousko se stalo od roku 1955 plně suverénním státem. Navíc neutrálním a nezačleněným do NATO.

Německo je tedy pořád „pod ochranou“ spojenců, vítězů II. světové války. Stávající Základní zákon je napsán a hlavně aktualizován přesně tak, aby se dal využít k plánům mocenských ambicí světových mocipánů. Bojovnice za lidská práva z bývalé NDR a poslankyně německého Bundestagu v letech 1990-2005 za CDU Vera Langsfeldová vzbudila v minulých dnech velký mediální rozruch, když přirovnala současný Spolkový sněm k parlamentu bývalé NDR, tj. k Volkskammer (sněmovně lidu). Tam se také od poslanců vyžadovalo, aby jenom odkývali, co už bylo dopředu rozhodnuto. Poslanci často nevědí, o čem vlastně hlasují, tvrdí Langsfeldová. Kontrolní funkce parlamentu v současné době nefunguje a tím dostává na frak i demokracie, je přesvědčena.V roce 2013 čekají Německo parlamentní volby. Bavorská CSU odmítá politickou unii, jejíž cílem by bylo uspokojení požadavků finančních trhů. Němečtí občané jsou si vědomi toho, že dosavadní ústava ve formě Grundgesetz-u nechrání dostatečně jejich práva a kritizují, že politici „uklidňují finanční trhy“, místo aby se starali o spravedlnost a blaho obyvatel své země. Tak vznikla nedávno iniciativa Ústavní konvent, v jejímž čele stojí řada významných osobností z akademické obce, které vyzvaly německé občany k aktivní účasti na přípravě nové ústavy. Tato by měla občanům zajistit možnost vyššího zapojení se do rozhodovacích procesů a usilovat o prohloubení demokracie. Kromě zastupitelské parlamentní demokracie tedy především posílení prvků přímé demokracie podle švýcarského vzoru. Zároveň by tato ústava měla stanovit, jakou cestou do budoucna se Německo bude ubírat.

My, němečtí sousedé, bychom neměli poslouchat ty bláboly, co říkají v České televizi, ale sledovat, co se v nejdůležitější EU-zemi skutečně děje. Abychom byli připraveni, až nám spadne HDP o 25%, protože německý automobilový průmysl nás nebude potřebovat. Také bychom se měli starat, jak si zajistit potraviny, na které náš neřízený stát nebude mít peníze.

Zdroj: umlaufoviny.com

]]>