Počátkem roku 1870 se Pruské království a Francouzské císařství chystaly na válku. Byl to jeden z nesčetných konfliktů mezi tucty evropských království a císařství v 18. a 19. století a tento skončil ještě, než vůbec začal. Pruská vojenská moc byla legendární. Nedávno vytřískali Rakušany a Dány a 80% francouzských vojáků zneškodnili nebo zajali během pár měsíců, přičemž přišli jen o 2% svých. Jen málo válek bylo tak jednostranných.
Ale i tak i přes téměř nesrovnatelné vojenské úspěchy a jasnou převahu v evropské politice chybělo Prusku něco kritického: finanční moc.
Pruská ekonomika byla robustní a zdravá. Ale podnikání napříč všemi německými královstvími při vedení mezinárodního obchodu záviselo téměř výhradně na britském bankovním systému.
Bylo to podobné tomu, jak dnes téměř celý svět při globálním obchodování závisí na mega-bankách Wall Streetu. Německo postrádalo svůj vlastní silný finanční systém.
A tak 10. března 1870 pruský král Vilém I (brzy německý císař) udělil bankovní licenci triu místních podnikatelů a těm dal výslovné instrukce ke zřízení bankovního mocenského domu.
A oni přesně to udělali. Ta banka se jmenovala Deutsche Bank a nakonec vyrostla do jedné z největších bank světa.
Deutshe Bank během svých let zažila hodně; několik světových válek a devastací Evropy. Hyperinflaci za Výmarské republiky. Nacistické Německo.
Ta banka dokonce přežila svou vlastní zemi, jelikož Pruské království bylo v roce 1947 formálně zrušeno.
Ale v roce 2008 se svět po krachu 158-leté investiční banky Lehman Brothers poučil, že i gigantické, staletí staré finanční instituce mohou zkolabovat. (Poznámka překladatele: Krach Lehman Brothers tehdy strhl finanční krizi, ze které se svět dosud nevzpamatoval a je mnohými považována za krizi dlouhého Kuzněcovovat cyklu, kdy lze po asi generaci očekávat série chabých oživení následované výraznými recesemi.)
Bankovnictví, když se nad tím zamyslíte, je takový bizarní průmysl.
Obyčejní lidé jako vy a já do bank lifrujeme své tvrdě vydřené úspory.
Ony si vezmou naše peníze a dělají s nimi ty nejšílenější věci … ať půjčkami na nezaměstnanost, bezdomovcům nebo nákupy dluhů bankrotovaných vlád se zápornou výnosností.
Vy nebo já bychom se svými vlastními penězi nic tak šíleného neudělali. Ovšem i tak všechno předáváme bankám a dáváme jim plnou licenci pouštět se do svých pošetilostí.
A i když jim jejich rozhodnutí vybuchnou, tak přijdou za daňovými poplatníky s čepicí v ruce, aby je vykoupili, čímž dokazují, že mají paměť jako blbá ryba.
Dnes banky vytahují ty samé triky jako před 10 lety až na to, že teď už to dotáhly do úplně nového levelu.
A v tomto postupu vede právě Deutsche Bank.
Jedním z hlavních problémů při krizi 2008 byla kapitálová nepřiměřenost bank s jen velice nepatrným podílem vlastního kapitálu.
Jinými slovy rezervní fondy bank pro horší časy jako procento jejich celkové účetní rozvahy bylo extrémně nízké, takže i jen velice malá ztráta jejich investičního portfolia mohla způsobit finanční Armageddon.
A přesně to se stalo.
Lehman Brothers je teď už proslulá tím, že měla poměr kapitálového krytí méně než 3% svých aktiv. A tak, když hodnota jejích aktiv spadla o více než 3%, byl s bankou konec.
Od dobře kapitalizované banky se čeká, že bude mít dvoumístné kapitálové krytí, přičemž dělá investice s nízkým rizikem.
Na druhou stranu Deutsche Bank má kapitálový podíl v celkových aktivech menší než 3% (zrovna tak jako Lehman) a přitom má neuvěřitelně rizikovou základnu aktiv, v níž se může pochlubit i expozicí riziky od derivátů ve výši větší než 70 bilionů $, tj. zhruba o velikosti HDP celého světa.
Dokonce i MMF už jednoznačně prohlásil, že Deutsche Bank představuje největší riziko pro globální finanční stabilitu.
A MMF bude mít asi pravdu … kromě toho, že je tomu tak i u všech ostatních bank.
Protože mezitím v Itálii se téměř celý italský bankovní systém rychle propadl do insolvence.
Italské banky zrovna teď sedí na více než 360 miliardách euro špatných dluhů a zoufale potřebují obrovské vykoupení z dluhů.
Výpočty MMF ukazují, že kapitálové krytí italských bank je jedno z nejnižších na světě, jsou jen těsně před Bangladéšem.
A to ani neškrábeme po povrchu problémy v dalších bankovních jurisdikcích.
Španělské banky spěchají, aby sehnaly miliardy kapitálu potřebného k pokrytí ztrát přetrvávajících, jelikož se ještě nezotavily z té poslední krize.
V Řecku je přes 35% všech půjček v bankovním systému klasifikovaných jako „neplněných“.
To je sice ohromující, ale ještě neuvěřitelnější je to, že podíl neplněných dluhů ve skutečnosti už několik let po onom údajném výkupu z dluhů jen stoupá.
Banky na Kypru a v Portugalsku trpí vykrvácením hotovosti a hlásí rozsáhlé ztráty.
A ceny akcií bank v celém regionu v posledních týdnech prakticky zkolabovaly, jelikož investorům začíná docházet, že před námi je asi Bancopalypsa 2.0.
(Jo, jen kdyby si někdo myslel, že Spojené státy jsou bezpečným útočištěm bankovnictví, tak stojí za povšimnutí, že podíl neplněných komerčních dluhů v US bankovním systému se během 18 měsíců ztrojnásobil… to si ale necháme najindy.)
Zde si to shrneme: k zotavení z bankovní krize 2008 nikdy plně nedošlo.
Jen se zametla pod koberec, přičemž veřejnost se krmila falešnou povídačkou, jak je všechno fantastické.
Ukázala se to být ohromná fraška: mnoho ze světových bankovních systémů je zrovna v takovém ohrožení, jako byly v roce 2008.
Upřednostnili byste sami od sebe udržování 100% svých úspor váznoucích v takto rizikovém bankovním systému?
Kde je problém? Oni vám stejně platí jen 0,1%. Tak proč podstupovat tolik rizika?
Pokud máte úspory větší než 10 000 $ (a určitě jestli jste na šesti nebo sedmimístných číslech) přesuňte některé své peníze do silnějších lépe kapitalizovaných bankovních systémů v zahraničí.
A určitě uvažujte o vlastnictví drahých kovů, plus o držbě nejméně výdajů na jeden měsíc ve fyzické hotovosti doma na bezpečném místě.
Vzhledem k tomu, jak jsou nízké úrokové sazby, nemůžete si tím pohoršit. Ale pokud spadneme do Bancopalypsy 2.0, tak se hotovost a zlato ukáží být úžasnou pojistnou politikou.
Zdroj: zerohedge.com